Pastrňák a Nečas. Má dát Česko dvě největší hvězdy do jednoho útoku?

Před rokem se jasně ukázalo, že když má trenér Radim Rulík plán, tým ho plní a ještě dorazí ofenzivní esa z NHL, může Česko zvládnout úplně všechno. Dva ofenzivní poklady má kouč teď k dispozici už od startu turnaje. Dopředu je jasné, že Martin Nečas a David Pastrňák jsou k mání. Jen se rýsuje otázka, jak složit sestavu, aby se naplno využil jejich potenciál.

„Vidím Lukáše Sedláka jako prvního centra a dál vůbec nevím,“ přiznává bývalý útočník a dnes trenér Michal Mikeska v podcastu Nosiči ledu. „Opravdu se těším, jak nás v pátek Radim (Rulík) překvapí sestavou,“ přidává Mikeska.

Střední útočník dovede spojit celou hru, může mít velký vliv na to, jak se daří využít hvězdná křídla. A ta má Česko v Pastrňákovi s Nečasem. Od tréninku v Praze vedle sebe nastupují Roman Červenka s Lukášem Sedlákem a Davidem Pastrňákem.

I tohle spojení dává logiku, protože Sedlák s Červenkou spolu hráli už na minulém MS, kde se jim dařilo. Váleli spolu v sezoně za Pardubice. Navíc v posledních letech platí, že když je na přesilovce Pastrňák, ukrývá se někde i Červenka. Důvod? Aby mu nabíjel na jeho ránu z první.

Háček spočívá v tom, že jak turnaj postupuje dál, nejlepší hráči hrají nejvíc. Čas Davida Pastrňáka na ledě se může blížit dvaceti minutám. V tu chvíli přichází ovšem i úvaha, že ačkoliv je Roman Červenka i v 39 letech velmi dobře fyzicky nachystaný, je potřeba kalkulovat s variantou, jak jeho schopnosti využít co nejefektivněji.

Pokud se Česku turnaj povede, tak v koncovce odehraje tři zápasy ve čtyřech dnech. Zpestří je ještě přesun z Dánska do Švédska. Minulé MS ukázalo, že má smysl Červenku občas šetřit, nepřepálit jeho čas na ledě. I když hraje kolem šestnácti minut, bývá velmi platný. Může dostat klidně i o něco méně prostoru, aby měl energii odehrát třeba minutu a půl na přesilovce, kde má schopnosti rozhodnout zápas. Je jedno, jestli střelou, nebo nahrávkou, ale tady je silný.

Proto se i nabízí varianta, že by s Pastrňákem mohl nastupovat Nečas, byť oba drží hokejky napravo a lépe se cítí na pravém křídle. „Právě, jde o to, jestli Nečas dovede zahrát vlevo tak, aby se nesnížil jeho přínos a vliv na naši hru. Pokud by taková věc mohla fungovat v určité fázi zápasu, dovedu si představit, že se tři nejsilnější hráči výběru - tedy Pastrňák, Sedlák a Nečas - dají dohromady. Tohle může být hodně zajímavé,“ přemýšlí Mikeska.

Jednou z možností taky je, jestli by nešlo Martina Nečase vrátit zpátky na pozici středního útočníka, odkud odešel z Komety do NHL. Carolině se následně úplně nepozdávala defenzivní činnost mladého technického útočníka, takže ho dočasně přesunula na křídlo.

V NHL se taková věc s mladými hráči dělá běžně. Na chvíli k mantinelu, získají správné návyky, a pak se vrátí na původní pozici ve středu útoku. Nebo taky ne, což byl zrovna Nečasův případ. Většinu zápasů za mořem odehrál jako pravé křídlo.

„V sestavě máme hodně kluků, kteří dovedou dávat góly v předních evropských ligách i v NHL,“ nadechne se Mikeska. „Tím pádem se v mých očích dostáváme do pozice, kdy nás základní část zas tolik nezajímá, protože čtvrtfinále uděláme vždycky. Takže se může právě víc ladit a hledat varianty. Klidně něco jen na dvacet minut a uvidí se, jestli si hráči rozumí, nebo ne. Když jde do tuhého, hodí se mít nějakou variantu,“ dodal v Nosičích ledu.

Na národním týmu pak upoutá, že když se omluvil kvůli zranění David Tomášek, za Sedlákem chybí další čistě kreativní centr. Jáchym Kondelík je spíš typem pracovitého hráče. Michael Špaček má schopnosti klidně dělat parťáka Davidu Pastrňákovi, na druhou stranu převládá pocit, že málokdy opravdu vybalí celý svůj kufr dovedností. Ve Spartě ukázal v základní části svoji výjimečnost, v reprezentaci takhle silný nebývá. Petr Kodýtek je na první akci, Daniel Voženílek je tank, byť středního útočníka hrát umí taky.

Tak nějak potichu se z plánů českého týmu vytratil Jan Kovář, dříve nepostradatelná persona. Sice je mu už 35 let, ale stále je ještě o čtyři roky mladší než kapitán týmu Roman Červenka. Kovář navíc dál působí ve švýcarské lize, kde šéfuje bohatému Zugu. Tým ovšem neměl na své poměry dobrý ročník. Má vždy ambice vždycky vyhrát mistrovský titul, teď vypadl ve čtvrtfinále, což se mu přihodilo poprvé od roku 2018.

Kovář si ale držel svůj standard, minimálně tím, že s 36 body skončil jako druhý nejproduktivnější hráč týmu. Už patrně neovládne produktivitu soutěže, ale dovednosti i zkušenosti pro reprezentační úroveň pořád má.

„Neříkám, že ho měli vzít. Jenom pořád je to hráč, který by mi na pozici kreativního centra rozhodně nevadil,“ hlásí Michal Mikeska. „A že my máme, sakra, skvělá křídla. Když si vezmete sestavu napravo a vyskládáte si jména jako Pastrňák, Nečas, Stránský a Flek? Pardon, čtyři pravá křídla jako bič,“ přidává Michal Mikeska.

V podcastu Nosiči ledu si můžete poslechnout rozbor celé české sestavy. Kdo co umí a jakou může dostat roli?