Nejpřekvapivější české zlato z MS v hokeji bylo to poslední. Zatím

Když v roce 2005 vybojovali Češi zlaté medaile na nejkvalitnějším světovém šampionátu historie, na kterém mohly díky výluce NHL hrát všechny hvězdy hokejového světa, byl český hokej skutečně na vrcholu. Měl za sebou výhru na olympijských hrách, zlatý hattrick na světovém šampionátu a také ve slavné NHL vládli statistikám čeští hráči. Ještě rok poté přivezl výběr Aloise Hadamczika bronz z olympijských her a stříbro ze světového šampionátu. Jenže pak medailové roky ustaly…

A vlastně není divu, protože série obrovských úspěchů prostě musela jednou skončit, tím spíš, že i další hokejové země plodily vynikající hráče po tisících. Naganská generace pomalu odcházela, a přestože i za ni měl český hokej kvalitní borce, hokejové velmoci z Kanady a Ruska nehodlaly evropskému trpaslíkovi nadále tolerovat nadvládu nad hokejovým světem. O své místo na slunci se hlásili samozřejmě i Švédové, Finové či Američané a hokej se stával čím dál víc populárním sportem i v jiných zemích. A tak nastal pro Čechy nechtěný, ale přirozený ústup z největší slávy.

Rok 2010 už byl od zlatých let poměrně vzdálený. Češi na čtyřech velkých turnajích v řadě nevybojovali medaile a ani mistrovství světa v Německu 2010 zprvu nevypadalo jako příležitost na změnu. Hlavně kvůli tomu, že opět jednou nedorazilo příliš mnoho borců ze zámoří. Vyhlédnuté posily z NHL nepřijely vesměs kvůli zraněním či rodinným důvodům.

Kouč Vladimír Růžička tak měl sice k dispozici už osmatřicetiletého veterána Jaromíra Jágra a v brance zkušeného Tomáše Vokouna, oba mistry světa z roku 2005, ale jinak byl jeho výběr, složený mimo jiné z deseti hráčů z extraligy a dalších 11 z Evropy, vyloženě podceňovaný.

Ostatně přispěly k tomu i výsledky ve skupině, kde Češi poprvé v historii padli s Norskem 2:3, přičemž stejnému soupeři nasázela třeba Kanada 12 branek! V osmifinálové skupině pak bylo nad české síly i Švýcarsko a v té chvíli naprosto reálně hrozilo, že Češi poprvé v historii světových šampionátů od roku 1920 nepostoupí ani do čtvrtfinále.

V tomhle těžkém momentu se ale český tým neskutečně semkl a každý další zápas bral, jako by byl tím posledním. Tomáš Vokoun v brance začal čarovat a výhry 3:1 s Lotyšskem a hlavně 3:2 se silnou Kanadou vlily do žil českých hráčů i fanoušků nový optimismus.

Díky těmto dvěma výhrám Češi postoupili do čtvrtfinále, kde mimochodem jako jediní dodnes nikdy v historii MS nechyběli. A tam se odehrálo první šílené drama, když Finsko dlouho vedlo a po vyrovnání Klepiše rozhodovaly nakonec až nervy drásající nájezdy. Lukáš Kašpar s Janem Markem tehdy proměnili a poslali tým do semifinále.

V semifinále čekali Švédové a byly to ještě větší nervy. Vždyť ještě devět sekund před koncem základní hrací doby Švédové vedli, než dal svůj nejslavnější gól Karel Rachůnek a poslal zápas do prodloužení. To opět nerozhodlo a v nájezdech se prosadila znovu stejná dvojice šikulů – Kašpar s Markem. Medaile pro podceňovaný tým byla jistotou.

Každopádně finále s Ruskem už opravdu mělo být nad síly našeho „bezejmenného“ výběru. Ostatně Rusku šlo o zisk třetího triumfu na mistrovství světa v řadě a mělo tým s Ovečkinem, Malkinem či Dacjukem v největší formě. Jenže uteklo jen 20 sekund a Češi gólem Klepiše vedli. Následoval velký tlak Rusů, ale před koncem druhé třetiny šokoval ruské hvězdy gól odražený od brusle kapitána Tomáše Rolinka. Tlak v závěru byl neskutečný.

Nakonec to byl boj do posledních sekund, Rusko zásluhou Dacjuka v přesilovce snížilo, ale víc už nezvládlo! Tohle zlato bylo nejpřekvapivější ze všech 12 pro československý a český výběr v historii světových šampionátů, ale bylo důkazem toho, že vyhrát lze nejen díky výjimečným hvězdám, ale i díky týmové práci a sebeobětování na samé hranici možností.

„My jsme viděli tu ohromnou sílu (ruského výběru), měli jsme to s respektem a říkali jsme si: Z té šlamastyky, co jsme se dostali, stříbrná nakonec dobrá. Rodiče (taky říkali:) stříbrná dobrá,“ zavzpomínal v rozhovoru pro podcastovou sérii Nosiči ledu na náladu v týmu těsně před finálovým utkáním s Rusy tehdejší člen reprezentačního výběru Jiří Novotný, aby jedním dechem dodal: „Ale my jsme to tak nebrali, vždycky to jdeš vyhrát.“

Kromě zlata z roku 2010 vybojoval vynikající útočník se zkušenostmi z NHL i KHL s reprezentací i další dvě bronzové světové medaile. Zahrál si také na olympijském turnaji v Soči s účastí všech hvězd a byl dokonce kapitánem českého týmu na světovém šampionátu.

Má také zkušenosti z domácího mistrovství světa v Praze z roku 2015, takže si umí dokonale představit, jaká pozornost je upřena na český tým při domácím šampionátu a jaká jsou vždy očekávání fanoušků.

„Ti lidé určitě nechtěli dělat tlak, ale my jsme vyjeli z hotelu, před námi i za námi policejní auta, všude kolem lidé s vlajkami. A v tomhle jsme jeli těch 15–20 minut na stadion. Já jsem ten tlak cítil, bylo to určitě jiné než na těch sedmi předešlých šampionátech, co jsem odehrál,“ říká.

Na který zápas své dlouhé hokejové kariéry vzpomíná Jiří Novotný nejraději? Jak si jako mladík bez znalosti angličtiny zvykal za oceánem? A jaký byl pro něj přechod z NHL do ruské KHL? O tom všem mluvil v závěrečném dílu Nosičů ledu. Poslechnout si ho můžete v přehrávači v úvodu článku.