Noví vládci hokeje. Češi byli chvíli blízko, aby je porazili. Ale začal uragán

Spojené státy vyhrály mistrovství světa v roce 1960, kdy se výsledky utvářely podle olympijského turnaje. Ale samotný šampionát ovládly naposledy v roce 1933, když se MS konalo v Československu. V neděli se ve Stockholmu rozjela pěkně divoká party USA. V semifinále vypekly domácí Švédy a finále se Švýcarskem si podmanily gólem v prodloužení. Výhra 1:0 bude hřát aktéry hodně dlouho.

„Sympatický, hrozně sympatický výkon od týmu, který byl plný mladých hráčů a pozitivní energie,“ říká v podcastu Nosiči ledu bývalý útočník Michal Broš, vítěz MS z roku 2000 a v současnosti trenér Litvínova. „V podání Ameriky by se dalo mluvit o moderním hokeji, kdy všichni předvedli, že jsou všichni schopni dobře bruslit, hrát rychle, ostře a na sto procent plnit taktický plán,“ pokračuje Broš.

Kdyby se z výběru, který odjel na mistrovství světa, měla vybírat sestava pro olympiádu, kdy lze volit ze všech hráčů NHL? Na soupisku by se dostala dvě až tři jména. Brankář Jeremy Swayman, obránce Zach Werenski a teoreticky i útočník Tage Thompson.

Střelec Buffala nasázel v NHL dvakrát přes 40 gólů a nakonec se stal i autorem zlaté trefy na MS. Pro Seznam Zprávy mluvil před zápasem s Českem ve skupině. Spustil, jak se mladý tým na velkém hřišti sehrává. Postupně se prý všechno ladilo. Dnes je potřeba dodat, že všechno vyloženě mířilo k ideálu a záměr dokonale vyšel.

„Měly výborně zvládnutou obranu, protože nejlepší týmy se proti nim těžko prosazovaly. Byly všude, vždycky ve správné pozici,“ líbí se přístup USA Brošovi.

V podání Spojených států bodoval hokej, který třeba v extralize moc vidět není a nejblíž k němu má Mountfield Hradec Králové. U něj je zčásti vidět podobná energie v bruslení. Ale na mistrovství světa se k tomu u hráčů z NHL přidala ještě velká kvalita v koncovce, kombinace z první a bez zpracování. Nahrávky létaly tvrdě na čepel, neodskakovaly, nebylo třeba hru brzdit.

Amerika přitom začala divočejšími výsledky. Jen tak tak brala výhru s Nory 6:5 v prodloužení, když jí utekl náskok 5:1. Nad Německem vedla 3:0 a soupeř se dotáhl na 3:3. Proti Česku se pak ve skupině zdálo, že tým Radima Rulíka našel na rychlého soupeře recept.

Snažil se vytěžit maximum z ofenzivní hry zámořských obránců. Ve druhé třetině se dostal do vedení 2:1. Pokud by výsledek proti USA takhle zůstal, vyrazilo by Česko ve čtvrtfinále na Rakousko a v případě úspěchu dál na Dány, převzalo by švýcarský los.

Jenže nic takového nepřišlo. Amerika v Herningu národní tým svým pohybem přesvědčivě utrápila, dostala se vysoko nad 50 střel, což na úrovni, kdy proti sobě mají hrát dva kvalitativně podobné týmy, hodně výjimečný úkaz. Výhra 5:2 celek Spojených států hřála, ukazovala, že vyšláply dobrým směrem.

Tehdy ještě nikdo neměl tušení, že Česko prohrálo s budoucími mistry světa. Ale bylo vidět, jak u týmu USA vůbec nebylo téma, že by řešilo hřiště a jeho šířku. Někteří hráči na maximálních možných rozměrech třeba nikdy nehráli. Problém jako kdyby neexistoval.

Spojené státy na mistrovství zaujaly, že dokázaly přenést do jiného prostředí hokej, který se hraje v NHL. „Přesně tak, za mě to byl americký hokej, který přesně vychází z jejich výchovného programu. Začíná výběrem nejtalentovanějších středoškoláků a nabízí pak řadu dalších možností. Většina z kluků pak končí v univerzitní NCAA,“ vypočítává Michal Broš.

Výrazně taky ve hře nových mistrů světa zaujalo, že jakmile se dostali po čtyřech zápasech ve skupině do tempa, nikdy necouvali při bránění. Tým měl skvělé bruslaře, což platilo i pro Alexe Vlasica, Tage Thompsona a Michaela McCarrona, kteří měří téměř dva metry.

Nikdo z nich se na bruslích neklátil. Rychlými změnami směrů se samozřejmě nemohou rovnat Loganu Cooleymu nebo Conoru Garlandovi. Jen se nikdy nedalo říct, že pokud jdou na led věže, dá se Amerika ujezdit. Ani náhodou.

Celý tým začínal obranu hodně daleko od své branky, takže se většinou dařilo soupeři sebrat puk ještě dříve, než se objevila šance na střelu. „Protože i měli vysoké sebevědomí díky tomu bruslení. Proto začínali bránit tak vysoko,“ vysvětluje Broš. „Čím víc vysunu obranu, tím větší je risk, že přijdou závody zpátky. Jenže pokud jste na tom bruslařsky takhle skvěle? Klidně můžu být 60 metrů od brankáře na druhé straně hřiště a vím, že situaci zvládnu dojet, pokud se něco nepovede. Na tom je všechno postavené,“ přidává litvínovský kouč svůj postřeh.

Další témata v podcastu Nosiči ledu:

Jak prožíval zklamání Andreas Ambühl, který ve 41 letech hrál na 20. mistrovství světa?

Proč Švédsko neustálo kritiku?

Vypořádal se s koncem ve čtvrtfinále český tým?

Jaký je rozdíl mezi možnostmi českého a švédského hokeje?