Autor nejslavnějšího gólu Kanadě. Nový byl kanonýrem, když Češi vládli světu

V celé dlouhé a úspěšné historii českého, respektive československého hokeje, byla jen jedna dekáda, kdy naše reprezentace nezažila na mistrovství světa medailové sucho, a to byla sedmdesátá léta. Označení zlatá dekáda se k ní hodí ještě z jednoho důvodu – tehdy se poprvé podařilo zlato na mistrovství světa nejen vyhrát, ale i obhájit, což je – jak zní otřepaná sportovní pravda – vždycky těžší.

Své o tom ví i Milan Nový, fenomenální útočník s produktivitou, jaká se jen tak nevidí. Jeho góly pomohly ve druhé polovině 70. let jak jeho domovskému Kladnu opanovat domácí ligu, tak národnímu výběru získat světové vavříny. A právě on byl hostem třetího dílu podcastové série Nosiči ledu.

V roce 1972 Čechoslováci konečně prolomili desetiletí čekání a získali opět titul hokejových mistrů světa. Z dnešního pohledu je třeba uznat i fakta, že na turnaji chyběly oba zámořské týmy, a severské země po vzniku konkurence NHL v podobě WHA byly oslabené o nemálo hráčů, kteří zamířili zkusit štěstí do Severní Ameriky. Na druhou stranu, porazit tehdy Sovětský svaz, který vyhrál neskutečných 10 světových šampionátů a olympijských turnajů v řadě, to byl výkon, na který nelze zapomenout!

Pražský zlatý úspěch byl ale jen předzvěstí toho, co naplno přišlo v letech dalších. Několik roků se budovalo mužstvo světové úrovně, až přišel památný rok 1976. Na olympijských hrách v Innsbrucku skončilo Československo smolně druhé i kvůli nešťastné kontumaci a hlavně kvůli epidemii chřipky v týmu. K olympijskému zlatu tehdy v zápase se Sověty chybělo pět minut…

To na světový šampionát v polských Katovicích o pár měsíců později už byli českoslovenští lvi zdraví a hlavně hladoví. V deseti zápasech turnaje nepoznali hořkost porážky, jen jednou remizovali už za rozhodnutého stavu turnaje se Sbornou. A s obrovským náskokem tehdy slavili čtvrtý titul mistrů světa v historii. Šest z 10 nejlepších střelců turnaje byli Čechoslováci a v all star týmu turnaje se ocitli Holeček, Pospíšil, Nový a Martinec. A to byl teprve začátek!

V roce 1977 obhajovali Čechoslováci titul ve Vídni a bylo to o to těžší, že se po letech na turnaj vrátily zámořské výběry už i s povolením pro start profesionálů z NHL. Zatím o starty v Evropě velký zájem nebyl, a tak Kanada dostala třeba od SSSR dardu 1:11. Jenže tvrdě hrající zámořští profíci měli i lepší dny, jako když s ČSSR remizovali 3:3. Pak náš výběr dokonce prohrál se Sověty 1:6 a obhajoba se zdála ztracená. Jenže když pak Čechoslováci postupně porazili Švédsko, USA, ve finálové skupině SSSR, znovu Švédsko, rázem ke zlaté medaili stačilo porazit Kanadu. Záludní brousci s javorovým listem na dresu se ale vzepjali k dalšímu vynikajícímu výkonu a vyhráli drtivě 8:2! Titul se zdál ztracen, ale podobně jako v roce 1947 pomohli soupeři. Švédsko nečekaně porazilo Sověty 3:1, a to přihrálo titul Československu. Poprvé v historii tak náš hokej obhájil světové zlato.

I o rok později v Praze všichni fandové věřili ve třetí zlatý korálek v řadě. Od začátku šlo vše jako po másle, v základní skupině sedm zápasů, sedm výher. Tenhle výběr měl prostě sílu! Ve finálové skupině porazil domácí výběr znovu Švédy i Kanaďany a v posledním duelu se Sovětským svazem tak stačilo klidně i prohrát o gól! Jenže Čechoslováci prohráli zápas 1:3. Co naplat, že Martinec možná vstřelil i druhý gól, rozhodčí ho neuznali. Místo zlatého hattricku přišlo smutné stříbro. A rozhodla o tom jediná branka!

V roce 1976 se konal i první velký světový turnaj s účastí všech nejlepších hokejistů světa – Kanadský pohár. Nechyběly tu čtyři nejlepší evropské týmy, ale ani ti nejlepší profesionálové z NHL v dresech Kanady a USA. Československo sice přijelo jako mistr světa, ale zámořští novináři ho stejně moc nebrali. Ty zajímala hlavně porážka Sovětů. Veleslavný kanadský trenér Scotty Bowman dokonce prohlásil, že na československém týmu ho upoutaly jen hezké dresy. Jenže 9. září 1976 si v Kanadě chtě nechtě museli přiznat, že v malé zemi ve středu Evropy jsou skvělí hokejisté, kteří dokážou pyšné hvězdy z NHL porazit.

Životní duel tehdy odchytal už čtyřiatřicetiletý zkušený brankář Vladimír Dzurilla, jindy spíše náhradník Jiřího Holečka. Nejprve sklidil posměch, to když podklouznul při nástupu na led. Jenže pak fandům v Montréalu úsměv ztuhnul. Zavalitý borec z Bratislavy, který měl vlastně už jen dochytat kariéru v Brně, byl na zámořském ledě naprosto nepřekonatelný. Kanadské hvězdy dělaly možné i nemožné, aby bodrého Slováka překonaly, ale marně.

Navíc se necelých pět minut před koncem trefil do opačné sítě český kanonýr kanonýrů, nejlepší střelec historie naší nejvyšší soutěže – Milan Nový.

„Já jsem viděl, že když brankář padá, že když vystřelím rychle zápěstím po ledě, tak že by byla šance, aby to tam projelo. A ono to tam projelo, že jo. No ale náhoda to zase nebyla, měl jsem to promyšlené, ale záleží na té rychlosti, na tom timingu. Já jsem ten puk dostal a vůbec jsem nečekal, že jo, dneska hráč čeká, čeká a ono se mu to zavře,“ popisuje slavný okamžik Milan Nový v čerstvé epizodě podcastové série Nosiči ledu.

Byla z toho legendární výhra 1:0. Poprvé tehdy naši hokejisté porazili Kanadu v její nejsilnější sestavě! Československý tým to nakonec dotáhl až do finále turnaje, kde ale už ve dvou zápasech na Kanadu nestačil. Uznání kolébky hokeje už ale Československu nikdo vzít nemohl.

U střelce slavné branky Milana Nového se ještě zastavme. Jeho čísla v československé lize jsou totiž naprosto impozantní. Za 16 sezon odehrál 633 zápasů a v nich nastřílel neuvěřitelných 470 gólů, což je o celých 42 více než druhý Vladimír Růžička. Na dalších 357 gólů nahrál, což činí dohromady ohromujících 827 kanadských bodů!

Jeho rekordní sezona 1976–77 také působí z dnešního pohledu naprosto nepochopitelně. Za 44 zápasů nastřílel tehdy 59 gólů a k tomu přidal 34 asistencí, což činí opět rekordních a neskutečných 93 kanadských bodů! 12 z jeho gólů bylo tehdy navíc vítězných!

Hned šestkrát dokázal soupeřům v nejvyšší soutěži nastřílet čtyři branky v utkání! Dohromady pak v nejvyšší soutěži nastřílel neskutečných 26 hattricků! První ligový gól dal hned při svém debutu v roce 1969, na jeho poslední gól mu v roce 1989 přihrával kolega z útoku, jakýsi Jaromír Jágr.

Třikrát byl Nový nejlepším střelcem nejvyšší soutěže, třikrát byl nejlepším nahrávačem a čtyřikrát byl nejproduktivnějším hráčem. A to v dobách, kdy téměř všechny největší hvězdy hrály doma. Šestkrát pak slavil ligové zlato a k tomu přidal dvakrát stříbro a dvakrát bronz. K tomu už asi není co dodat.