Nad vodou nás drželi metalisti a pankáči, vzpomíná šéf největšího výrobce vinylů

Kousek za Prahou, v nenápadné obci Loděnice, sídlí firma GZ Media, která vyrábí většinu gramofonových desek na světě. Existuje něco jako uhlíkově neutrální LP? A co když svět přestane poslouchat? Odpovídá šéf GZ Media Michal Štěrba.

Ve Spojených státech letos poprvé od osmdesátých let prodej vinylových desek přeskočil prodej CD. Čím si po tolika letech růstové křivky vysvětlujete, že se gramofonovým deskám tak dobře daří?

Hlavní důvod je, že i přes veškerou digitalizaci lidé prostě milují hudbu. A kvůli zmizení fyzického formátu, tedy CDček, jim začalo něco chybět. Můžou chodit na koncerty, poslouchat v autě, při běhání, všechno je k dispozici na jeden klik. Ale ten pocit, že mám doma, že si to můžu vystavit v pokoji, že si můžu prolistovat něco, co mi umožní mít bližší kontakt s mým oblíbeným umělcem, je něco, co spousta lidí vyhledává. Chceme vlastnit fyzické věci a dotýkat se jich. Desky splňují tuhle potřebu posluchače, a pro umělce zase možnost se vyjádřit.

Je to takhle napříč celým světem? Nebo existuje nějaký specifický trh, který si potrpí na fyzické nosiče?

Je to především anglosaský svět. Západní Evropa a Severní Amerika. To jsou hlavní dva motory růstu zájmu o gramofonovou desku. Jsou i další regiony, kde prodeje desek rostou, ale ta čísla jsou o poznání méně významná.

Patříme už v České republice do té západní sféry?

Zájem o desku v ČR je, je to vidět na českých umělcích, kapelách, vydavatelstvích. Na druhou stranu je český trh s hudbou poměrně malý. Z globálního hlediska je náš trh s vinylovými deskami opravdu zanedbatelný.

Rozhovor natáčíme ve vaší továrně v Loděnici, 10 minutu za Prahou. Firma GZ Media je ale globální hráč. Kde všude máte továrny na desky?

Desky vyrábíme tam, kde se prodávají, a kde si je zákazníci chtějí kupovat. Naše centrála je kousek od Berouna ve Středočeském kraji, a potom máme výrobní závody ve Francii, Kanadě a ve Spojených státech.

Tam jste továrny postavili z nuly, nebo už jste si koupili hotovou výrobnu?

Každá z těch fabrik má svůj vlastní příběh. Konkrétně třeba ta francouzská byla neúspěšná firma, která se dostala do konkurzu, my jsme si ji pořídili a znovu postavili na nohy. V Kanadě jsme založili firmu novou. A v Americe dnes vlastníme tři firmy. Dvě na výrobu desek, jednu na výrobu vinylové hmoty. Dvě z nich jsme postavili, dvě byly akvizice.

Jak se na Západě tváří, když přijedete z východní Evropy a řeknete, že chcete koupit lokální neúspěšnou firmu?

Dnes už je to mnohem snažší, protože jméno GZ je ve světě gramofonové desky dobře známé. Ale pamatuju si doby 15 let zpátky, kdy se na nás hledělo s nedůvěrou a velmi opatrně, až negativně. Ale s tím se holt musí člověk vyrovnat.

Proč nepřesouváte výrobu na východ, kde to jistě bude levnější?

Asi se nejdřív musí říct, co je myšleno tím východem. Pokud bychom se rozhodli přesouvat výrobu do levnějších částí Evropy, jako třeba na Balkán, Albánie, Turecko, bylo by to o něco jednodušší. V těchto oblastech není tak velký problém s autorskými právy. Pokud bychom se rozhodli přesouvat výrobu do Číny, hrozí nebezpečí úniků nebo nějakého zneužití. A to bychom nikdy nemohli udělat. Ale tím hlavním důvodem, proč výrobu nepřesouváme do levnějších krajů, je blízkost našim zákazníkům. Zbavíte se logistických nákladů, čímž snížíte náklady, zvýšíte rychlost a máte udržitelnější produkt.

Když zmiňujete autorská práva a úniky, máte v Loděnici trezor, kde jsou ještě nevydané nahrávky?

Děláme desky, které nejsou v daném okamžiku na trhu dostupné a tomu musíme přizpůsobit naše fungování. Je to oblast pro nás velmi citlivá, a způsoby, jak ji řešíme není úplně vhodné sdělovat v rozhovoru.

Máte zde desku, o které svět zatím neví, že bude vůbec existovat?

Ano.

Pro jaké umělce se v Loděnici desky vyrábí?

Myslím, že neexistuje velký umělec, pro kterého bychom nedělali. Jednotlivé vydavatelské domy mají své oblíbené výrobce, ale z těch velkých umělců děláme v podstatě pro všechny.

Jak vypadá ten proces? Přijede zástupce například Chemical Brothers, řekne vám, co chce a vy to zařídíte? Nebo je to společný proces, kdy se vymýšlí možnosti?

Jsou dva typy zákazníků. Na jedné straně jsou ta největší hudební vydavatelství - Universal Music nebo Sony, která mají velké týmy lidí, které se o to starají. Téměř nikdy v tom samotný umělec není angažován.

Takže umělce nezajímá, jak se jejich práce dostává do fyzického světa?

Párkrát se stalo, že sem umělec přijel, ale není to obvyklé. Obvyklejší je, že má svého produkčního manažera, který přijíždí a stará se o to, jak bude ten konkrétní výrobek vypadat. Trochu rozdílné je to s menšími, nezávislými vydavatelstvími nebo skupinami, které si třeba výrobu zajišťují samy. Tam už je obvyklé, že přijede samotný umělec a zařizuje si všechno od A do Z.

Vsadím se, že spousta lidí si desku představuje jako klasickou černou placku s bílým středem, ale co všechno je dnes možné vyrobit? Jak je možné odlišit se od ostatních tvůrců?

Možností je celá řada! Nejvíc volnosti a prostoru pro kreativitu dává tiskovina jako taková. S obalem desky si umělec nebo grafik může vyhrát strašně moc. Je jedno, jestli s materiály, tvary obalu, konstrukcí… Dají se vymyslet neuvěřitelné věci. Dodnes si pamatuju, že po nás vydavatel chtěl desku pro Bruce Springsteena, která má vypadat jako cestovní kufr.

A vypadal?

Nakonec se nám to docela podařilo. Ten sensorický efekt, když se člověk dotkl výrobku, tak opravdu připomínal strukturu kůže.

A když se zaměřím na nosič samotný, tak tam je ten prostor o něco menší. Deska je většinou kulatá, i když už můžeme dělat různé tvary. Ale drážka musí být vždy v tom kulatém rádiusu. Můžeme si hrát s typem barvy a hmoty. Máme zhruba 70 barev, které zákazníkům nabízíme. Pokud si vymyslí nějakou sedmdesátou první, umíme ji taky.

V Seznam Zprávách máme zhruba 20 podcastů, a skvělé fanoušky. Nejeden by určitě chtěl svůj oblíbený pořad má na vinylu. Co je minimální počet kusů, aby mělo smysl nastavovat stroje?

Takový počet neexistuje. Už když děláme první pressing, tak vyrábíme pět kusů pro zákazníka. Problém je, že je to ekonomicky neakceptovatelné pro zákazníka. Ty nejnižší série, kdy si chce garážová kapela jednou za život vydat desku, jsou nízké stovky kusů.

Na kolik potom taková garážová deska vyjde?

Vezmu to obecně. Ty fixní náklady jsou poměrně velké, počítejte tak 20 000 korun a každá další deska potom vyšší desítky korun.

Tak to už může být opravdu malá garážová kapela…

Jo, je to tak. Už to není tak, že si potřebujete vzít hypotéku, abyste si udělal desku.

Mátě spoustu takových menších zákazníků?

Máme. My jsme díky nim výrobu udrželi v době, kdy o desce nebylo moc slyšet ani vidět. Zůstala tu velmi úzká skupina lidí, většinou z alternativních žánrů - metalisti, pankáči. A ti nás drželi při životě, a my si to dobře pamatujeme a dodneška jsme věrní my jim a děláme pro ně desky s radostí.

A zůstávají pankáči věrní i vám, když je z vás taková nadnárodní korporace? Neohrnují nad vámi nos?

Tak já doufám, že nejsme žádnou korporací, protože se snažím, abychom pořád byli firma z vesnice kousek od Berouna, a zachovali si ten rodinný ráz. Ale je jasné, že svět se změnil, vzniklo spoustu garážových výroben, kde kdejaká lokální kapela najde víc porozumění, ale ve větší míře jsou nám pořád věrní a dělají desky u nás.

První desku jste vyrobili v roce 1951. Jak se od té doby změnily technologie? Už jste dosáhli vrcholu, nebo se pořád vyvíjejí dál?

Od toho roku ’51 se výroba proměnila hodně. Změnil se základní materiál, ze kterého se vyrábí. Velmi se zautomatizovala výroba, a z hlediska udržitelnosti bylo potřeba pozměnit způsob výroby, aby odpovídal dnešním legislativním požadavkům. Zároveň je třeba říct, že když v osmdesátých a devadesátých letech kvůli CDčkám klesal zájem o desku, do jejího vývoje se vůbec žádným způsobem neinvestovalo. Navazovali jsme na výrobu, která byla v podstatě technologicky ukončená. A naším úkolem bylo přivést všechno moderní a pokrokové, co se odehrálo v těch třiceti letech stagnace. Těch menších i větších změn a inovací jsme za poslední roky představili desítky, možná až stovky.

Ve finále je deska pořád kus PVC, který se vyrábí doslova v továrně. Spotřebováváte fosilní zdroje. A jestli je někdo na světě hybatelem toho, že by lidstvo mělo víc dbát na naše životní prostřední, jsou to umělci. Cítíte tlak na více ekologickou výrobu?

Určitě. Je to obrovské téma, a zabýváme se tím stejně jako celý průmysl. Máte pravdu v tom, že deska je kus plastu, který s sebou nese nějakou ekologickou zátěž. Pojďme to zase rozdělit do dvou směrů. První je, že se smíříme s tím, že deska jako kus plastu je založená na fosilních materiálech. Přemýšlíme o tom, jakým způsobem minimalizovat dopad naší výroby na prostředí. Výhodou desky je, že si ji drtivá většina lidí uchová. Není to spotřební věc, kterou vyhodíte. Máte ji doma.

V rámci výroby máme řadu možností, jak snížit energetickou náročnost a eliminovat odpady. Například tím, že vyrábíme desku v Americe místo České republiky, nejezdí kontejnery, nelétají letadla plná desek. Odběratelům nabízíme, že pokud desky neprodají, vezmeme si je zpět, rozdrtíme je a uděláme z nich desky nové. Odpady, které produkujeme, jsme schopni zpracovat, tak abychom nezatěžovali životní prostředí.

Ta druhá oblast je materiál samotný. Je moderní hledat způsob, jak nahradit veškerá fosilní paliva nějakým nefosilním materiálem. A i v oblasti PVC je možné z organických zdrojů vyprodukovat etylen, který je základem pro vznik nefosilního PVC. My tyto materiály využíváme, ale zatím poměrně v malém množství. Ty důvody jsou dva. Cena a dostupnost. Ale v okamžiku, kdy bude pokračovat větší zájem od zákazníků a jejich ochota zaplatit o něco více, jsem přesvědčen, že na druhé straně se začne zvyšovat dostupnost těchto materiálů.

Už přišel nějaký umělec, který řekl, že chce uhlíkově neutrální desku, nebo nic?

Já nemám tyto uhlíkově neutrální deklarace úplně rád. Deklarovat něco uhlíkově neutrálním skrz offsety je za mě nejhorší možný způsob, jak k problému přistupovat. Já to přirovnávám k tomu, že když celý týden zlobím, v neděli zajdu do kostela, kde se vyzpovídám, a hotovo.

A jde vůbec vyrobit desku, která na fosilní zdroje nesáhne?

Jde. Ale dlouho bychom se museli bavit o tom, co všechno to znamená. Ale vyrobit desku, která bude čistě ze zelené energie a nefosilního materiálu, jde.

GZ Media patří do stovky největších firem v ČR. Máte stanoveny nějaké ekologické cíle, třeba do konce dekády?

Na taková prohlášení si moc nepotrpíme. Jestli snížíme svůj CO2 dopad o 40, 50, 70 procent… U nás je důležité to, co děláme, jak to děláme a nedáváme si takhle deklaratorní cíle. My se zaměřujeme na to, abychom každý den udělali větší či menší přínos pro ekonomiku a ekologii, protože věřím, že obě jdou ruku v ruce.

Na TikToku se aktuálně začal objevovat trend, kdy mladá generace začíná poslouchat hudbu z kazet. Je to něco, co vidíte ve vašich prodejních, nebo žádostech od interpretů? Nebo je to nějaká ironická bublina?

Vnímám to jako velmi marginální, okrajovou věc. Pokud by se to mělo změnit, my jsme připraveni. Koneckonců jsme tu kazety desítky let vyráběli.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako audio v úvodu článku.