Hyský je nejprogresivnější trenér ligy, zaznělo od legendy v MVP

Z Roudnice nad Labem, kde se Zdeněk Ščasný usadil, je to do Prahy zhruba 50 kilometrů. Ale taky klidně dvě hodiny za volantem, když jedete ve všední den dopoledne po dálnici. „Už jsem se toho najezdil dost. Znám tu trasu jako své boty. Omluvte mě, pokud budu mít mírné zpoždění,“ požádal fotbalový trenér a televizní glosátor, než se rozjel za populárním podcastem MVP, který vysílají Seznam Zprávy.

Speciální host vyjel včas, jen ho dálnice přibrzdila, jak sám očekával. Ale pak už to jelo.

Kdo je podle Ščasného nejprogresivnější trenér v lize?

„Jednoznačně Martin Hyský. Plzeň udělala fantastický krok, že ho angažovala. Když jsem na podzim v televizi brzdil názor, že Hyský nemusí plnohodnotně nahradit Miroslava Koubka, teď se musím přiznat, že nahradil. Hráči vědí, kdy mají presovat, kdy se mají zatáhnout, kdy to mají zjednodušit, skvělá výstavba hry. Hráči jsou sebevědomí, je vidět, že plzeňská kabina je v pořádku.“

Nejlepší hráč, kterého kdy trénoval?

„To se nezlobte, musel bych se připravit předem, abych mohl odpovědět. Stejně tak, když se zeptáte, jak by v mých očích měla vypadat ideální jedenáctka ligy.“

Jak coby trenér reagoval na novinářskou kritiku?

„Býval jsme ješitný a podrážděný. Zvlášť když jsem byl po zápase plný emocí. Postupem času jsem dokázal vyhodnotit, když je kritika věcná nebo úmyslná. Teď už jsem nad věcí. Navíc netrénuju, takže se mě to netýká.“

Kdy se trenér neubrání, aby byl v emocích neurvalý?

„Nikdy jsem na to nebyl hrdý, ale daleko horší je, když pak trenér vystupuje jako džentlmen. To je pokrytectví. Přiznávám, někdy jsem se na lavičce choval jako hovado, takže nebudu tvrdit, že jsem trenérský romantik. Častokrát jsem se mohl ukočírovat lépe. Hlavně při reakcích na rozhodčí. Býval jsem magor, který řádí. Ale po operaci kyčlí jsem se zklidnil a taky můžu říct, že bych se nikdy nesnížil k tomu, abych někomu z kolegů na lavičce řekl, aby úmyslně provokoval a vytočil soupeře.“

Jak viděl nehybného kolegu Lobanovského sprintovat?

„Podzim 1998, hráli jsme se Spartou předkolo Ligy mistrů. To bylo neuvěřitelné. Valerij Lobanovskij, trenér Dynama Kyjev, byl sfinga. Na lavičce seděl a jen se kýval. Tehdy jsme v Kyjevě vyhráli a po domácí odvetě se prodlužovalo. Petr Gabriel si pár minut před koncem dal nešťastný vlastní gól a zápas došel do penalt. Za Dynamo kopali Ševčenko, Rebrov, v bráně skvělý Šovkovskij. Kolega Lobanovskij se tradičně houpal na kraji střídačky. Moji nejzkušenější kluci řekli, že penalty kopat nepůjdou, a mladým se rozklepala kolena. Najednou vidím Lobanovského, jak sprintem běží k rohovému praporku a slaví s ostatními.“

Mahmić, nebo Memić?

„Často se mi pletou, přitom jsou oba ozdobou fotbalové ligy. Ermin Mahmić, v Rakousku narozený Bosňan, kope za Liberec. Amar Memić, rodák ze Sarajeva, zase za Plzeň. Oba jsou výborní. S míčem u nohy perly ligy.“

Jak se prezentuje Slavia?

„Klasicky, pragmaticky, hrou na vítězství. Osobně se divím nespokojenosti fanoušků, kteří neocení výhru 1:0 nad Libercem. Nechci to zobecňovat, ale veřejné mínění strašně ovlivňují sociální sítě, takže lidi, kteří jsou zamindrákovaní. Slavia vede ligu zaslouženě.“

Jak se trénoval Panathinaikos Atény v Lize mistrů?

„Rozpočet, se kterým Panathinaikos pracoval, byl ve srovnání s českými kluby řádově o nulu výš. Vedl jsem persony jako Basinas, Konstantinu, Seitaridis, Fyssas, Ezequiel Gonzalez. Jeden frajer mi před zápasem řekl, že má problémy s játry, tak by nerad hrál. Rumunský záložník Sânmărtean, naprosto skvělý hráč s míčem v rychlosti, si taky postěžoval. Do toho polský útočník Olisadebe, kterého lidi milovali, poprosil, jestli bych ho nasadil jen na posledních 20 minut. Složité to bylo. Ale dodnes považuju za svou chybu, že jsem prezidenta požádal sám, abych skončil. Měl jsem zůstat.“

Proč nebyl ve Spartě dobrým sportovním ředitelem?

„Protože jsem ten krok nevyhodnotil dobře. Od doktora (Křetínského) jsem tu nabídku neměl přijmout. Tloukl se ve mně trenér a sportovní ředitel, stálo to za prd. Když se stal šéfem Tomáš Rosický, měl výhodu, že jsme seděli ve stejné kanceláři a viděl moje chyby.“