Článek
Našly se v játrech, mateřském mléce nebo i v mozku. Studií, které varují před výskytem mikroplastů, přibývá. „Mohou být i neurotoxické a ovlivňovat chování,“ říká v podcastu MUDr.ování vědec Tomáš Cajthaml. Co vše tedy víme o dopadech těchto látek na zdraví? A je důvod k panice?
Znepokojivých zpráv o mikroplastech přibývá. Jen před pár týdny vědci poprvé přinesli důkazy o jejich dopadu na lidské zdraví. Objevili totiž spojení mezi výskytem v cévách a zvýšeným rizikem srdečních potíží.
Podle Tomáše Cajthamla, vedoucího Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, vyvolávají obavy zejména nejmenší formy mikroplastů, také známé jako nanoplasty.
„Zjišťujeme, že mohou vniknout do organismu, do tkání. Těch se bojíme. Nanoplastům jsme vystaveni všichni a máme zásadní problém, neumíme je dobře počítat, čím jsou menší, tím je nejistota větší,“ říká odborník v podcastu MUDr.ování.
S kým jsme si povídali?
Prof. RNDr. Tomáš Cajthaml, Ph.D., DSc. je ředitelem Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Vystudoval analytickou chemii a v rámci postgraduálního studia Krajinnou a aplikovanou ekologii na PřF UK. Zabývá se toxikologií, mikrobiální biodegradací, analýzou organických polutantů a jejich osudem v životním prostředí a podílí se na vývoji dekontaminačních metod, zejména využívajících mikroorganismy.
Hostem MUDr.ování byl Tomáš Cajthaml.
Mikroplasty jsou doslova všude okolo nás a v podstatě se jim nedá vyhnout. Vznikají zejména rozpadem plastového odpadu, který se následně šíří životním prostředím.
Miniaturní plastové částečky se tak našly i v téměř nedotčených vysokohorských oblastech nebo v důlních vodách. Stejně tak se nachází v živočiších a v lidech. Uchráněni před nimi nejsou ani ještě nenarozené děti a novorozenci. Vědci je totiž detekovali i v placentě, plodové vodě či v mateřském mléce.
Vymizení přirozených instinktů
Studie na malých živočiších zároveň potvrzují, že plastové částečky mohou zdraví ovlivnit mnohem výrazněji, než se původně zdálo. Mohou proniknout i do mnoha orgánů savců, a to včetně mozku. Loni na podzim vědci upozornili na to, že u myší dokonce následně docházelo i ke změnám chování a vymizení přirozených instinktů.
„Je to jedna z mnoha studií, které ukazují, že nanoplasty mohou být neurotoxické a ovlivňovat chování,“ popisuje Tomáš Cajthaml. K podobným závěrům vědci už dříve došli při zkoumání mořských plžů a korýšů, kteří byli vystaveni většímu množství mikroplastů.
Podle vědce jsou mikroplasty skrytou hrozbou a jejich skutečný dopad, pokud jde o lidské zdraví, se možná projeví až na příštích generacích.
„Ale je možné, že se to projeví už v této generaci, nedá se to vyloučit. Osobně se domnívám, že veškeré nástroje na zachytávání mikroplastů nejsou úplně řešení. Řešením je omezit produkci plastů a hlavně zacházet správně s tím odpadem,“ doplňuje vědec s apelem na důsledné třídění a snižování spotřeby plastů.
Co přesně říkají studie věnované mikroplastům a jak vlastně tyto miniaturní úlomky vznikají? Ve které oblasti je znečištění největší a jak se vlastně tyto látky v prostředí šíří? Dozvíte se v aktuální epizodě podcastu MUDr.ování.
