Železný: Někomu se nelíbí, že říkám totalitní Čína? To je mi úplně jedno

Moderátor České televize Jakub Železný chystá po několikaměsíčním zdravotním volnu návrat do práce. Proč politiky tituluje „pán“ a proč nemoderoval akci na podporu Izraele, vysvětluje v rozhovoru pro podcast Mediální cirkus.

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači v úvodu nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.

Už se blíží váš návrat na obrazovku České televize?

Nevím, jestli na obrazovku, ale určitě do práce se blíží můj návrat, ještě v březnu mě čeká nějaká ne úplně příjemná věc v Motole, která doufám, že dopadne dobře, a pak už se asi budeme bavit o tom, jakým způsobem se vrátím. Jenom bych chtěl zdůraznit, že jsem pořád zaměstnancem České televize. Mě se občas lidé ptají, kam jste odešel z České televize? A já říkám: Neodešel. To, že jsem byl v pracovní neschopnosti, to neznamená rozvázání pracovního poměru.

A už víte, k čemu se budete vracet?

To zatím ještě nevím. Ale věřím, že snad Česká televize si řekne: Jo, tak Jakub Železný by asi zase na té obrazovce za nějaký čas mohl být. Na druhou stranu upřímně vám řeknu, že když vám vznikne zdravotně nějaký čas volna, třeba i od té obrazovky, tak to vůbec není na škodu, protože najednou vidíte ty věci trošku jinak.

Teď to občas někdo přirovnává k situaci okolo Jiřího Hynka. Poté, co zmizel z obrazovky, ČT oznámila, že si bere několikaměsíční neplacené volno. Následně jsme na Seznam Zprávách publikovali článek o jeho zapojení v kauze IKEM. Hynek to vysvětluje tak, že si chce odpočinout. A četla jsem srovnání, že to je podobný případ jako ten váš.

No, tak jestli chce někdo srovnávat situaci, kde údajně je někdo zapojen v nějakém spise, situaci člověka, který onemocněl a v je nějaké situaci, která je dlouhodobě chronická a která se bohužel zhoršila výrazně na konci listopadu, tak nevím. Myslím, že to úplně srovnatelné není. O kauze Jirky Hynka nevím vůbec nic, to možná víte víc, protože jste to tady ve vašem mediálnímu domu psali vy.

Až se do ČT vrátíte, do jaké televize se budete vracet? Změnila se s novým generálním ředitelem Janem Součkem?

Mám pocit, že ještě není čas na toto úplně srovnávat. Petr Dvořák v České televizi zavedl určitý řád, manažerské řízení instituce, trošku řídit veřejnoprávní instituce jako firmu, abych použil slova klasika, a určitě to televizi neuškodilo. Jestli Honza Souček chce to dělat úplně jinak, si nemyslím. Mám pocit, že i on sám říkal, že bude navazovat na to, co tam za Petra Dvořáka za těch mnoho let vzniklo.

Nevnímáte třeba názorový posun v hostech?

Já si neumím představit, že by někdo přišel a najednou řekl: Hele, je tady nový generální ředitel a on chce, abyste zvali jiné hosty. Já jsem teda takovouhle větu neslyšel, jestli ji někteří kolegové slyšeli nebo zažili, nevím. Ale protože kolegy, kteří třeba zvou hosty do těch klíčových diskuzních pořadů, znám velmi dobře, tak si úplně neumím představit, že by tohle přenesli přes svoji osobní a novinářskou integritu.

A co třeba to vysílání jako takové? Když jsme měli tady na Seznam Zprávách Jana Součka, ještě než se té funkce ujmul, tak hodnotil některé moderátory a zmiňoval i přílišnou angažovanost některých.

Máte pocit, že mluvil o mně?

Ono to tak možná vypadá. Nevnímáte, že by na to byl teď na Kavčích horách větší důraz?

O tomhle jsem slýchal posledních x let mnohokrát. Vždycky jsem na to odpovídal: Udělal-li jsem nějakou chybu, porušil-li jsem nějaká pravidla, tak prosím, nechť jsem za to sankcionován. Jsem vidět a nechť ta sankce je klidně zveřejněná. Na druhou stranu sankci mi může udělit můj nadřízený, rozhodně ne Rada ČT, která nemá vůbec žádnou pravomoc zasahovat do chodu televize.

Já jsem nikdy nebyl člověk, který, když byl o něčem přesvědčen, měl problém říct pravdu. A vzhledem k tomu, že častokrát ta pravda se třeba týká nedemokratických režimů, tak proti tomu já se budu vždycky stavět. Já jsem to dělal od svých 14 let a na stará kolena se už nebudu měnit. A to, že se někomu nelíbí, že o komunistické totalitní Číně řeknu, že je komunistická a totalitní, když prostě je, je mi úplně jedno.

Když jste zmínil tu totalitní Čínu, kdo vám to vyčítal, to, co jste tehdy v tom vysílání uvedl?

Upřímně, mě to třeba v televizi nikdo nevytkl. Ale to, že se ke mně dostaly zprávy, že to někomu vadí, že v radě se o tom někdo bavil, to je pravda. A to je mi srdečně jedno, protože prokristapána 35 let po revoluci, po konci režimu, který podle zákona byl nelegitimní, zavrženíhodný a protiprávní, máme debatovat o axiomech? O tom, že to je prostě danost, to by někdo chtěl?

Byl jste jediný moderátor, který podobné spojení na obrazovce použil. Já si nepamatuju, že bych to slyšela od někoho dalšího…

Já nebudu hodnotit ostatní kolegy, ale já mám hodnotové zásady opravdu od roku 1988, kdy jsem byl, tuším že s Hanou Marvanovou a s pár dalšími, 21. srpna 1988 na Václaváku. Od té doby dvacátého výročí srpna 1968, bylo mi tehdy čerstvých 15, jsem svoje základní hodnotové nastavení nezměnil. To prostě nejde.

Odkud zněla ta kritika nejčastěji? Z vedení ČT, z vedení zpravodajství, anebo jenom z politické scény?

Z politické a z dezinfo scény.

A nakolik vás znejisťovala potom kritika ze strany radních České televize?

A co mě má kritizovat nějaký radní České televize? Mezi mnou a radním České televize není právně žádná vazba. Neformálně? Nepochybně ano. Ale formálně mezi námi není žádná vazba a zkusil-li by někdo udělat, aby byla, tak by se u mě se zlou potázal.

Je tohle něco, co vás rozhodí?

Kdyby mě tohle mělo rozhodit tak, že se z toho úplně sesypu, tak to by přece tihle lidé vyhráli. Ne, to nemohu připustit. Že vás to nepotěší, nějak rozkolísá, to je pravda. Na druhou stranu zase záleží na tom, jak máme každý silnou integritu, jak moc to rozkmitá ty nadřízené nebo kolegy, kteří se třeba mohou leknout a říct: Teď budeš řešený na té radě. Já nemám co být řešený na radě. Rada České televize o mně nesmí mít podle zákona vůbec žádné informace.

Kolik vašich kolegů se toho leklo?

Pár jich určitě bylo. Spíš se lekli jako za mě a já jsem je uklidnil, že pokud se toho budeme lekat, tak já mohu zavřít oči a prostě vidět tu Národní třídu toho 17. listopadu 1989. A tam to prostě nemůže skončit.

A u nadřízených jste měl vždycky oporu?

Já myslím, že to není o tom, že někam budete volat o oporu. Na druhou stranu ve chvíli, kdy potřebujete tu oporu mít, tak já oporu hledám spíš ve svých blízkých. Pokud jde o mé nadřízené, tak debaty, které s nimi vedu, při vší úctě k vám a k vašemu médiu, podle mého názoru mají zůstat v kabině, jak říkají fotbalisti. To se nezlobte.

Kde je pro vás přijatelná hranice politické či veřejné angažovanosti moderátorů? Ať už ve veřejnoprávní televizi, ale týká se to i nás v soukromých médiích.

Myslím si, že to máte jednodušší, vy jste soukromá firma. My jsme instituce, jsme zřízeni zákonem, který nám říká, co máme a co nemáme. Čistě teoreticky, kdybych teď tady nebo na ulici řekl politik XY je dobrý nebo špatný, tak bych tím porušil zákon o České televizi, interní pravidla, kodex atd. (…) Ale pokud jde o hodnotové věci, podle mě nenajdete nikde v mých vyjádřeních nic, co by odporovalo zákonům této země.

To, že někdo z toho chce udělat dichotomii, že řekne: Ale komunismus vlastně nebyl tak špatný. Ne, komunismus byl špatný a máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu a já ho ctím. To, že ho někdo nectí, je jeho problém. Fakt si nemyslím, že bych já někdy se profiloval politicky. Hodnotově, to ano. A to je rozdíl.

Šéfredaktor Hlídacího psa Ondřej Neumann nedávno ve svém komentáři kritizoval novináře, kteří se zapojili do akcí ke druhému výročí války na Ukrajině. Jindřich Šídlo a Světlana Witowská moderovali večerní koncert. Já a Michal Rozsypal jsme moderovali akci na Staroměstském náměstí. Je tohle ještě přijatelné, nebo není? Protože Ondřej to popisoval, jako že se novináři staví k jedné z bojujících stran.

K bránící se straně. To není ta situace, kdy jsou proti sobě dvě strany, které mají nějaký spor. Přece víme, že Rusko, stát, který není demokratický, napadl sousední zemi, která nepochybně není dokonalá, ale je to země, která se snažila zastávat naše hodnoty. A vy jste se postavili na správnou stranu. Protože tady jsou dvě strany, přičemž jedna vraždí a znásilňuje a druhá se brání.

Vy byste se tam postavil?

Postavil, stoprocentně.

Doslechla jsem se, že loni jste měl moderovat akci na podporu Izraele a nebylo vám to doporučeno vedením České televize. Nakonec to moderoval někdo jiný. Kde jste si říkal, že je ta hranice, jestli to ještě můžete dělat?

Já jsem věděl, že ta věc je hraniční. Že mám židovské předky, to je fakt. Možná právě proto jsem byl vůči Izraeli vždycky extrémně kritický. Když jsem poprvé přijel do Izraele, tak se tím moje židovství nezvětšilo, ale spíš moje kritická optika směrem k Izraeli, toto přiznávám. A ve chvíli, kdy tento stát, nepochybně nedokonalý (…), je napaden teroristy, jsou tam vražděny a znásilňovány děti, tak si myslím, že to nejde dichotomizovat. Ale rozumím tomu, že to je k diskuzi.

Takže já jsem si tyto věci promítl a řekl jsem si: Ano, já mohu. Jenomže pak se mi to rozleželo v hlavě a napsal jsem generálnímu řediteli Janu Součkovi. A on mi napsal, že mi to nemůže zakázat, ale že by byl rád, aby tyhle věci byly striktně neutrální, a že mě žádá, abych to zvážil. Já jsem mu vyhověl a přišlo mi to správné.

Jenom Události, komentáře jste moderoval 10 let měl jste tam spoustu různých emotivních scén. Je něco, u čeho jste si říkal, že už je to moc?

Dodneška mě mrzí, že když jsem panu (Patriku) Nacherovi položil papíry, aby si přečetl otázky, že jsem dostatečně jasně nevysvětlil, proč jsem to udělal. Pan Nacher tehdy řekl, že dostává ostřejší otázky než zástupce vládní koalice. Přiznám se, že mě to opravdu urazilo, naštvalo a dotklo se to desetiletí mojí práce. Kritizujte mě za cokoliv, ale já si sednu před vysíláním a připravím si stejný počet nepříjemných otázek na obě strany. Naopak mě vždycky baví dávat nepříjemné otázky politikům, kteří třeba mají milejší pověst.

Za to se nedávají žádné ceny, za to vás pražská kavárna nesnáší, ale mě to nevadí, protože to je naše profese. A mě se to tehdy strašně dotklo. Místo, abych mu to rozporoval, tak jsem se zvedl a dal jsem mu tam ty otázky, aniž bych dopředu jasně vysvětlil, proč to dělám, tak to třeba byla chyba. To, že jsem třeba panu (Lubomíru) Volnému jasně řekl, že nebude urážet Václava Havla v mém vysílání, tak na tom bych nezměnil ani píp, možná bych byl ještě přísnější.

Když jste zmínil pana Nachera, tak vy to oslovení „pán“ používáte, i když hlásíte zprávy. Jak pracujete s tím titulem? Když jste takový pinktlich češtinář, tak to určitě děláte úplně vědomě…

Dělám to vědomě. Poprvé jsem to slyšel v devadesátých letech z nějaké americké nebo britské stanice a přesně si pamatuju, že šlo o vrahouna pana (Slobodana) Miloševiče a tam bylo „Mr. Miloševič“. A mně se to strašně líbilo, že to „pán“ bylo trošku jízlivé vůči němu. Pak jsem si ale uvědomil jednu věc. Představte si, že budeme spolu někde sedět třeba na nějaké konferenci, vy něco řeknete a já řeknu: Jak tady říkala paní Bastlová…

Ale to je něco jiného.

Pozor, právě, že podle mě není. Rozhodně bych neřekl: Jak tady říkala Bastlová. Stejně tak, když o vás budu mluvit v televizi, až dostanete Pulitzerovu cenu, tak řeknu Marie Bastlová.

Mě spíš zajímá, jestli ta jízlivost postupem vymizela? Protože jsem si říkala, že to není úplně náhoda.

Není to náhoda a někdy to jízlivé být může. A není v tom dekódování určité tajemství? Když jsem napsal knížku povídek, tak už jsem pochopil, proč autoři říkají: Nezlobte se, já už to nechci dovysvětlovat, najděte si ten význam sami, dekódujte si to sami.