Článek
Administrativa Donalda Trumpa ukončila financování rozhlasové stanice Svobodná Evropa sídlící v Praze. „Nepřekvapilo mě to, ale cítil jsem smutek,“ říká Jolyon Naegele, bývalý reportér Hlasu Ameriky z Československa.
Financování rádií Svobodná Evropa/Rádio Svoboda a Hlas Ameriky, která se soustředí na vysílání zejména do nesvobodných a nedemokratických států, zastavil prezident Donald Trump s odkazem na to, že jeho administrativa šetří a propouští úřednický aparát. Třeba čínská státní média pak tento krok oslavovala a glosovala s tím, že skončila továrna na lži, jež měla odpudivou pověst.
„Tahle média v Číně vysílala i v tibetštině a to nikdo jiný nedělá,“ upozorňuje česky Jolyon Naegele, bývalý novinář Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy, který byl hostem podcastu Mediální cirkus.
„Svobodná Evropa/Rádio Svoboda je pořád potřeba rozhodně v Rusku, protože tam svoboda není. Svobodná média vůbec nejsou ani v Bělorusku, ani ve velké části střední Asie a Kavkazska. A co se týče Hlasu Ameriky, tak oni vysílali do velké míry do Afriky, kde taky není volný tok informací, kde je cenzura. Svobodná Evropa začala nedávno znovu vysílat do Maďarska, protože tam už neexistují svobodná média,“ dodává Naegele.
O konci financování těchto stanic si nedělá iluze: „Důvod, proč Donald Trump ukončí Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu, je podle mých informací přímo na žádost Vladimira Putina. Oni to nechtějí, chtějí mít monopol, stejně jako Orbán v Maďarsku, chtějí mít monopol nad médii.“
Jolyon Naegele ve studiu s moderátorkou Marií Bastlovou.
Dle Naegeleho ne všichni v nesvobodném světě mají přístup k internetu, případně jen k cenzurovaným stránkám. „Je to problém pro lidi, kteří chtějí být informovaní, ať mají doktorát nebo jenom základku,“ říká s tím, že řada lidí neumí cizí řeč a je pro ně důležité mít necenzurované informace v jejich vlastním jazyce.
Jestli po americké administrativě převezme financování těchto médií někdo jiný, třeba EU, není zatím jisté. „To je otázka ochoty. Někdo musí najít finance v době, kdy musí hodně investovat do zbrojení. Je to takzvaná měkká moc - soft power. Je to daleko lacinější než nějaké zbraně a může být přesvědčivější. Má to smysl,“ říká Naegele.
Rozený Newyorčan Naegele žije v Evropě od 80. let, vazbu k ní měl přes rodiče, zejména otce pocházejícího z Německa. Už během studií se začal učit česky. Ucházel se o práci ve Svobodné Evropě, nakonec ale o pár let později uspěl právě v Hlasu Ameriky.
Zpravodajem ze zemí za železnou oponou byl od poloviny 80. let. A jeho příběh a vyprávění dobře ilustruje to, jak klíčovou roli tahle média sehrála při pádu komunistického bloku v Evropě.
„Měl jsem zpětnou vazbu na svoji práci od Václava Havla, Jiřího Dienstbiera, Petra Uhla, Anny Šabatové a dalších chartistů, mluvčích Charty, lidí z Vonsu (Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, pozn. red.), od aktivistů z Jazzové sekce. Všichni byli strašně vděční a dodnes jsou, že jsem šel na jejich procesy a referoval o nich,“ vypráví Naegele, jenž si do detailu pamatuje snad každou reportáž, kterou za Železnou oponou natáčel a která vždy v devět večer zněla z éteru Hlasu Ameriky.
„Stanici poslouchali lidé po celém světě. Můj brácha v té době byl v Botswaně a poslouchal mě, jak mluvím o Československu. Publikum bylo primárně mezinárodní, část zpráv pak byla přímo mířena do Československa, ty pak měly třeba víc odstavců a víc detailů. Moje zprávy byly česky, v polštině, v rumunštině, bulharštině i v angličtině,“ popisuje bývalý reportér novinařinu před čtyřiceti lety.
Sledování estébáky
Jako zahraniční reportér musel mít pro pobyt v Československu vízum. Když ho komunistická garnitura odmítala udělit, pohrozila americká strana, že nepovolí zpravodajovi Československého rozhlasu cestování po USA.
„Abych mohl dělat rozhovory s oficiální kulturou, musel jsem pracovat přes Středisko pro zahraniční novináře, které mělo sídlo v Pařížské. Tak jsem mluvil třeba s Bohumilem Hrabalem nebo s Jiřím Menzelem. Mohl jsem sice riskovat a rovnou zazvonit, ale tohle bylo jistější. Naopak za Martou Kubišovou nebo jinými, kteří žili v neoficiální sféře, jsem šel rovnou. Leckdo měl strach, ale ne všichni,“ popisuje.
Amerického reportéra samozřejmě po celou dobu působení v Československu sledovala StB, která se ho mnohokrát snažila i různými cestami zdiskreditovat. Speciální školení z americké centrály na to, jak se bránit, neměl. Prý jen sadu doporučení. „Prostě, abych se nedostal do nějakého maléru, abych se choval důstojně a průhledně,“ říká s pokrčením ramen. V Československu musel ale samozřejmě dávat pozor na to, aby neporušoval oficiální pravidla a zbytečně nedráždil úřady.
„Mě varovali na ministerstvu zahraničí, když mi předali akreditační knížku v březnu roku 1985, že to bude na zkoušku, že budou velmi pečlivě sledovat, analyzovat to, co píšu. Že můžu psát, co chci, ale pokud budu nadávat na jejich socialistické zřízení, tak to bude konec. No, řekl jsem si, nadávat tedy nebudu, ale popsat věci pravými jmény mohu. A to jsem udělal,“ říká.
Už během působení v Československu si byl Naegele dobře vědom toho, jak velký dopad práce jeho a dalších zahraničních novinářů má.
„Někdo mi řekl, že netuším, jaký mám vliv. Ale já jsem to postupně tušil. Hlavně poté, co jsem psal příspěvek o tom, že Gustáv Husák má strach ze slova reforma, že ho nepoužil v kladném smyslu v projevu od roku 69. Do dvou dnů jsem měl na stole kopii deníku Pravda z Bratislavy a tam byl projev soudruha Husáka na plenárním zasedání ÚV KSČ, kde řekl něco v duchu, že jsou hlasy, které tvrdí, že má strach ze slova reforma, ale není tomu tak. V té chvíli jsem věděl, že mám daleko větší moc, než jsem tušil,“ říká muž, který nakonec v Hlasu Ameriky zůstal do poloviny devadesátých let.
Pak přešel do redakce Svobodné Evropy. Od roku 2003 byl čtrnáct let politickým analytikem OSN na mírové misi v Kosovu.
Co byla jeho nejlepší reportáž z Československa? Posílal rozhovory s lidmi jako Václav Havel hned do éteru, nebo je vozil na pásce do Vídně? A v čem jsou podle něj dodnes nenahraditelná média, jako jsou Rádio Svobodná Evropa/Rádio svoboda a Hlas Ameriky?
Celý rozhovor si můžete pustit ve videu či v audiopřehrávači v úvodu nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.
Mediální cirkus
Moderátorka Marie Bastlová.
Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.
Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.
