Tabery: Čekám velmi těžké roky, nejsme na to jako společnost připraveni

Česko má od prosince novou vládu. Poprvé v ní jsou strany patřící k politickému extrému. „Čekám velmi těžké roky. Něco, s čím nemáme zkušenost a nejsme na to jako společnost připraveni,“ varuje šéfredaktor Respektu Erik Tabery.

„Měli jsme za posledních 35 let vzestupy a pády, ale tohle jsme ještě neměli. Tedy vstup stran, které lze zařadit mezi extremistické, které používají rasistický, šovinistický, agresivní slovník. Politici, kteří mluví o našich spojencích téměř jako o nepřátelích, kteří mluví o Ukrajině tak, že by se za to měli stydět,“ říká jeden z matadorů české porevoluční novinařiny Erik Tabery, který byl hostem posledního dílu podcastu Mediální cirkus. A dodává:

„Myslím, že na to nejsme připraveni jako společnost. A myslím si, že i pro média to nebude úplně snadná situace.“

Erik Tabery, který ještě neoslavil padesátiny, je v Respektu už 28 let. Od roku 2009 pak časopis, který vznikl těsně před Sametovou revolucí, vede. Za svoji novinářskou kariéru si neprošel jinou redakcí, než je právě Respekt.

„Zkušenosti z Maďarska či Slovenska ukazují, že ty problematičtější změny přicházejí většinou v druhém volebním období, pokud navazuje na to první. A ještě horší to je, samozřejmě, potřetí, protože tam se ten systém začne drolit,“ popisuje své obavy z nástupu nové vlády Andreje Babiše (ANO) Tabery, který se v podstatě celou svoji kariéru věnuje politice coby komentátor.

„Máme výhodu, že máme nějaké kontrolní mechanismy, máme horní komoru parlamentu, máme kvalitní Ústavní soud, nezávislé instituce, docela silná média. Máme všechny předpoklady pro to, abychom vstup, řekněme, extrému do vrcholné politiky zvládli. Pochopitelně, pokud budou ty instituce a my všichni plnit nějakou svojí kontrolní roli,“ říká.

Právě se slovenským premiérem Robertem Ficem nebo maďarským předsedou vlády Viktorem Orbánem je český premiér Andrej Babiš často srovnávaný. I proto, že si k nim sám hledá cesty - odkazuje na ně ve svých vystoupeních nebo se vzájemně podporují ve volbách.

„Babiš je u moci, ale za trochu jiných okolností. Ale ano, i on ví, co je potřeba zbrzdit nebo ovlivnit, aby se mu snáz vládlo,“ říká s odkazem na Maďarsko a Slovensko Tabery.

Týdeník Respekt dlouho patřil pod vydavatelství Economia. Před dvěma lety se ale osamostatnil, a to i díky majetkovému vstupu slovenského vydavatelství N media, které stojí za slovenským i českým Deníkem N. K dění na Slovensku a postavení tamních novinářů má ale Erik Tabery v posledních letech blízko i díky knižnímu rozhovoru se slovenskou exprezidentkou Zuzanou Čaputovou.

Slovenští novináři mají těžké postavení už roky, nejviditelnější byla vražda novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky. V poslední době ale opět přibývá útoků na žurnalisty, neustále jsou pak terčem nevybíravých výpadů od tamní politické reprezentace. I v Česku teď podle Taberyho čekají média těžké roky.

„Je vidět, že pro řadu politiků, kteří se teď chopí moci, jsou tu nepřátelská média. Oni vytvářejí pocit, že tady není klasický vztah politiků a kontrolní role médií. Ale že to je nepřátelský vztah, což je nebezpečné. Komunikace bude vůči nám vyhrocenější. Budou chtít víc věcí skrývat, tvářit se, že mluví napřímo s veřejností skrze sociální sítě. Ale my víme, že to je právě naopak, že tam nemusí procházet žádnou kontrolou a můžou si říkat, co chtějí,“ popisuje Tabery své obavy.

Za svoji novinářskou práci získal Erik Tabery téměř všechny existující české novinářské ceny. Kromě toho napsal i několik knih. Nejvýraznější byla publikace Opuštěná společnost: Česká cesta od Masaryka po Babiše, za kterou získal literární cenu Magnesia Litera za rok 2018.

„Celá řada lidí neví, jak funguje naše práce, a mají téměř pocit, jako kdybychom měli všude ochranku a jezdili limuzínami. Podobně jako politici. Ale to tak není. Na místě je často jen jeden novinář nebo jedna novinářka. A když si jí politici všimnou a řeknou davu: ‚Podívejte se, tady je ta nepřátelská novinářka‘, tak to není nic příjemného, samozřejmě. A hrozí, že to se překulí do nějaké agresivity,“ varuje Tabery.

A proč právě proti médiím by se neměla situace tak zásadně vyostřovat?

„Je to úplně logické. I když se mění role médií, tak stále platí, že ta nejsilnější, ta první kontrolní chvíle v systému, jsou média. Když někdo řekne, udělá něco problematického, je korupční podezření a tak dál, tak média o tom referují a jsou první na ráně. Politici to vědí, to znamená, že potřebují vytvořit dojem, že média jsou nepřátelská, zaujatá, tudíž jim nemá veřejnost věřit,“ vysvětluje Tabery.

Vidět to podle něj bylo třeba na tématu střetu zájmů Andreje Babiše. Babiš na sociálních sítích představil své řešení a měl pocit, že tím je kauza vyřízená a kdo to zpochybňuje, je zaujatý.

„Tady se podařilo části společnosti vsugerovat, že role médií je jenom nastavit mikrofon a být poctěn, že jsme mohli zaznamenat velká slova politiků. A mimochodem, jde to víceméně napříč, to není jenom u řady politiků, kteří teď jdou k moci,“ říká šéfredaktor Respektu a pokračuje tím, jak se mění politická komunikace:

„Vezměme si komunikaci Tomia Okamury, Jindřicha Rajchla a podobných. To je vlastně permanentní konflikt. Já vždycky říkám, že oni potřebují ten šílený hluk, aby nebylo slyšet to ticho, protože programově tam vlastně nic není. To je strašně zajímavé. Permanentně zaplňují prostor nenávistí, strachem, vyhrožováním, naopak slibováním: ‚My vás ochráníme‘. To všechno, aby si lidé nekladli si otázky, jak se teda vládne. A to myslím, že do velké míry teď ještě zesílí.“

Role novinářů je podle Taberyho víc než kdy dřív v tom, aby hledali podstatu věci a nenaskočili na zástupné přestřelky, kterými chtějí politici odvést pozornost.

„Bylo to vidět 17. listopadu, když šel Filip Turek na Národní. Připravil si urážky 17. listopadu. Zval dopředu své fanoušky. Věděl, že to řekne. Řekl to a věděl, že to naštve všechny, kteří mají k 17. listopadu vztah. Uspokojil svůj dav, rozčílil ten opoziční a byl vlastně králem situace, protože ji vytvořil z ničeho. A tahle influencerská politika, to znamená: já řídím to, o čem se bude mluvit, je nebezpečná,“ popisuje Tabery.

V rámci tlaku na média Tabery očekává i silný atak směrem k médiím veřejnoprávním. Ostatně Českou televizi a Český rozhlas si strany nové vládní koalice vzaly jako jeden ze svých terčů od začátku. Shodly se na tom, že chtějí převést jejich financování pod státní rozpočet a jednat o sloučení České televize a Českého rozhlasu. Řada politiků vládní koalice včetně premiéra historicky mnohokrát na veřejnoprávní média a jejich novináře útočila a tvrdila, že jsou proti nim zaujatá.

„Slýchávám ze strany ANO, že mají pocit, že to (plánované změny zákonů, pozn. red.) třeba nebude zase tak nutné, že stačí vytvořit tlak a že opatrnost třeba u České televize bude sama o sobě stačit. Jsem zvědavý, jestli jim tahle sázka vyjde, nebo ne,“ přemýšlí Tabery.

Sám prý určitou opatrnost u televize vidí už v tuto chvíli. Jedním z varovných signálů pro něj byl třeba i konec moderátorky Barbory Kroužkové v nejprestižnější zpravodajské relaci Události.

„Já tam ve zpravodajství nevidím kritickou novinařinu, kterou bych očekával, že by tam měla být. Jsem zastáncem toho, že velká veřejnoprávní, ale i velká soukromá média mají roli právě ve velikosti. A že k té velikosti patří i nějaká větší odpovědnost. A mělo by tam být i větší sebevědomí a větší kritičnost,“ říká novinář a pokračuje:

„Ředitel zpravodajství by podle mě měl chtít, aby to vypadalo jinak. Akorát, že pokud to po něm nechce ředitel, a myslím, že ten současný ředitel rozhodně nevypadá, že by chtěl nějakou velmi kritickou a veřejnoprávní službu, tak tím pádem tam ten tlak není. Zdá se, jako kdyby se ťapkání na místě vlastně oceňovalo, že to je to, co má být. To je to, co chce management. Ale moje zkušenost z médií obecně je, že když začnete působit váhavě, nejistě, tak oni vás sežerou. Proti nám fakt často nejsou hodní kluci a holky, kteří čekají a říkají: ‚Jé, novinář, to je svátek‘,“ upozorňuje Erik Tabery.

Celý rozhovor si můžete pustit ve videu či v audiopřehrávači v úvodu nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.