Průměrný Brit se má diametrálně hůř než průměrný Čech, říká novinář

Nejdříve strávil pět let v Bruselu, pak tři roky v Londýně a teď se reportér a moderátor České televize Lukáš Dolanský vrací zpět. „Průměrný Brit se má diametrálně hůř než průměrný Čech,“ říká a chválí si návrat domů.

„Jedna z věcí, kterou si člověk uvědomí po návratu, je, jak tady krásně všechno funguje. Spousta lidí nadává na něco, co si úplně neumí představit, jak to funguje, respektive nefunguje venku,“ vypráví zkušený novinář, reportér a moderátor České televize, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus.

Dolanský má za sebou dlouhé roky práce v novinách, naposledy vedl domácí rubriku Lidových novin. Z nich ale v roce 2010 odešel do České televize, kde se věnoval domácí politice a parlamentnímu zpravodajství. Brzy přešel k moderování analyticko-zpravodajského pořadu Události, komentáře.

„To jsem dělal asi čtyři nebo pět let, ale ještě jsem v sobě měl touhu se vrátit zpátky, jak my říkáme: na plac. Říkal jsem si, že jsem ještě mladý na to, abych seděl jenom ve studiu a říkal: Tak já vám tu otázku zopakuji ještě jednou,“ popisuje svoji cestu, jak se z domácího reportéra stal zpravodaj v Bruselu.

„Přišel jsem s myšlenkou, která se nakonec ujala, že bruselský post je vlastně domácí politika, akorát v zahraničí, v angličtině. A na tom trvám. Unijní politika je primárně o českých europoslancích, o českém komisaři, o českém pohledu na věc,“ říká Dolanský, který se nikdy předtím nevěnoval zahraniční agendě.

Po pěti letech v Bruselu pro něj přišlo překvapení. Místo návratu do Prahy totiž dostal nabídku na zpravodajský post ve Velké Británii. A pouhých 11 dní po jeho příjezdu, když si nestihl ani vybalit, přišla největší zpravodajská událost, kterou tam zažil – 8. září 2022 zemřela královna Alžběta II.

„To byl asi největší zážitek, nejen ten jeden samotný den, ale i těch několik dnů a týdnů, které následovaly,“ vzpomíná Dolanský a pokračuje:

„Ten samotný den mi ráno zavolal editor a řešili jsme, že na tom královna není dobře. Večer jsem vstupoval do Událostí a na začátku říkal, že ta situace není dobrá, ale že stav je stabilizovaný. Pak jsme tam stáli a já jsem si všiml, že se pomalu spouští vlajka na půl žerdi na Buckinghamském paláci. V tu chvíli nám všem tam začaly pípat telefony. S tou samotnou zprávou.“

Královna zemřela během dne, na veřejnost se ale zpráva dostala až v podvečer. Čekalo se totiž mimo jiné na vhodný čas pro večerní zpravodajství veřejnoprávní BBC.

„Dodneška si na to vzpomínám, jak ze všech elektronických billboardů v Londýně zmizela reklama a všude byl jenom portrét královny. Večer jsem se vracel domů deštivým, temným Londýnem, projížděl jsem taxíkem a všude tenhle portrét. To byl extrémně silný moment,“ vypráví. A doplňuje to historkami.

„My jsme ještě všechno měli v krabicích, jen jsem někde vydoloval jednu košili a jedno sako a jeden černý svetr, který jsem každý večer pral, aby byl ráno čistý a já v něm mohl znovu jít před Buckinghamský palác.“

Právě témata o britské královské rodině patřila spolu s brexitem mezi to nejčastější, o čem Dolanský natáčel.

„My jako Češi jsme neuvěřitelní britofilové. A je to vidět samozřejmě i na tom, co jsem všechno natočil kolem královské rodiny během pohřbu, během korunovace a tak dále,“ popisuje ovšem s tím, že natáčení ve Velké Británii je pro novináře ze zahraničí složité.

„V Bruselu všichni chtějí, abyste tam natáčeli, dávají vám k tomu podmínky, dělají servis, máte informace odevšad. V Británii s vámi nikdo nemluví, protože Česko, Česká televize, nikoho nezajímá. Když byly volby, tak labourističtí kandidáti měli zakázáno mluvit se zahraničními médii, neměli plýtvat energií na zahraniční média. Protože z toho nic není. Ti nevolí,“ vypráví Dolanský.

V Londýně a předtím i v Bruselu byl Dolanský s celou rodinou včetně tří dětí. A tak měl možnost detailně nahlédnout do běžného života včetně školství a viděl, jak se daří lidem kolem něj.

„Život v Londýně je extrémně drahý a já se nebavím jenom o energiích a potravinách, které jsou dvojnásobně dražší než mimo Londýn, ale průměrný nájem dvoupokojového bytu tam stojí až 2700 liber. Když si člověk srovná Prahu s Londýnem, tak nejenže v Praze všechno funguje, že si podle MHD můžete řídit hodinky, ale skutečně je tady čisto a bezpečno. Já si pamatuju, že v Londýně už jsem nevyndával mobilní telefon na ulici,“ popisuje Dolanský.

Vysoké náklady na život v posledních letech Londýn zatěžují a mají reálné dopady.

„Spousta lidí se odstěhovává z Londýna, protože si to nemůžou dovolit. Londýn uzavírá třeba čtyři obrovské školy ročně, protože tam nejsou děti,“ popisuje dnes už bývalý reportér, který teď o svých zážitcích vydal i knihu s titulem Barvy mého Londýna.

On sám v Londýně v polovině 90. let studoval rok na vysoké škole, od té doby se ale podle něj Británie i samotný Londýn zásadně proměnily. Obrovskou změnu pak přinesl brexit a jeho velmi rychlé dopady.

„Brexit proměnil britskou společnost tak, jak si ti, kdo hlasovali pro brexit, vůbec nemysleli. Začali odjíždět kontinentální Evropané, ovšem Británie potřebuje pracovní sílu. To znamená, že začali legálně přijíždět cizinci z jiných zemí, ať to je Pákistán, Nigérie, nebo Filipíny. Společnost se začala etnicky měnit. To je jeden z těch hmatatelných nebo viditelných aspektů,“ popisuje novinář a pokračuje:

„Pokud by ses mě zeptala, jestli se Britové vrátí zpátky do Evropské unie, tak odpověď je ne. V tomhle jsou Britové úplně jiní než my. Oni říkají: My jsme udělali rozhodnutí a už se k tomu prostě nebudeme vracet. I kdyby většina dnes asi hlasovala jinak. V posledních volbách brexit nebyl vůbec žádným tématem, vůbec se o něm nemluvilo,“ uzavírá Lukáš Dolanský.

Jak těžké je odjet na zpravodajské posty do zahraničí s malými dětmi? Jakou má Lukáš Dolanský zkušenost s britským školstvím? A jakou pozici mají v Británii veřejnoprávní média po skandálu BBC s neobjektivním zpravodajstvím z Gazy a upraveným projevem Donalda Trumpa?

Celý rozhovor si můžete pustit ve videu či v audiopřehrávači v úvodu nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.