Politika vás vysaje na dřeň, říká Michopulos o své kariéře lobbisty

Vláda si proti sobě na konci listopadu poštvala velké české influencery a podcastery. To když Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přišla s nápadem na jejich registrace. „Kdyby tohle udělali televizím, tak ten džihád bude desetkrát horší,“ říká Petros Michopulos z podcastu Kecy a politika.

Tvůrci podcastů, autorských videí i influenceři ze sociálních sítích okamžitě spustili vlnu kritiky vůči vládě. A zaskočený ministr kultury Martin Baxa z ODS začal uklidňovat emoce. Ihned přispěchal s tím, že navrhne změnu zákona a Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která je nezávislý orgán, zkusí doporučit jiný výklad legislativy.

„Ministr mi volal a nedokážu říct, jestli se lekl nebo nelekl, spíš si myslím, že tam hrálo roli něco jiného. Že ve chvíli, kdy se to stalo, tak asi nejenom ministr kultury, i víc těch politiků, se podívali, proč teda najednou někdo z regulátorů přišel s tím, že bude regulovat obsah, který všichni vnímáme, že regulovaný není. Podle zákona z roku 2010. V roce 2024,“ popisuje v emocích Petros Micholupos, kde byl spolu s novinářem, komentátorem a spoluautorem podcastu Kecy a politika Bohumilem Pečinkou hostem Mediálního cirkusu.

„Možná se také trošku vylekali z amerických voleb. Ukázaly, že oba dva prezidentští kandidáti nešli dělat rozhovory krátce před volbami do New York Times, ale k důležitým podcasterům. Protože věděli, že tam se rozhodují volby. Druhá věc je, že ministr kultury Baxa byl skutečně ohromně překvapený, nevěděl to. A tam je třeba říct, kdo stojí v pozadí. Samozřejmě nejde o nás, o politické podcasty. Jde o to, že televize, ať už v Evropě, v Americe nebo u nás žárlí na ten typ podcasterů a influencerů, kteří propagují nějaké výrobky a ubírají jim z  těch rozpočtů, které by dříve šly do televizí,“ pokračuje Michopulos.

Kecy a politika patří k nejoblíbenějším českým politickým podcastům. Sami tvůrci tvrdí, že mají stovky tisíc posluchačů. Čísla nelze zcela ověřit, ale pravda je, že veřejná vystoupení, která jejich podcast doplňují, jsou vyprodaná.

„Nebylo to tak, že bychom kopírovali nějaký konkrétní podcast z Ameriky. Ale my jsme si od roku 2003 pravidelně telefonovávali, a protože jsme sovy, tak jsme si telefonovávali v noci, naše tehdejší manželky nás dobře znaly. Nevím, jestli to nebyl důvod, že jsme oba rozvedení, ale byly to dlouhé noční telefonáty. A ten formát nočních telefonátů jsme jenom přenesli do podcastu,“ popisuje začátek projektu Kecy a politika Bohumil Pečinka.

Oba autoři podcastu mají blízko k politice, ale každý z jiné stany. Pečinka je celoživotní novinář, dlouholetý komentátor Reflexu, teď příležitostný komentátor Echa a držitel několika novinářských cen.

Petros Michopulos je podnikatel a bývalý lobbista s vazbami na nejprotřelejší tváře české politiky z přelomu tisíciletí. K nim se dostal na jaře 1995, když si ho Miloš Zeman a tehdejší vedení ČSSD vybralo na přípravu předvolební kampaně. Michopulos tehdy marginální stranu pomohl zvednout ze dna, v roce 1996 ji dovedl k více než 25 procentům a o dva roky později Zemanovi pomohl vyhrát volby. Obě kampaně tehdy symbolizoval autobus Zemák, za kterým stál blízký Zemanův poradce Miroslav Šlouf.

Michopulos po volbách nastoupil na Úřad vlády, kde pracoval až do roku 2002 pro tehdejšího vicepremiéra Egona Lánského. Pak nejvyšší politiku opustil a vrhl se do byznysu a lobbingu. V té době se s ním seznámil i Bohumil Pečinka.

„To byl rok 2003, když jsem dělal knihu o historii volebních kampaní a v sociální demokracii mi někdo řekl: Chcete psát o historii volebních kampaní a nesetkat se s Petrosem Michopulosem? Tak si říkám, ježíšmarjá, to bude nějakej starej pardál, tak jsem to odkládal, odkládal, pak jsem mu zavolal a ozval se relativně mladej hlas. Tehdy, před 21 lety, jsme se sešli, a od té doby jsme se vídali ob týden, chodili jsme na kávy, večeře, snídaně, obědy, přesnídávky,“ vypráví Pečinka.

Michopulos po odchodu z Úřadu vlády ještě dlouhou dobu zůstával v zákulisí, znal se s většinou politiků, mnoha novináři, veřejnost o něm ale nevěděla.

„Politika, když do toho člověk spadne, třeba jako vidíme u některých politiků nebo lidí kolem, to není práce na osm hodin. To je práce na 24 hodin, protože se o tom člověku i zdá a hrozně vás to vysaje, úplně na dřeň. Když jsem z ní já odcházel, asi v těch 30 letech, byl jsem už vyhořelej úplně fest,“ říká Michopulos.

Otázce na to, jak se zpětně vyrovnal s tím, že byl tak blízko mocných v čase opoziční smlouvy, se spíše vyhýbá. „Ještě chvíli jsem potom dělal v reklamce, pak jsem z toho světa odešel na 13 let. Dal jsem si úplnou detoxikační kúru. To by spoustě lidí také prospělo. Aby za prvé se na ty věci zapomnělo a za druhé, aby vyhasly ty kontakty. Aby člověk přestal být součástí toho ekosystému, pokud se člověk chce do něj vrátit buď jako nový, nebo pokud o něm chce třeba psát nebo mluvit,“ myslí si Michopulos.

A dodává vysvětlení, proč vlastně s podcastem začal: „Život lobbisty znamená, že člověk je pořád nespokojený s výsledkem. A jednoho dne jsem si řekl: Tak dost, nejlépe to prostě řeknu já a bylo to. Protože nikdo to nedokáže říct lépe než já.“

Podcast Kecy a politika odstartoval na jaře 2021 a už před tehdejšími sněmovními volbami začal ovlivňovat politické diskuze. Oba autoři v podcastu totiž pravidelně rozebírají kroky stran i politiků a nešetří kritikou a posměchem.

„Politici nám moc nevolají, to mohu i srovnat se svou novinářskou kariérou. Oni nás ale mají plné zuby zprostředkovaně. V jejich rodinách je totiž vždycky někdo, kdo je opravdu hardcore fans našeho podcastu a vždycky je s tím strašně mučí. A oni nám pak spíš lítostivě říkají, jak nás někteří nemají za tohleto rádi, že nemají doma klid,“ směje se Bohumil Pečinka.

Za úspěchem podcastu podle něj stojí i doba, kdy ho startovali. „V době covidu se moc nedalo dívat na televizi, protože ta šířila jenom katastrofické scénáře, tam se předháněli různí profesoři, kdo vykreslí lepší obraz mrazáků na ulicích. Ale my jsme přišli s optimistickým obsahem,“ říká Michopulos.

A Pečinka ho doplňuje: „Lidé hledali nový obsah. A také začala samozřejmě volební kampaň. A ta byla o tom, že končil Andrej Babiš, který měl v době covidu pošramocenou image a tehdejší opozice byla dost nevýrazná. Takže my jsme, dejme tomu, zformulovali něco, co cítil ten nebabišovskej svět.“

Oba autory občas veřejnost vnímá jako novináře. Pečinka jím je, Michopulos ale ne. A nikdy nebyl.

„Novinařina není profese, ale životní styl a já v něm žiju bez ohledu na to, kde pracuju. Nechci zapomenout zásady novinářské práce. Myslím, že jsem pořád novinář a nejsem hybridní novinář. Jedna z věcí, co jsme si řekli na začátku a na kterou Petros přistoupil úplně přirozeně, bylo, že nebudeme mít žádné sponzory a inzerenty, kteří nám budou něco dávat a my je budeme propagovat,“ popisuje Pečinka a Michopulos ho doplňuje:

„Já určitě nejsem novinář, to ani neumím a musím to neustále někomu vysvětlovat. Já dělám v podstatě showbyznys,“ říká Michopulos.

Příští rok českou politiku čeká pravidelný vrchol v podobě sněmovních voleb. A užít si to chtějí i Michopulos s Pečinkou.

„Těším se na sérii převleků Aleny Schillerové. Slyšel jsem, že to s těma hranolkami byl teprve začátek, že si nechala v Americe ušít celou sadu takových obleků, že bude párek v rohlíku, hamburger, plechovka s pivem. A Andrej Babiš má zase převlek sněhuláka, se kterým bude chodit o Vánocích. A pak na každé roční období bude mít jiný převlek - kukuřičný klas, toastový chleba a tak,“ říká už úplně nevážně a se smíchem Michopulos a pokračuje:

„A stejné nápady bych měl i pro Petra Fialu. Kdo poslouchá náš podcast, tak ví, že jsem mu vymyslel tiktokový kanál Tesilový Petr s tím, že by měl obcházet nejvyšší hory v každém kraji České republiky.“

„Jak byla flanelka, tak by byla tesilka,“ směje se Pečinka.

Jak jsou posluchači v Česku ochotní za podcasty platit? Kam se dá na tuzemském mediálním trhu ještě růst? A jak dlouho ještě dokáže Bohumil Pečinka vydržet s Petrosem Michopulosem?

Celý rozhovor si můžete pustit ve videu či v audiopřehrávači v úvodu nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.