Mistrovství světa si neužívám, přiznává Robert Záruba

Souhrn článku v audioverzi naleznete na konci textu.

Má za sebou maraton komentování hokejových zápasů, které vyvrcholily na mistrovství světa v Praze. I přes pozitivní ohlasy ale není Robert Záruba se svým výkonem spokojený. „Byl to lehký průměr,“ řekl v podcastu Mediální cirkus.

Legenda české sportovní publicistiky, šéfkomentátor Redakce sportu ČT Robert Záruba seděl ve studiu pár dní po mistrovství světa v ledním hokeji v Praze. Na otázku, jak si ho užil, odpovídá: „Nesnáším tohle slovo.“ A vysvětluje, že je v pracovním zápřahu už od konce zimy. „To jsou dvě takové věty před začátkem mistrovství světa, které se hraje v květnu, tedy po extraligovém play off, přípravě národního mužstva, kdy já toho mám úplně nad hlavu. A někdo mi řekne: Tak ti to začíná, co? A já už v únoru jedu na pětku,“ říká.

Podle něj pak dotyčný řekne, aby si mistrovství hlavně užil. „To je opravdu užívání, protože pro mě to je náročná operace. Ty tři týdny jsou pro mě úplně časový masakr, a když je to doma to mistrovství, tak o to víc,“ vysvětluje. Podle něj byl letošek extrémní, protože musel před začátkem mistrovství stihnout dokončit dokument o legendárním hokejistovi Václavu Nedomanském: „Takže už jsem toho měl opravdu dost.“

Navíc, jak přiznává, je sám na sebe velmi přísný. Takže s úrovní svého komentování není letos spokojen. „Myslím, že to byl lehký průměr, že to mohlo být mnohem lepší,“ přemítá. I přestože ohlasy na jeho komentování s Jakubem Voráčkem byly pozitivní.

„Ten si to užil. Ale pozor. Říkal mi, že by chtěl dělat jeden zápas denně. Ale pak se nám stala ta nešťastná událost s Milanem Antošem (zranění po havárii na motorce - pozn. red.) a všichni museli přidat,“ popisuje. Takže Voráčka požádal, aby tam dvakrát zůstal na druhý denní zápas: „A to už si neužíval. To už byl úplně vyřízený.“

Řeč došla i na roli žen ve sportovní redakci České televize (ČT). „Pro holky je to prostě těžší i z rodinných důvodů. Já se to snažím usnadňovat, jak to jde, někdy i přemlouvám. Protože si myslím, že je potřeba tomu pomoct,“ říká Robert Záruba. Například jeho kolegyně Darina Vymětalíková už komentovala zápasy ženského hokeje.

Sám by nebyl proti, i kdyby došlo i na mužský hokej. I když podle něj je to pro řadu diváků stále těžko představitelné: „Ty reakce jsou strašně nespravedlivé. Tolerance k tomu je daleko nižší.“

Podle Záruby má veřejnoprávní televize nabízet program, který lidi vzdělává, informuje a baví. „Druhá věc je, že ČT nikdy nepůjde cestou přeplácení televizních práv, to, co se stalo kdysi s (fotbalovým) Eurem na Primě v roce 2008,“ říká. Cena práv se podle něj stále zvedá a koncesionářský poplatek je zatím nezměněn. „Musíte se vždycky podívat na to, co je za strukturou financí, které jdou do té ceny, jež je podle mě neadekvátní pro desetimilionový trh. Z něj se to podle mě nedá zaplatit.“

Existuje ale jeden z projektů na komerční bázi, který podle Záruby určitě patří do veřejnoprávní TV: „Já si pamatuju, že Petr Nečas, když byl ještě premiérem, tak říkal, že Liga mistrů není veřejnoprávní obsah. A to mě pobavilo, protože Liga mistrů je podle mě nejlepší fungující evropský projekt. Na kterém se skoro všichni shodnou, který vydělává docela pěkné peníze, a ty by měly jít na rozvoj fotbalu v každé té zemi. Tak nevím, o jaký jiný projekt by měla veřejnoprávní TV usilovat než o tenhle.“

Robert Záruba je na Kavčích horách s krátkou přestávkou od srpna 1984. Dokázal by odejít někam jinam? „To je otázka toho, jestli tam budou lidé, se kterými mně tam bude stát za to být. To je pro mě to nejdůležitější. A zatím je tam převaha lidí, kvůli kterým tam jsem,“ odpovídá s tím, že mu práce musí dávat i smysl.

V poslední době přemýšlí i o to tom, jak se mění klima v ČT a tlak na moderátory. „Určitě nejsem ve stejné situaci jako Václav Moravec, který je pod mnohem větším tlakem. Já vlastně tlak žádný nemám. V televizi po mně nikdo nejde. (…) Mně spíš jde o lidi, se kterými se vám buď dělá dobře, nebo ne.“ Dokázal by po 40 letech odejít z ČT někam jinam? „Umím si to představit,“ říká.

Řada Zárubových hlášek pronesených během přenosů už zlidověla. Přesto má nejraději tu, která nepadla z jeho úst. „Je to věta, kterou to začalo a kterou řekl vedle mě sedící Petr Vichnar, když v roce 1996 dal Martin Procházka zlatý gól Kanadě ve finále mistrovství světa. On řekl: Dotkli jsme se hokejového nebe. To bylo tak krásné. Mně ta jeho věta připadá daleko lepší než ty moje.“

Robert Záruba je také znám tím, že si vede různé podrobné statistiky, ze kterých pak během přenosů výrazně čerpá. „Statistiku odkomentovaných zápasů vedu i ostatním kolegům, takže když se mě zeptá Jirka Hölzel nebo Tomáš Jílek, kolik odkomentovali zápasů, tak jsem schopen jim to říct,“ uvádí příklad.

Opravdu usnul mezi zápasy mistrovství světa? Tyká si se sportovci? A čí byl nápad nechat komentovat Jakuba Voráčka?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači v úvodu nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.