Nejsem tlampač cizích názorů, říká zpravodaj ČT z Izraele David Borek

V Izraeli zažil ostřelování, nálety i přes rok trvající válku v Gaze. Teď se tam po týdnech v Praze vrací. Izrael měl růžové sny o totální kapitulaci Hamásu, to evidentně nevyšlo, říká zpravodaj ČT David Borek.

Je to už téměř sedm let, co tehdy populární moderátor politických debat v České televizi David Borek změnil práci. Aniž by měl velké zkušenosti s prací reportéra, kývl na nečekanou nabídku nadřízených stát se zpravodajem ČT na Blízkém východě. Po měsících příprav sbalil věci a odjel do Tel Avivu.

„Obsadili mě proti roli, jak se říká na divadle, a vlastně mi přijde, že to vyšlo. Nikde jsem si neumetal cestičku, nikde jsem si dopředu nevyjednával, že bych to možná chtěl dělat. Dokonce ani nevěděli, že mám k Izraeli vazby a že jsem už tehdy uměl trochu hebrejsky,“ vypráví David Borek, který byl hostem podcastu Mediální cirkus. Zpravodajský post v Izraeli přebíral po Jakubovi Szántó na jaře 2019 a už na něm přesluhuje. Televize totiž zahraniční posty obměňuje zhruba po pěti letech.

„Zahraniční zpravodaj je profese, která enormně zatěžuje osobní i rodinný život. Jste jako strážce majáku na opuštěném ostrově, kde jste více méně sám sobě kuchařem, řidičem, produkčním a reportérem. Je to práce hektická, ale zároveň velice, když to řeknu ošklivě, rajcovní,“ říká Borek, který byl kolem Vánoc několik týdnů doma v Praze. S vedením televize se prý dohodl na zatím neurčitém prodloužení svého zpravodajského mandátu.

„Zpětně nahlíženo, první rok jsem byl rád, že jsem tam nebyl s přítelkyní, rodinou, protože na vás doléhají věci daleko intenzivněji. A to i věci, které dnes beru jako banality. Účetnictví, zavolat a seřvat někoho v izraelské elektrárenské společnosti, aby mi poslali konečně složenku. Neztratit cestu na nějaké natáčení při totálně zmatečných údajích místních adres. Věci, které bych bral dneska jako triviality a možná bych je zařadil do své knihy jako nějakou úsměvnou historku s titulkem: Borek se vzteká,“ vypráví o svých začátcích reportér.

Na rozdíl od jiných kolegů se totiž na zpravodajský post přesunul bez rodiny a dodnes je tam většinou sám a za synem létá do Prahy.

„Nejhorší pro mě byly dva roky s covidem, kdy jsem xkrát byl v bizarní izolaci, kdy vlastně nic v té zemi nefungovalo, kdy i spojení s Českem téměř nefungovalo. Když jsem chtěl vidět syna, tak jsem musel letět i přes Minsk, protože Lukašenko neuznával covid, takže běloruské aerolinky létaly a byly jedním z mála spojení na Prahu,“ vypráví Borek.

V Izraeli, který je obecně výbušným regionem, stihl zažít celou řadu dramatických momentů. Pravidelně se pak s různou intenzitou objevovaly útoky či ostřelování teroristů z Hamásu.

„Když budete na jihu Izraele, tak si pořád budete hlídat to, která zeď vás stíní od Gazy. Tenhle instinkt budete mít za pár týdnů,“ popisuje Borek. V jednom živém vstupu zachytil letící rakety z Gazy i jejich sestřelení protivzdušnou obranou Izraele, v dalším se pak s kameramanem museli běžet schovat před hlášeným útokem.

„Dneska úplně jinak vnímám Západní břeh, tedy oblast, kde je palestinské obyvatelstvo i židovští osadníci. Dřív jsem tam jezdil běžně, třeba se synem na dětské hřiště, nebo jsem objížděl zácpu v Tel Avivu. To bych dneska už neudělal,“ říká Borek a vysvětluje proč.

„Staronovým fenoménem na Západním břehu jsou střelecké útoky na auta. Jediný důvod, proč budete zabit, je, že máte izraelskou žlutou espézetku. A my ji na služebním autě máme. Už se stalo, že byli zabiti i Arabové, izraelští Arabové nebo Arabové z Jeruzaléma, kteří jeli se žlutou espézetkou na Západní břeh. Západní břeh se pro mě stal regionem, kam soukromě nejezdím už skoro vůbec. A když tam jezdím pracovně, tak mám strach,“ popisuje David Borek.

Mezi nejzásadnější momenty patří byl útok ze 7. října 2023, kdy Hamas vtrhnul nečekaně do izraelských kibuců, kde povraždil více než 1000 lidí a přes 250 další pak unesl. Dodnes nejsou všechna rukojmí propuštěna. Borek ten den v Izraeli nebyl, protože zrovna reportoval z válečné zóny na Ukrajině, ale ihned po útoku ho televize stáhla a poslala zpět do Tel Avivu.

„Do tří dnů jsem byl tam. Nešel jsem tehdy na to promítání těch příšerných záběrů z kibuců, které nabídl Izrael novinářům. Mně to trošku přišlo, nechci říct přímo manipulace, ale jako masírka evidentně určená pro pochybující nebo nevěřící Tomáše,“ říká Borek.

Přesto setěm záběrům nevyhnul. „Protože jsem na WhatsAppu v novinářské skupině, a tam se to těmi videi začalo plnit. Já jsem možná nechtě viděl věci opravdu hnusné, brutální. A pozor, to jsem cynik. Čili v jistém ohledu taková ta borkovská lačnost po bizarnostech opravdu dělat rozhovor s těmi podivíny, užívat si to, že jsem v zemi, která je plná podivínů, plná extremistů, plná fanatiků, plná dogmatiků, plná snílkům, tak trochu narazila na to, že opravdu něco už je moc,“ vypráví Borek v Mediálním cirkusu.

O tom, jak složité je hlídat si zrovna v Izraeli objektivitu a vyváženost zpravodajství, prý příliš nepřemýšlí a spíš automaticky si snaží držet odstup.

„Bylo by to sebevražedné nebo rozhodně nešťastné, kdybych se chtěl stát propagandistou, nekritickým tlampačem cizích názorů. Já jsem pyšný na svůj na svůj analytický mozek. Dokážu uvažovat, a teď zase trochu přeháním, ale trošku asociálně v tom smyslu, že se neohlížím moc na to, co si o tom myslí lidi. Já se za svojí práci nemusím stydět a nemusím se nějak zuřivě zaobírat tím, jestli jsem objektivní nebo ne, prostě ručím za to svojí osobností,“ říká Borek a pokračuje:

„Není to tak, že by David Borek každý pátek nebo každý čtvrtek večer vysedával v Tel Avivu v kruhu 20 Izraelců, zpíval s nimi izraelské písničky a povídal si s nimi o všem možném. Mám tam vzdálené příbuzné, mám tam spoustu známých, se kterými na to pivo bych třeba i šel, ale chodím strašně málo. Jsem trošku chladnější člověk a ono to má výhody, že všechny emoční vlny k vám doléhají méně a můžete udržet odstup,“ vysvětluje zpravodaj ČT.

„Pozor, odstup ale rozhodně neplatí u toho, co se stalo 7. října. Jsou někteří lidé, kteří říkají něco ve smyslu, že vinné jsou obě strany. Neřekl bych čisté zlo, to už je opravdu náboženský termín, který by novinář používat neměl, ale myslím, že pokud jde o 7. říjen, je úplně jasné, kdo byl viník a kdo byl oběť,“ popisuje Borek.

Gaza byla přes rok pod těžkým ostřelováním izraelské armády, drtivá většina území je podle dostupných záběrů zničená a za oběť padly podle palestinských úřadů ovládaných Hamásem až desítky tisíc civilních obyvatel. Novináři do Gazy v zásadě vstup povolený ale nemají. Ani z Izraele, ani z Egypta.

„Jediný, kdo se tam dostal, bylo pár novinářů. Většinou jsou to lidé, kteří mají třeba známé v izraelských jednotkách nebo v nich dokonce sloužili, a teď jsou třeba novináři a jedou s nimi někam do Rafáhu, někde se pohybují v nějakém koridoru. Ale to není klasická žurnalistika. V Gaze fakticky nikdo z novinářů po 7. říjnu nebyl,“ říká Borek.

Hamás a Izraelci v lednu konečně uzavřeli příměří, jak trvalé bude a k čemu povede je ale těžké odhadovat.

„Jde o to, co bude v příštích letech a dekádách. Severní Gaza se zaplňuje, na obzoru dvou kilometrů od izraelských kibuců opět budou žít stovky tisíc lidí. Za jedním pšeničným polem a jedním plotem, byť sofistikovaným, bude opět žít několik set tisíc lidí, kteří koukají na izraelský kibuc a nenávidí jeho obyvatele. Považují jeho obyvatele, podotýkám, obyvatele mezinárodně uznané části státu Izrael za ilegální kolonisty na muslimské půdě. A to není jenom Hamás, to jsou prostě předsudky, které jsou silně zakořeněné v palestinské společnosti,“ říká Borek.

„Izrael měl takové růžové sny o tom, že naloží s Hamásem jako Američani s Japonci v roce 1945. Neříkám atomovky, ale myslím totální kapitulace Hamásu, aby byl zničen. A to evidentně nevyšlo. Jestli bych měl být optimista, tak ten optimistický scénář je, dejme tomu Bosna, Srbsko, Chorvatsko. Srbové a Chorvati si tam už nevypalují domy, i když se nemilují. Ale plus minus to nějak funguje, byť každý den je přítomná vzpomínka na to, co se dělo v devadesátých letech. To je maximální optimismus, který jsem schopný si představit,“ myslí si David Borek.

Izraelská společnost netrpí v posledních letech jen válkou s Hamásem a snahou bránit v nepřátelské regionu své území, ale i velkým rozštěpením. Ostatně ilustrací toho jsou neustálé předčasné volby a neschopnost udržet jednotnou vládu.

„Přijde mi, že v Česku přibývá žluče. Já se ale teď vracím do Izraele a to je země, kde opravdu jsou napřed v tom, jak se ta společnost totálně štípla. Dokonce vždycky říkám, že v Česku i ti, co se nejvíc hádají, sousedi v hospodě, kteří si nadávají, kdo je espéďák, odéesák a babišák, tak se ale shodnou třeba na tom, že Jágr byl dobrý hokejista. Ale v  Izraeli už i tohle zmizelo,“ dodává David Borek.

Nechybí mu moderování? Jak Čechy zajímá zpravodajství z Blízkého východu? A jak si v napjatých politických časech stojí veřejnoprávní televize?

Celý rozhovor si můžete pustit ve videu či v audiopřehrávači v úvodu nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.