Mámina dieta, tátovo komentování sousedčina velkého zadku – a dceřina anorexie

Odborníci stále častěji varují před pandemií obezity. Jenže na druhé straně škály je problém, jenž s obezitou vlastně také souvisí. Jsou to poruchy příjmu potravy, které jsou opět na vzestupu. A to u mladistvých.

V roce 2021 prošlo zdravotnickým systémem zhruba 3500 mladistvých s některou z poruch příjmu potravy. O 62 procent více, než tomu bylo v roce 2017. Důvod? Aspektů je celá řada, jedním z nich je i pandemie covidu-19, která společnost uvrhla do izolace.

„Děti přišly o sociální kontakt a ocitly se v domácím prostředí. Někde to mohlo být plus, jinde se zostřily problémy, které do té doby spaly. Jako třeba nefunkční nebo špatně nastavené vztahy, absence sportu a nedostatek sociálních kontaktů. To vše dohromady mohlo být poslední kapkou,“ vysvětluje lékařka Aneta Málková, která se ve své praxi s léčbou poruch příjmu potravy setkává.

Poruchy příjmu potravy lze zařadit mezi psychosomatické nemoci, což znamená, že na jejich vzniku se podílejí jak biologické, tak psychické a sociální složky. Když necháme stranou vztahy ve škole a mezi kamarády, nedostatek sebevědomí a vliv sociálních sítí, velkou roli v tom hraje rodina a rodinné prostředí.

Kromě nefunkčních vztahů to je i chování rodičů, které se přitom může zdát neškodné. Nemusí jít rovnou o ony na první pohled roztomilé, na ten druhý už toxické věty typu „Ty naše boubelko, ty ses zase spravila“, ale také třeba o vlastní vztah k tělu či komentování druhých.

„Škodí i ironický humor. Uštěpačné poznámky na stranu okolí, i když jde jen o sousedku a to, jak vypadá. Tím zaséváme do dítěte, které je jako houba, že je normální komentovat vzhled,“ varuje Aneta Málková. Stejně jedovatě bude působit i to, když bude tatínek doma u televize pronášet hlášky typu „Ta moderátorka, to je teda pořádná machna v těch šatech“. Dospělí takovou větu za minutu zapomenou, jenže děti si to mohou pamatovat celý život.

Problematický může být i vztah mámy k sobě samé. Pokud dcera vidí, že máma si k večeři dává něco jiného než zbytek rodiny, aby náhodou nepřibrala, může od ní tento vzorec odkoukat.

Ve své praxi to vidí i Aneta Málková. „V životě jsem dceři neřekla, že je tlustá, že má velký zadek, že by se mi nelíbila, vyprávěla mi nedávno jedna maminka pomalu se slzami v očích. Když jsem se jí zeptala, jak hodnotí sama sebe, když stojí před zrcadlem, řekla: No, to víte, padesát mi už bylo, tuhle špek, tamhle špek. Tak jsem se zeptala, zda u toho někdy nebyla její dcera.“

Jenže někdy to rodiče dělají i vědomě. Malér může nastat, když si matka pro zahleděnost do sebe nevšímá, že dcera začíná mít problémy, navíc ji v tom mnohdy podporuje, aniž by si to uvědomovala, a chválí ji, že zhubla nebo že tak hezky dbá o svůj vzhled. Tohle krmení ega funguje jako hnací motor pro poruchy příjmu potravy.

Na co si dát ještě pozor a jak mluvit s potomkem, když si myslíte, že se problém týká i jeho? Poslechněte si nový díl podcastu MUDr.ování, v němž byla hostem Aneta Málková, v úvodu článku.