Tipy na dokumenty: Křehké vztahy Adama Ondry i generační portrét NobodyListen

Na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě se letos sešly dokumenty o horolezci Adamu Ondrovi a hudebním producentovi NobodyListen, ale také portrét současných teenagerek nebo film, který mapuje vyhoření z práce bez smyslu.

Konec října bude v Jihlavě patřit už 26. ročníku prestižní přehlídky dokumentárních filmů.

„Jihlavský festival je moje nejoblíbenější podzimní akce, mám rád tu romantiku podzimního města, kdy padá listí a člověk to krásně kompenzuje tím intelektuálním obsahem. Letos pojedu už asi pošesté,“ přibližuje festival Jonáš Zbořil v podcastu Kulturák.

Zlákat se nechal mimo jiné snímkem Posunout hranice – portrétem olympijského lezce Adama Ondry od Jana Šimánka a Petra Záruby.

„Jde o film, o kterém se bude mluvit i mimo rámec festivalu, osoba Adama Ondry je velký divácký tahák. Ze začátku jsem se obával, že půjde o dost konvenční portrét sportovce, který by klidně mohl běžet na České televizi v úterý odpoledne, ale postupně se ukázalo, že ten film si našel novou rovinu v podobě Adamovy manželky Ivy a že je to díky tomu zajímavější, než jsem čekal,“ popisuje Zbořil v podcastu.

Dokument tak sleduje nejen Ondru, ale také manželský vztah dvou vrcholových sportovců a citlivě mapuje to, jak v rámci Ondrových úspěchů jeho partnerka musí něco obětovat – v tomto případě svoji vlastní lezeckou kariéru.

Kdo naopak kariéru neúnavně buduje, je mladý DJ a producent NobodyListen, vlastním jménem Jakub Strach. Na festivalu v Jihlavě se představí v dokumentu Generace A: Ať si každej dělá, co chce.

Režisér Kryštof Zvolánek v něm Stracha sleduje po dobu několika let, snaží se přiblížit jeho život a aktivity kolem úspěšné party Addict.

„Upřímně jsem byla zvědavá, jak svou kariéru a život Strach reflektuje, a potvrdilo se mi, že ten určitý typ zábavního průmyslu, ve kterém se pohybuje, je z podstaty velice povrchní. Sám Strach ve filmu říká, že ho rozbory toho, co jak a proč funguje nebo se děje, vlastně nezajímají,“ zamýšlí se Jana Patočková.

S Jonášem Zbořilem se v podcastu shodují, že matoucí je především samotný název filmu, protože nevystihuje generaci, ale jde o portrét jednoho producenta.

Silnější momenty ve filmu přicházejí ve chvílích, kdy sleduje Strachovu operaci čelisti po velké nehodě. „Tady se daří ukázat něco intimního a zároveň symptomatického, protože vizáž je dneska prostě důležitou součástí image a každý chce vypadat dobře,“ dodává Jonáš Zbořil.

V další části podcastu se věnujeme také novince od stále populárnějšího brněnského spisovatele Jana Němce, povídkové sbírce Liliputin. Němec ji začal psát hned zkraje ruské invaze na Ukrajinu, tedy letos v únoru.

„Dvě z těch pěti povídek jsou fakt povedené, třeba povídka Zoe, na které se mi líbí, že se na tu válečnou situaci snaží dívat pohledem Evropanů a nevytváří žádné pohledy fiktivních Ukrajinců,“ hodnotí novinku Jonáš Zbořil.

Podle něj je kniha sice kolísavá v rámci samotných povídek, ale oceňuje spousty otázek, které dílo vyvolává – například kdy je ten správný čas válku reflektovat a jakým způsobem?

„Myslím, že každý autor může psát, co chce a kdy chce, ale vtip je v tom, jestli na to přistoupí čtenář, protože domluva na fikci je strašně křehká,“ uzavírá editor kulturní rubriky Seznam Zpráv. Jaké další filmy na jihlavském festivalu stojí za vidění? A jak je to s trapným popisováním sexu v českých knížkách?

Poslechněte si celý Kulturák v přehrávači v úvodu článku.