Topol: Covid a válka? Vrátil se život, který jsme vytěsnili blahobytem

Spisovatel Jáchym Topol v novém románu mapuje Česko mezi pandemií covidu a ruskou invazí na Ukrajinu. „Válka nás vrhla čumákem zpět do doby kamenné, která je nesmlouvavá. Vítězí ten, který má větší sekeromlat,“ říká.

„To, co zasel covid a válka na Ukrajině, s sebou pořád vlečeme a pořád se s tím potýkáme,“ myslí si autor románu Peklo neexistuje, který právě vydalo nakladatelství Torst. Dlouho prý čekal na knihy, jež budou události posledních let reflektovat. Pro literáty je to podle něj fantastická možnost se pustit do psaní.

„Chodili jsme po městě v rouškách, všechno bylo zaťaté, pomalé a mrtvé. Mám pocit, že jsem snad jediný, kdo popsal Staroměstské náměstí plné křížů. A sotva jsme se vyvlekli z epidemie, začala válka,“ rekapituluje teď Jáchym Topol.

Co s námi válka a covid udělali? „To je velký otazník. Ale řekl bych, abychom v sobě nepátrali, ó, jaké to je ve mně trauma. To je prostě život. K nám se vrátil život, o kterém jsme si mysleli, že ho tím blahobytem a svobodou a technologií vytěsníme.“

Na otázku, kdy se mu román Peklo neexistuje začal rodit v hlavě, Topol odpovídá konkrétní scénou. V ní hrdina Tomáš chvíli po invazi vidí průvod demonstrujících lidí. „Jsou tak mladí, že až je zalehnou Rusové, zapomenou na svobodu, jako zapomněli na covid,“ uvažuje protagonista.

„To je taková moje životní zkušenost,“ podotýká k tomu Jáchym Topol, syn dramatika a signatáře Charty 77 Josefa Topola. „V roce 1968 jsem byl malé dítě. Pamatuju si vlajky, pamatuju si Dubčeka v televizi, pamatuju si nadšení, pamatuju si střelbu, pamatuju si mrtvoly. A hlavně si pamatuju to ticho potom. Pamatuju si, jak učitelky, které dřív halasně mého tátu jako dramatika zdravily, pak najednou přecházely na druhý chodník. To, čeho se bojím, ale čemu zároveň nevěřím, že se nakonec stane, je, že by Češi zase spadli do studny poroby. Zase bychom zapomněli na svobodu a zase bychom se hrbili.“

Invaze, covid a nespolehlivá paměť ale zdaleka nejsou jedinými tématy nového Topolova románu. „Také je to příběh o lásce, o rozcházení se s někým, s kým máš společný život, je to příběh o zamilování, jak toužíš po tom, do koho jsi zamilovaný, jak před ním zároveň prcháš. Nechci, aby to byl pokus o sociologickou studii. Napsal jsem barokní, dramatický příběh,“ říká spisovatel.

V rozhovoru také mluví o konci literatury. „Myslím, že skutečně nevíme, co přinese umělá inteligence,“ uvažuje. „První knížky jsem zběsile psal, než mě zavřou. A teď jsem si říkal, že tu knihu musím dokončit, než literaturu ovládne umělá inteligence.“

Je, nebo není na tom česká literatura nejhůř, co kdy byla? A proč Jáchyma Topola fascinuje baroko? Pusťte si podcast Kulturák.