Mladí rappeři: Spolužáci volili Motoristy z legrace. Songy o Turkovi jsou křeč

„Filip Turek je jako vulkán, který ukazuje, že lidi se mohou řídit pudy. Ztrácejí morální dohled sami nad sebou,“ myslí si rappeři Gufrau. Na nové desce deklarují konec party, kritizují křečovité protestsongy a mluví o dospívání.

Pražští rappeři Gufrau loni pokořili třímilionovou hranici streamů na Spotify. Skladba Navždycky blázen, kterou dali dohromady spolu s rapperem Rohonym a blízkým spolupracovníkem Victorem Kalem, pomohla z Gufrau udělat nové hvězdy tuzemské alternativní scény. Mimořádně úspěšný rok čerstvě odmaturovaní hudebníci zakončili kolaborativní deskou Boyband. Je plná hitů, ale i úvah o tom, jak vlastně bude vypadat dospělost.

„Celé album stojí na otázce, jestli už není čas tu party uzavřít,“ vysvětluje Victor Kal, který se na desce vyrovnává i s nešťastnou láskou. Boyband ale otevírá i další oblíbené téma Gufrau - bydlení, vydělávání, práci. Tomu všemu musí večírky ustoupit. „Když jsme se poznali, náš vztah byl vybudovaný na tom, že jsme spolu hráli na akcích. To jsme neskončili na dvou pivech, najednou jich bylo dvanáct,“ vysvětlují hudebníci.

S tím, jak jejich popularita rostla, jako by si Gufrau a Victor Kal čím dál víc uvědomovali, že večírky nemohou trvat věčně. „Party je fajn, ale jen do doby, než se začne propisovat do celkového chování člověka,“ říká rapper Hugo Wiesner.

V rozhovoru hudebníci mluví i o tom, jak nás jako společnost čím dál více ovládají nízké potřeby. Právě to prý symbolizuje politik Filip Turek ze strany Motoristé sobě. „Je jako vulkán, který ukazuje, že lidi se mohou chovat pudovým způsobem. Ztrácí morální dohled nad sebou,“ myslí si další člen Gufrau, Vojtěch Pravda. „Byl jsem zklamaný, když mí spolužáci říkali: Ha ha, budeme volit Motoristy. Potom to reálně udělali. Brali to jako zábavu. Dopad, který to může mít, je strašidelný,“ dodává Victor Kal.

Jak prožívají dobu, o níž jen málokdo mluví s klidem? „Mám strach, že do pěti let půjdu do války,“ přiznává Wiesner. „Chci dělat hudbu, u které bude jasné, do jakého tábora bych se přiřadil.“

Obavy jeho kamaráda Vojty Pravdy jsou nenápadnější. „Jsme ve vařícím se hrnci. Nemyslím si, že to musí někdy puknout. Naopak se bojím, že už se nic moc nezmění. To mi přijde děsivější,“ svěřuje se člen kapely Gufrau.

Jak by měl vypadat protestsong, který nebude křeč? Po kterém večírku si hudebníci řekli: a dost? A kdo je černá ovce kolektivu? Poslechněte si Kulturák s Gufrau a Victorem Kalem.