Kulturák ve Varech: Östlund řeší problémy dneška, Češi pořád komunismus

Podcast Kulturák se vydal do Karlových Varů. Jaký film by vám z festivalu neměl uniknout? A o jakém snímku se hodně mluví, ale neměli byste s ním ztrácet čas? Pusťte si díl natočený na terase hotelu Thermal.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary letos uvede dvě stě filmů. Spolu s filmovým publicistou Vítem Schmarcem jsme vybrali pár snímků, které opravdu stojí za vidění. Třeba Trojúhelník smutku švédského režiséra Rubena Östlunda, držitele letošní Zlaté palmy z Cannes.

„Östlund je takový sociolog. Natočil třeba Play, vůbec nejlepší film o multikulturalismu ve Švédsku, a jeho poslední snímky Čtverec a Trojúhelník smutku jsou už metafory současnosti, které řeší pokrytectví, v němž žijeme, ale zároveň to jsou divácky strašně vděčné filmy,“ říká Schmarc.

„Na rozdíl od Vítka jsem se u toho filmu nejen smála, ale také se v jednom momentě rozplakala,“ přiznává moderátorka Kulturáku Jana Patočková. „Skvělá scéna nastává třeba ve chvíli, kdy si marxistický kapitán v podání Woodyho Harrelsona a ruský oligarcha na palubě jachty vyměňují slavné levicové a pravicové citáty za pomoci Wikipedie v mobilním telefonu. Tyhle detaily Östlund umí,“ dodává.

„Tenhle švédský režisér má jednu skvělou vlastnost. Dovede promlouvat o složitých tématech, jako je současná společnost, rozdělené bohatství. Je obrovský skeptik, tvrdí, že se nikdy nedokážeme shodnout. Ale má dar tyhle věci dělat tak, aby bavily tak trochu každého. Najdeš si v tom něco, ať už jsi reaganovec, nebo levičák,“ vysvětluje Schmarc.

Mezi filmy, které společně s Janou Patočkovou doporučuje, je i maďarská nepravděpodobná romance jménem Něha, jejíž hlavní hrdinkou je kulturistka. Schmarc také zve na islandskou filmovou báseň jménem Zapomenutá země, ve které režisér Hlynur Pálmason vykresluje hutnou atmosféru severské divočiny na konci 19. století.

Hodně diskutovaným českým snímkem letošního ročníku je Slovo Beaty Parkanové. Ten staví na oblíbené kostře – malá rodina čelí velkým dějinám. Bohužel to nefunguje, shodují se Patočková i Schmarc.

„Slovo ukazuje, v čem spočívá krize současného českého filmu. Máme pár zálibných tezí, které v těch filmech ilustrujeme, ale nedokážeme je oživit, vytvořit v nich živá dilemata,“ myslí si publicista. „Český film tohle zoufale neumí a utíká k patetickým formulacím.“

„Ten film je po celkové anestezii,“ říká Patočková o filmu, v němž Martin Finger a Gabriela Mikulková hrají manželský pár v době kolem roku 1968. „Necítila jsem žádnou emoci, jen hrozně šustivý scénář.“

Přesto se v Kulturáku našly české filmy, které stojí za pozornost – třeba dokument Adély Komrzý a Tomáše Bojara Zkouška umění o přijímacím řízení na akademii umění nebo snímky Šimona Holého a Tomasze Wińskiho.

Vzniká v českém filmu nové tvůrčí vzepětí? Poslechněte si speciální díl podcastu Kulturák z Karlových Varů a dozvíte se také, u kterých filmů se nejlépe usíná nebo kterou knihu si určitě musíte vzít na dovolenou.