Kulturák: Nechutná komedie Párty Hárder je nejcitlivější film léta

Komedie plná exkrementů, tělních tekutin, ale i empatie. V dalším vydání podcastu Kulturák chválíme letní komedii Párty Hárder: Summer Massacre. A probíráme také romány, které se snaží přijít na kloub čím dál komplikovanějšímu světu.

Film Martyho Pohla, známého pod rapovým alter egem Řezník nebo kreslířským profilem Martyho Frky, na první pohled působí jako sbírka toho nejodpornějšího, co jde dnes ve filmu vidět. Ve skutečnosti je ale láskyplnější než většina domácí filmové produkce.

„Paradoxně je Párty Hárder nekorektní hlavně tím, jak nepřiměřeně empatický je ke všem outsiderům,“ myslí si Jonáš Zbořil, jeden z moderátorů podcastu Kulturák.

„Je to jako Prci, prci, prcičky na steroidech,“ dodává moderátorka Jana Patočková. Zápletka filmu je prostá. Tři kamarádi jedou k Máchovu jezeru a doufají, že zažijí léto plné nespoutaného sexu. Místo toho musejí řešit krvavé otevřené zlomeniny, anální prolapsy i jiné lapsy. „Je to teenage komedie, ve které se hází klacky pod nohy všem. I vozíčkářům.“

„Pokud je to v něčem teenagerská komedie, tak v tom, jak ad absurdum ukazuje, jaké to je být nechtěný. Zkušenost osamělosti a zároveň posedlosti vlastním tělem nebo těly lidí kolem tebe, tu dokáže Marty Pohl přivést k dokonalosti,“ říká Zbořil.

Podle Patočkové je Párty Hárder komedie roku. „Nedrží se zpátky, nebojí se extrémních nechutností, zároveň je velmi nápaditá,“ hodnotí s odkazem k báji o rybích lidech – tajuplných stvořeních, která žijí v Máchově jezeře. Jak byla stvořena, to se nehodí prozrazovat.

Druhým tématem Kulturáku je kniha V chapadlech murmuru. Její autor Jan Bělíček v ní píše o románech, které reflektují dnešní čím dál komplikovanější svět.

„Murmur je původně slovo z francouzštiny, které by šlo přeložit jako šelest, nespokojené mručení. Dnešní svět je takového mručení plný. V roce 2022 se nacházíme v environmentální i lidskoprávní krizi,“ tlumočí Jonáš Zbořil úvodní tezi knihy v Chapadlech murmuru.

Které romány se ono mručení krize snaží přehlušit? Třeba Normální lidi irské spisovatelky Sally Rooney, v níž lásku dvou lidí komplikují nepřekonatelné třídní rozdíly, Serotonin Francouze Michela Houllebecqa, který pod provokativními sexuálními scénami schovává strach z toho, že láska je v dnešním světě čím dál nedostupnější zboží.

Bělíček v Chapadlech řeší hlavně zahraniční autory. Existují v Česku knihy, jejichž autoři také slyší nespokojené mručení světa a nebojí se psát o globálních výzvách?

„Myslím, že takových textů začíná přibývat. Napadá mě třeba Stanislav Biler, který na jaře dostal Magnesii Literu za nejlepší prózu. Nečekal jsem to, ale objevuje se u nás čím dál více environmentálních románů, to je právě případ i Bilerovy Destrukce,“ vysvětluje Zbořil.

Jaká česká kniha nám přijde překvapivě aktuální? Který rybí člověk stojí za tím, že v Kulturáku probíráme nechutné komedie? A proč byste si měli okamžitě pustit Hříšný tanec?

Poslechněte si celý díl v přehrávači v úvodu článku.