Komu pivo hořkne v ústech a proč při rýmě necítíme chuť jídla

Možná vás nad svátečním talířem napadlo, jak je možné, že jsme schopni jíst plesnivý sýr, a ještě si na něm pochutnat? Otázka není tak pošetilá, jak by se mohlo zdát, protože vjemy nejen vizuální, ale i ty chuťové, mají člověka varovat před nebezpečnou potravinou.

Pokud byste batoleti vnucovali kyselou okurku nebo hořkou čokoládu, bude dávat všemožně najevo, že tohle jíst nebude. Děti se dokážou u jídla pořádně „ksichtit“ a mají pro to důvod. „Dítě má deset tisíc chuťových pohárků, dospělý nějakých čtyři a půl,“ říká lékař Tomáš Novotný. Tady lze také hledat původ mnoha vyhrocených situací, kdy potomek odmítá jíst to, co jeho rodiči připadá normální, ba dokonce chutné.

Jak se dozvíte v nové epizodě podcastu MUDr.ování, odmítání některých jídel je klíčové pro přežití lidského druhu. Každá z chutí, kterou jsme schopni vnímat, totiž dává mozku signál, že potravina obsahuje určité specifické vlastnosti. Krom toho, co která chuť znamená, se v podcastu dozvíte i to, proč jsme v dospělosti schopni jíst jídla, která bychom jako děti nevzali do úst, a proč při některých nemocech ztrácíme schopnost rozlišovat, zda je jídlo slané, nebo sladké.

Základní chutě bývaly čtyři, v roce 2010 se k nim přidala pátá zvaná umami, která je typická pro mořské řasy a glutaman sodný. „Celkové vnímání chuti ještě doplňují kořenité podněty, které vyvolávají požitek z jídla tím, že jsou pálivé a mohou vyvolávat až mírnou bolest,“ říká doktor Novotný.

Inu, co tě nezabije, to tě posílí. Glutaman sodný byl léta považován za vyvrhele mezi ochucovadly, ale neoprávněně. Žádné studie neprokázaly, že má negativní účinky – alespoň ne v těch dávkách, v jakých je obyčejně konzumujeme v jídle. Z chemického hlediska je glutaman sodný přirozeně se vyskytující aminokyselina, kterou najdeme i v rajčatech, šunce nebo sýru. A že by někdo trpěl „syndromem čínské kuchyně“, když si dá šunkový sendvič, je nepravděpodobné.

Nejvíc nám o chuti jídla a nápojů říká jazyk, kde je umístěno maximum receptorů známých jako chuťové buňky. „Chuť ale vnímáme celými ústy, protože pohárky jsou rozloženy i na měkkém patře nebo v krku,“ doplňuje doktor Novotný.

Když si uvědomíme, kde nás pálí opravdu ostré jídlo nebo sklenička ne zrovna kvalitní slivovice, máme jasno. Ano, je to přesně tam, kde už pomalu ústní dutina přechází v hrtan. Chuťové buňky nám ale ostré jídlo naštěstí nevypálí, a i kdyby. Tahle chytrá obrana organismu proti životu nebezpečným látkám, a co si budeme povídat, rovněž stimulátor příjemných požitků, se totiž každých deset až čtrnáct dní obnovuje. Chuťové pohárky s námi zkrátka nestárnou, ale chuť, ta s léty zraje, jak se dozvíte v podcastu MUDr.ování. Tak dobrou chuť nejen na konci roku.

Celý podcast si můžete poslechnout v přehrávači v úvodu článku.