Vírník je jako motorka mezi nebem a zemí, říká podnikatel Pavel Březina

Přerovský podnikatel Pavel Březina trochu naznačoval, že by mohl do studia přiletět, lépe řečeno přijet – ale letadlem. Což ovšem také není úplně přesné, protože vírník je samostatná kategorie dopravních prostředků. Těch létajících. A když ještě řeknu, že Pavel Březina se měl dostavit v autovírníku, bude to už asi úplně nesrozumitelné.

Takže popořádku: vírník je dopravní prostředek těžší než vzduch. Je podobný vrtulníku, byť ve vzduchu ho drží zjednodušeně řečeno trochu jiné fyzikální zákony. A hlavním rozdílem je to, že nemá rotor poháněný motorem. Mimochodem, vírník vynalezl v roce 1923 Španěl Juan de la Cierva, takže letos slaví 100 let existence.

Autovírník je vírník, který je kromě vrtule pohánějící stroj ve vzduchu opatřen ještě elektromotorem – a ten umožňuje jízdu po zemi. Je homologovaný pro běžné silnice, takže si s ním můžete zajet pro benzín k pumpě nebo ho zaparkovat před domem na Vinohradech. Možná jste před několika lety zahlédli v médiích fotku vírníku na pražském Václavském náměstí nebo na nábřeží s výhledem na Hrad.

Pavel Březina je přerovský podnikatel a nadšenec, který tehdy s autovírníkem do Prahy přiletěl. A do centra přijel. Podobně jako na náš rozhovor. Z Přerova je to asi tak hodina a něco cesty. Vírník letí zhruba ve výšce 200 až 300 metrů, takže se můžete kochat. A nemusíte se bát, protože je v porovnání s vrtulníky či malými letadly prý naprosto bezpečný. Navíc – a to bychom si museli znovu vzít na pomoc aerodynamiku a další přírodní zákony – je také odolný vůči turbulencím a špatnému počasí.

O tom všem jsme se sedmapadesátiletým nadšencem do létání mluvili. Také jsme spočítali, jak velkou část svého života tráví ve vzduchu, tedy mezi nebem a zemí, jak říká.

Když budete mít po poslechu našeho rozhovoru chuť se ve vírníku proletět, případně si ho koupit, nelekejte se. Měl jsem to taky a prý je to normální reakce. Ale většinou to zase přejde.

Přeju příjemný poslech.