Socioložka stárnutí: Věková diskriminace je mnohem častější než genderová

Chtěla být kriminalistkou a studovat kriminologii, ale na policejní akademii ji nevzali. Neuměla dělat shyby a dělala chyby v balistických příkladech. Vystudovala tedy sociologii na Masarykově univerzitě v Brně. Táhlo ji to ke kriminalistice a vězeňství, ale nakonec začala psát diplomovou práci o stárnutí. Dnes je Lucie Vidovićová přední českou expertkou v oblasti sociologie věku a stárnutí.

Působí v Brně. Podcast jsme točili v Praze, kde byla na skok mezi cestami do Dublinu a New Yorku. Což běžného smrtelníka unaví. Takže možná i proto, když jsem se jí zeptal, jestli by chtěla být nesmrtelná, odpověděla: „Nejsem si právě teď úplně jistá.“ Ale o nesmrtelnosti jsme také mluvili. Mimo jiné i o tom, jak se zkoumání prodlužování lidského života v poslední době přesunulo ze sféry šarlatánství do oblasti opravdové vědy. Ale znamená to, že se budeme běžně dožívat sto či více let? Poslouchejte.

Pokud bychom opravdu žili déle, museli bychom asi předefinovat to, co nazýváme stářím či seniorským věkem. Lucie Vidovićová tvrdí, že například s diskriminací od zaměstnavatelů se lidé začínají potýkat už po padesátce. Takže jsem se zeptal, co vlastně stáří je a jak ho definujeme. A proč odborníci říkají, že stáří je dnes tzv. feminizovanou zkušeností.

Mluvili jsme o spoustě věcí. O tom, že lidé s negativním postojem ke stáří se podle jedné studie dožívají v průměru až o sedm a půl let nižšího věku. Že diskriminace z důvodu věku je mnohem častější než diskriminace genderová, o níž se však mnohem víc mluví a píše. A že ve všech typech krizí jsou senioři výrazně četnějšími oběťmi než běžná populace. Vzpomeňme třeba na pandemii.

Pochlubil jsem se, že jsem starší než slovo ageismus, a chvíli jsme se o tomhle fenoménu bavili. Jaké jsou nejčastější projevy ageismu, proč jsou jeho oběťmi nejen lidé starší, ale často i mladší? Spekulovali jsme i o tom, co je opakem ageismu. Je to společnost, která věk ze svého povědomí vyzmizíkovala, anebo která naopak věk oslavuje?

A konečně, zeptal jsem se svého hosta mimo jiné i na to, jestli se stáří bojí a zda by chtěl znát datum, kdy zemře. Jestli vás zajímá odpověď, poslechněte si tuhle epizodu podcastu. Plus jedna praktická rada: když v tomto díle podcastu zazní konkrétní data a informace, pak vězte, že je Lucie Vidovićová čerpala z vědeckých studií či jiných relevantních zdrojů. A když je k dispozici nemá, říká stroze: „Na to nemám data.“

Přeji příjemný a datově pestrý poslech.