Reklamní veterán Havelka: Už mě nebaví chodit na porady a vykládat bludy

Josef Havelka dal dohromady knížku ze sloupků, které psal v posledních třiceti letech pro časopisy Strategie a Marketing a média. A jsou výborné, včetně těch z devadesátých let.

Samozřejmě, o kontroverzních a diskutovaných „devadesátkách“ musela v podcastu být řeč. Protože vzestup reklamy a lidí kolem ní tuhle dobu silně definoval, v dobrém i ve zlém. A on byl jedním z hlavních aktérů.

Chystaná knížka se jmenuje Reklama: Umění hovna? a Josef Havelka zdůrazňuje otazník na konci. Že by reklama mohla být uměním hovna, prý v devadesátých letech napsal v jednom ze svých sloupků spisovatel Ludvík Vaculík. A Havelka se nejen ve svých sloupcích na otázku, zda to tak je, snaží odpovědět.

Říká: „Jako buddhista musím samozřejmě souhlasit, reklama nic jiného není. Ale pak je druhá perspektiva, když se na reklamu dívám jako člověk, pro kterého je to obživa a džob. A pak jde samozřejmě o reálný svět.“

O tom všem jsme mluvili. A taky o tom, jaké to je emigrovat v šestnácti z Brna rovnou do německého Frankfurtu a stát se po útěku před ruskými tanky mladým německým levičákem. A pak skutečným Němcem, chodícím do práce a na porady a vychovávajícím dvě dcery.

Nebo jaké to bylo dorazit v roce 1990 do Prahy v Audi 100, považovaném tehdy Čechy za bourák, a v kapse mít dvacet tisíc marek na založení pobočky velké reklamní agentury. A pak dělat skvělé věci, vydělat velké peníze, ale taky onemocnět a o velké peníze investované do špatných nápadů přijít.

Pokud to stihnete, podpořte vydání knihy Josefa Havelky na Hithitu a každopádně přeju příjemný poslech.