Příběh nejhledanějšího Čecha: Svědčil jsem o slavné loupeži, zradila mě policie

Recidivista Stanislav Seidl se minulý pátek dobrovolně vzdal úřadům. Tvrdí, že ho zradila příbramská policie, proto se přes jedenáct let skrýval.

Recidivista Stanislav Seidl je v příbramském podsvětí známý pod přezdívkou Sádlo. Než před jedenácti lety zmizel v cizině před spravedlností, zabýval se především vykrádáním bytů a otevíráním trezorů.

To druhé, jak sám přiznává, dělal nejraději. „Udělal jsem jich tak šest nebo sedm,“ říká.

Že v podstatě řadového zločince nechala Národní jednotka cíleného pátrání, takzvaní lovci lebek, před šesti lety zařadit na list 60 nejhledanějších zločinců Evropy, překvapí. Tím spíš, že u jeho fotografie na seznamu The Most Wanted (nejhledanějších) osob Europolu visely mnohem závažnější trestné činy než vykrádání bytů a trezorů – nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami, legalizace výnosů z trestné činnosti nebo přečin napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice.

Jak se to příbramskému kasaři „Sádlovi“ stalo?

Do vězení šel poprvé ve třiadvaceti letech. Dostal čtyři roky za vykradení chaty, rodinného domu a za přepadení pumpařky, na které si vzal plynovou pistoli.

Pak následoval trest 20 měsíců ve vinařické věznici, když Stanislav Seidl vykradl trafiku, a koncem roku 2010 byl odsouzen na šest let za vyloupení hasičárny, optiky a za pokus o vyloupení bankomatu. Dva roky strávil ve vazbě a na podzim 2011 měl nastoupit do vězení, aby odseděl zbývající čtyři roky.

Několik měsíců před tím ho příbramská policie zatkla, obvinila za další vykrádačky a chtěla ho poslat do vazby. A tady se Seidlův život „obyčejného“ bytaře a kasaře začal otáčet na dráhu uprchlíka a nejhledanějšího zločince republiky.

Stanislav Seidl vykládá zlomové období svého života tak, že si před nástupem do vězení potřeboval „něco“ zařídit a nabídl prý vyšetřovatelům obchod. Když ho na několik měsíců pustí, prozradí, kdo je pachatelem loupeže na zámku Orlík, na kterém v té době pracovali.

Zámek Orlík byl vyloupen 12. dubna 2010 kolem půl páté ráno. Lupiči ukradli vzácné exponáty, například důstojnický kabátec a kord, šavle, velkostuhu a další vojenské řády a odznaky. Soudní znalec škodu ohodnotil na 8,5 milionů korun, pro majitele byla cena kradených věcí nevyčíslitelná.

Seidl tvrdí, že šlo o exponovaný případ, protože zámek patří rodině bývalého ministra a prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga. „Oni za každou cenu potřebovali pro Schwarzenberga jakýkoliv výsledek. To bylo evidentní.  Byli schopni čehokoliv, aby dostali nějaké informace,“ tvrdí o motivaci policistů Seidl s tím, že cenu jeho nabídky pro policisty zvyšovalo i to, že se nedařilo pachatele dopadnout.

„Jediné, co jsem po nich chtěl, bylo, aby byla moje výpověď utajena. Aby se v podsvětí nevědělo, že jsem své kumpány prásknul já. Jinak by mi hrozilo velké nebezpečí,“ tvrdí Seidl s tím, že policie z něj utajovaného svědka udělala. Vypovídal prý na policejních stanicích v Březnici a v Rožmitále pod Třemšínem pod krycím jménem Petr Dvořák.

Angažmá policejního informátora však podle Seidla utajeno nezůstalo.

„Za několik dní mi přišla z podsvětí esemeska, ať se nad sebou zamyslím, co dělám. Moje utajení bylo prozrazeno a já jsem neváhal ani vteřinu,“ říká Stanislav Seidl, přičemž otázku, od koho z podsvětí mu výstraha přišla, dokáže zodpovědět jen větou: „Už si nevzpomínám.“

Po této výhružce se prý sebral a utekl z republiky. „Já jsem starý darebák, nebál jsem se jít do basy, ale musel jsem zmizet, protože mě policie prozradila a přivedla kvůli vykradení zámku Orlík do velkého nebezpečí,“ tvrdí Stanislav Seidl, jak začal jeho útěk, na jehož konci se ocitl v džungli v jižním Senegalu. Právě odtud se na konci minulého týdne vzdal po letech českým úřadům.

Stanislav Seidl řečený Sádlo tvrdí, že o pravdivosti jeho historky existují důkazy, které leží na policii a na státním zastupitelství.

Redakci se to však přes veškerou snahu nepodařilo zcela ověřit.

Kriminalista příbramské policie Petr Černý, který měl podle Seidla jeho údajnou utajenou výpověď na starosti, odmítl cokoli komentovat. Řečeno obvyklým klišé, Seidlovu verzi nepotvrdil ani nevyvrátil.

Se stejným výsledkem dopadl pokus oslovit Vlastislava Martince z příbramské policie, který má Seidlovu kompletní složku a donedávna měl pátrání po něm na starosti. I on odmítl cokoliv k případu nejhledanějšího Čecha komentovat.

V době soudního přelíčení v případu Orlík, tedy v listopadu 2012, byl Stanislav Seidl už přes rok na útěku. Ze soudních dokumentů však lze vyčíst, že v kauze opravdu vystupuje svědek, který vypovídal pouze v přípravném řízení, protože je celostátně hledaný. Jeho jméno soud před předáním dokumentu redakci začernil.

Že však jméno Stanislava Seidla zaznělo před soudem a že tam jmenovaný vystupoval v roli svědka, si vzpomíná redaktor Českobudějovického deníku Vladimír Majer, který sledoval všechna tehdejší přelíčení přímo v soudní síni. Jeden z obžalovaných si během přelíčení podle něho dokonce stěžoval, že státní zástupkyně uvěřila policejnímu informátorovi Stanislavu Seidlovi a že se prý mohlo jednat o nějaký jeho obchod s policií.

„Jestli byl jako utajovaný nebo neutajovaný svědek, o tom se tam nehovořilo,“ řekl reportér Vladimír Majer.

Zmínil ještě další zajímavý detail, o kterém soudce v roce 2012 hovořil. Stanislav Seidl podle něho krátce po svém útěku napsal na příbramské státní zastupitelství dopis, že neutíká před nástupem do výkonu trestu, ale kvůli tomu, že byl prozrazen policií a že ho přivedla do nebezpečí.

Existenci dopisu potvrdil Seznam Zprávám také strýc Stanislava Seidla Martin Kratochvíl – říká, že psaní na zastupitelství osobně posílal. „V tom dopise bylo napsáno, proč utekl z České republiky, že ho policie odtajnila jako utajeného svědka a že má obavy o svůj život. To zůstalo bez jakékoliv zpětné reakce,“ uvedl Martin Kratochvíl.

Tehdejší státní zástupce z příbramského zastupitelství však podrobnosti kolem Seidlova dopisu redakci nepřidal. Řekl reportérovi, že už si na případ nevzpomíná.

Více v první epizodě podcastu Práskač – pusťte si ji v přehrávači v úvodu článku.