Guči z kauzy Dozimetr: Nešlo o nějakých pět milionů, hrálo se o mnohem víc

Jeho mnohahodinová a velmi podrobná výpověď odkrývá nové, často překvapující detaily kauzy Dozimetr. Reportér Janek Kroupa v podcastu Gučiho archiv vyzpovídal aktéra případu Pavla Dovhomilju, řečeného Guči.

„Zrovna tento konkrétní příběh si pamatuji fakt dobře, protože to bylo úplně na začátku, kdy Matěj Augustín nastoupil do dopravního podniku a vlastně po týdnech přišla na přetřes tahle věc,“ popisuje unaveně muž v černém tričku a džínových kraťasech značky Gucci jeden z příběhů, který mu v posledních týdnech vysloužil nechtěnou pozornost.

Ve chvíli, kdy mluvíme, ještě není obviněn, ví ale, že za pár hodin bude a jedno z obvinění bude, že on a jeho kumpáni podle policie chtěli pětimilionový úplatek za jeden významný developerský projekt v Praze.

Sedí ve své kuchyni, dopíjí první kávu a pokuřuje cigaretu. Obojí mu pomáhá překonat ospalost. V noci nespal. Cestou z chorvatského pobřeží mu stres nedovolil usnout. Nevěděl, jestli ho někde po cestě nezadrží policie. Chorvatská, rakouská, nebo ta česká, které se o něj v posledních týdnech intenzivně zajímala. V domě, kde právě sedíme, udělala domovní prohlídku a zabavila vše, co našla.

Nenašla ale všechno. Guči, jenž je majitelem několika IT společností, tušil, že se o něj a skupinu kolem něj police zajímá, a tak vše nebezpečné uklidil. To, co uklidit nešlo, zazálohoval v místech, kam má přístup jen on sám. Zbytek drží v hlavě, která je schopna skoro encyklopedické přesnosti. I díky tomu vznikla investigativní podcastová série Gučiho archiv, jehož první díl si můžete pustit v úvodu článku.

„Jasně, že jsme věděli, že po nás policie jde. Mluvilo se o tom v té souvislosti de facto tak, jak to teď doběhlo, to znamená, někdo ty informace musel mít,“ říká trochu rezignovaně Pavel Dovhomilja, jenž má přezdívku, kterou mu dal jeho vkus na oblečení. Guči. Je mu jasné, že ho čekají těžké chvíle, už je ale rozhodnutý. Bude mluvit, je to jediná cesta, policii se podařilo napíchnout konspirační byty a několik let ho sledovat.

Guči ví, že v bytech mluvili naprosto otevřeně. Spřádali plány, potkávali se svými druhy a podle policejních protokolů dělili i peníze. Pochopil, že zapírat nemá moc smysl. Za pár hodin se proto vydá na policii a bude mluvit.

Teď ale mluví s novinářem. Proč? To je jistě otázka, která napadne kdekoho. Důvod je docela prostý. V posledních měsících jsme s kolegy ze Seznam Zpráv sledovali skupinu kolem Gučiho a on to věděl. Navíc jsme na sebe narazili už před lety. Nedá se říct, že úplně v dobrém. V roce 2016 jsem ho natočil skrytou kamerou na Staroměstském náměstí v Café Italia. Spolu s právníkem Davidem Michalem, který v té době pracoval pro vlivného lobbistu Ivo Rittiga. Tlačili tehdy na podnikatele Jindřicha Špringla. Chtěli, aby jim předal část své firmy. Podle Gučiho to byla splátka za to, že mu pomohli k zakázkám dopravního podniku. Špringl ale nechtěl.

Reportáž, odvysílaná Radiožurnálem, Gučimu způsobila velké problémy a musel se na rok stáhnout do ústraní. Přesto ale měl zřejmě pocit, že jsme se zachovali fér. Dostal příležitost vše vysvětlit a viděl snahu dopátrat se pravdy. Spolu s rozhodnutím mluvit na policii bylo pro něj logické odpovědět i na otázky novinářů, o kterých věděl, že se jim stejně nevyhne.

Zajímavým detailem je, že se Špringlem se po čase usmířili, podle Gučiho dluh zaplatil. Dnes je Jindřich Špringl – společně s Dovhomiljou - jedním z obviněných v kauze Dozimetr.

„Z mého pohledu se takové věci dějí po každých volbách, kdy se nastavují ty špagáty moci, a já umím mluvit s každým,“ popisuje Guči faktický vznik skupiny. „Michala jsem vnímal jako nějakou autoritu. Stal jsem se členem zločinecké organizace, jak to popisuje policie. To byla moje chyba. Měl jsem to vyhodnotit jinak a nejít do toho,“ říká Guči.

Michalem myslí Michala Redla, přezdívaného Mišák, podle policie hlavu skupiny vyšetřovanou v kauze Dozimetr. Zlínský podnikatel na jedné straně blízký hnutí STAN, na straně druhé ale také třeba mafiánovi Radovanu Krejčířovi, který aktuálně sedí v jihoafrické věznici. Nechtěné pozornosti policie se mu dařilo vyhýbat, protože měl takzvaně „papíry na hlavu“. Byl totiž úředně prohlášen za nesvéprávného.

„S Michalem mě seznámil Petr Hlubuček, předtím jsme se ale bavili dlouho. Říkal jsem mu o tom, kdo stojí za jakými zakázkami, to byly ty naše procházky po Lysolajích,“ vzpomíná Guči. Petr Hlubuček, kterému ve skupině říkali Slepičák nebo Slepice, je podle policie druhou klíčovou postavou celé organizace. Guči sice nebyl přímo u předávání peněz Slepičákovi. Při dělení ale na něj prý mysleli a dávali stranou jeho podíl, tvrdí.

Důležitou roli sehrál Slepičák v momentě, kdy skupina potřebovala ovládnout dopravní podnik a jeho vnitřní chod. Dosadili si svého finančního ředitele Matěje Augustína, řečeného Maťo (Seznam Zprávy o tom psaly ZDE).

Když ve spolupráci s Jiřím Fremrem a Jiřím Pospíšilem z TOP 09 nainstalovali svého člověka, mohli se pustit do práce. Jednou z prvních věcí, na kterou se skupina podívala, byl projekt Nové Holešovice. Zakázka za stovky milionů korun. Developer Serge Borenstein společně s dopravním podnikem zpracovávali projekt opravy nádraží Holešovice. Městská firma měla poskytnout pozemky a Borenstein by opravoval a stavěl. Jenže v poslední fázi se o projekt začala zajímat významná realitní společnost CPI.

„Maťo přišel a říká: ‚Hele, tady je nějakej rozjetej projekt, já mám v datové schránce nabídku od někoho jiného, která je o 100 milionu vyšší‘,“ vzpomíná Guči. Podle vyšetřovatelů chtěla skupina kolem Redla po Borensteinovi pět milionů za to, že nechají projekt na pokoji. V té době totiž na magistrátu a v dopravním podniku začali veřejně tvrdit, že na projekt spolupráce je potřeba vypsat výběrové řízení. Byla to ale jen hra. Hra, která měla vytvořit na Borensteina tlak.

Augustín se potkal s bývalý ředitelem dopravního podniku Martinem Dvořákem, kterého žádal o to, aby vyřídil vzkaz Borensteinovi.

„Oslovil mne a nabízel služby, ale přímo o penězích nemluvil,“ říká Dvořák.

„Já jsem přesvědčený, že to bylo naopak, že on oslovil nás,“ říká Guči. Dvořák to ale odmítá. Ať tak nebo onak, Dvořák skutečně vzkaz předal. Borenstein ale zaplatit nechtěl.

„Tady ale vůbec nešlo o nějakých pět milionů, šlo o mnohem víc,“ tvrdí dnes Guči. Podle něj je možné, že oněch pět milionů byla soukromá akce, dost možná právě Augustína. Skupině šlo o mnohem víc. Ve hře bylo totiž milionů padesát. To ale policie do chvíle, než Guči promluvil, podle všeho nevěděla.

Borenstein oficiálně mluvit nechce, zavázal se policii, že bude veřejně mlčet.

Celý příběh ale skončil přesně tak, jak si skupina kolem Redla, Hlubučka a Gučiho naplánovala. Nakonec celá politická reprezentace Borensteinovi oznámila, že se má s CPI domluvit, jinak žádný projekt nebude. Borenstein ustoupil. A před několika týdny CPI vykoupila polovinu jeho projektu. Podle Gučiho svědectví si Redl a spol. část z padesáti milionů skutečně rozdělili.

Krátce po našem rozhovoru dorazil Guči na policii, kde si převzal obvinění. Příběh o padesáti milionech je také součástí jeho zaprotokolované výpovědi.