Článek
Klavírista a skladatel Tomáš Kačo se po studiích na prestižní hudební škole Berklee v Bostonu prosadil v mnoha zemích světa. Po splněném snu – koncertech v Rudolfinu i v Carnegie Hall – má před sebou další mety.
Když mu bylo patnáct a žil s početnou rodinou v Novém Jičíně, nechtěli ho rodiče pustit ani do Ostravy na studia konzervatoře – prý aby nezvlčil. Ani dnes, kdy ve svých sedmatřiceti žije s manželkou a dvěma malými dětmi v Los Angeles, nejsou rodiče v klidu.
„Rodiče jsou pořád stejní. Bohužel už nemají na výběr, musí se smířit s tím, že jsem hodně daleko. Když si voláme, pořád chtějí, ať se vrátím domů do Nového Jičína nebo aspoň blíž k nim,“ říká Tomáš Kačo v úvodu rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
Byť rodiče vidí, jak velkou kariéru jejich syn udělal a dokázal se vymanit z prostředí, které je občas pořád stiženo rasismem, řada věcí jim podle jejich syna nedochází: „Asi to nedokážou přijmout v té celé šířce toho, čím jsem musel projít, kam až jsem došel a jak to všechno do sebe zapadá. Je spousta věcí, o kterých nemají ani tušení.“
Tomáš Kačo se po studiích na ostravské konzervatoři a pražské Hudební akademii múzických umění dostal jako jeden z mála Čechů na prestižní hudební školu Berklee College of Music v Bostonu. Během dvou let zde vystudoval to, co jiní většinou zvládnou za čtyři roky, seznámil se zde se zpěvačkou a skladatelkou populárních písní, s níž se následně oženil a usadili se v Los Angeles. Tam dnes pracuje jako kapelník v jednom z místních kostelů, do toho skládá hudbu, natáčí desky a koncertuje po světě.
Teď byl na tři týdny v Česku, kde měl koncertní šňůru nazvanou My Songbook, kde hraje – a často i s výraznou improvizační částí – notoricky známé skladby jako Oči černé, Holubí dům nebo Dej mi víc své lásky. „Program turné je uspořádaný z písní ze zpěvníků Já, písnička. Vybral jsem si je záměrně, protože na to mám opravdu krásné vzpomínky, všechny písně jsem se naučil v dětství. Nějak se to ve mně zarylo a pořád to se mnou rezonuje,“ popisuje Tomáš Kačo.
Notoricky známé písničky, které si řada Čechů zpívá i u táboráků, chce zařadit i do svých koncertů v Americe i jinde ve světě: „Myslím, že se budou líbit i tam.“
Krása hudby a prostor pro sny
Ještě při vysokoškolských studiích v Praze byl Tomáš Kačo vyznavač klasické a jazzové hudby, ostatní styly „víceméně odsuzoval“, jak říká. „V Americe jsem pak objevil krásu a hloubku popové hudby. A zjistil jsem, o co jsem se ochuzoval. Vysvobodilo to nějaké moje muzikantské ego, které má každý z muzikantů a většinou s ním hodně bojuje, i když si to nepřizná.“
Tomáš Kačo a Jiří Kubík při natáčení rozhovoru ve studiu Seznam Zpráv.
Jeho styl propojuje romskou, jazzovou i populární hudbu. V anotaci k poslednímu turné s českými písničkami uvádí: „Tyto melodie nás dokážou přenést v čase. To je krása hudby. Rád bych vás pozval na společný výlet časem, kde budeme mít prostor pro své sny.“
Jaké jsou jeho sny?
„Těch je stále nekonečno,“ odpovídá Tomáš Kačo. „Mým snem je například získat v budoucnu ocenění Grammy. Nebo vydat orchestrální album. Nebo si zahrát s Berlínskou filharmonií… Je jich opravdu hodně.“ Vzhledem k tomu, že předchozí sny – studia v USA, koncerty v Rudolfinu i jedné z nejslavnějších hudebních síní světa, newyorské Carnegie Hall – se mu už naplnily, nepochybuje, že vyjdou i ty další.
„Když má člověk před sebou cíl a nechá to plynout, a pracuje poctivě a s dobrým srdcem, tak věřím, že ho tam jeho cesty zavedou.“
Odletem do USA pro mě rasismus skončil
Tomáš Kačo si přeje být i pozitivním vzorem pro ostatní romské děti. Sám zmiňuje, že rasismus, který v Česku zažíval, pro něj odletem do USA před devíti lety skončil. „Tam jsem se s tím nikdy nesetkal,“ říká.
Při svých návštěvách Česka pořádá besedy pro romské děti a snaží se je svým příběhem inspirovat: „Myslím si, že pro ty děti je super mít před sebou nějaký vzor, který je z jejich řad a vyšel stejně jako oni z ničeho, z chudé rodiny. Je fajn mít někoho před sebou a zeptat se ho na cokoliv.“
Proč chtěl být v mládí policistou? Jaký přístup ke svým dvanácti dětem zvolili jeho rodiče? Co se na rozdíl od českých škol naučil na americké škole? A kde se vidí za dalších deset let?
Rozhovor s Tomášem Kačem si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.
