Článek
Cirk La Putyka slaví v těchto dnech premiérou představení Okamžik 15 let existence. Během nich souborem prošlo na 300 účinkujících pětadvaceti národností. „Vytvořil jsem si vlastní představu divadla,“ říká principál a herec Rosťa Novák ml.
Potomek slavné rodiny loutkářů Kopeckých v osmé generaci, duší sportovec, vystudovaný herec sklízí s Cirkem La Putyka úspěch u domácího publika i na mezinárodních scénách.
„Každý den, který můžu s lidmi z našeho souboru strávit, je pro mě euforií. Připadám si jako objevitel. Objevuju nové krajiny, nové krásy života. Euforii prožívám každý den na zkoušce,“ říká Rosťa Novák ml. v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
Hraní v klasických divadlech a televizních seriálech už před více než patnácti lety dobrovolně opustil a vydal se alternativní cestou, která ho s využitím řady akrobatických dovedností dovedla k mimořádnému úspěchu.
Cirk La Putyka jeho zásluhou také dokázal v době covidového lockdownu a také po začátku Ruskem vyvolané války na Ukrajině nabídnout potřebným lidem pomoc – a ještě se při tom výrazně rozrůst. Z padesáti lidí před covidem a před válkou nyní k Novákově La Putyce patří na 150 členů souboru.
Umění, které pomáhá
„Nikdy před tím jsme nevěděli, že tím, co děláme, můžeme někomu pomáhat. Teď pro nás mají slova kultura a umění jiný význam, jiné hodnoty, než to bylo před covidem,“ říká Rosťa Novák ml. v rozhovoru. Po začátku ruské okupace ukrajinského území nabídli azyl 34 studentům Kyjevské akademie divadelního a cirkusového umění.
Novák, ač s hereckými geny po matce i otci, se této profesi chtěl původně vyhnout a se svojí hyperaktivitou a problémy se soustředěním se spíš věnovat vrcholovému sportu. V osmnácti letech se ale poprvé postavil na jeviště: „V tu chvíli jsem zjistil, že tomu stejně neuteču. Ta rodinná tradice mě chytla zpátky.“
„Když vidíme normy na představení v jiných zemích, tak si pak člověk uvědomí, jak skvěle se tady máme. My můžeme tvořit absolutně svobodně,“ říká Rosťa Novák ml. v rozhovoru s Jiřím Kubíkem.
„Dnes se tomu říká ADHD a zní to moderně. Mám s tím velmi silnou osobní zkušenost, jen se tomu dřív říkalo lehká mozková dysfunkce,“ vypráví Novák. „Celý život s tím bojuji, najít v téhle poruše nějakou novou kvalitu. Těžké to je samozřejmě pro moje okolí – hyperaktivita, různé úzkostné stavy, dyslexie, dysgrafie… Velký fyzický výdej, propad nálad, od extrémní radosti po extrémní smutek.“
Poruchu mu sice diagnostikoval už v jeho třech letech uznávaný dětský psycholog, profesor Zdeněk Matějček, donedávna ji ale Rosťa Novák ml. nijak zvlášť neřešil. Až působení v Cirku La Putyka mu pomohlo. „Udělal jsem o tom i jedno představení. Je to vlastně hledání rovnováhy v nějakém chaotickém stavu mysli. Je to celoživotní běh,“ říká ve své otevřené zpovědi.
Sedm let s nápadem v hlavě
Jak ho ADHD vlastně v jeho dnešní roli inspiruje? „Když se mi zrodí nějaký nápad na představení, tak z té hlavy nezmizí, někde vzadu je tam uhnízděný, vidím ty obrazy, vidím to téma… A cítím velké pnutí sdílet to. Nejen s týmem, který do toho chci vtáhnout, ale i s diváky. Teď mám vybraný projekt, ve kterém jsem ponořený úplně do hloubky, představení o vrcholovém sportu. Kombinace umění a sportu. Co se děje v hlavě vrcholového sportovce? Proč to vlastně vrcholový sportovec dělá? Co ho žene znovu do tréninku? Když se oblékne do dresu, vstoupí na stadion, tak je to nějaká performance, ale třeba za osm vteřin je pryč. Je to neuvěřitelný adrenalin a je to stejné, co prožíváme my.“
O projektu s názvem Sun Art poprvé mluvil s bratrem Vítkem Novákem, který je manažerem a produkčním souboru Cirk La Putyka, v roce 2017. Teď začínají intenzivně pracovat na přípravě, premiéra bude příští rok.
Záběr z nového představení Okamžik, kterým Cirkus La Putyka slaví své 15. výročí.
Nazí na scéně? V Kanadě nemyslitelné
Na konci loňského roku Rosťa Novák ml. režíroval představení R.I.E. (Rest in Euphoria), které končí scénou, kdy osmnáct účinkujících stojí na scéně bez oblečení.
„Přijel kanadský promotér a říkal, že se mu to představení hrozně líbilo, ale že určitě v Kanadě, v Montrealu, nemůže být ta závěrečná scéna. Nebo když jsme hráli v Americe, tak kluci nesměli být nahoře bez. Museli jsme jim dát kostýmy, a ty musely být růžovo-oranžové. To byl zase diktát od amerického agenta. To jsou normy jednotlivých zemí,“ říká principál: „To si pak uvědomíš, jak skvěle se tady máme. My můžeme tvořit absolutně svobodně.“
To je podle něj taky důvod, proč se konkursů na nové účinkující v jeho souboru účastní tolik uchazečů z jiných zemí. Naposledy loni v únoru se přihlásilo pět set lidí z 34 států, vybrali jich osm.
„Letos jsem si dal volno od režie,“ říká Rosťa Novák ml. „Nerežíruji ani tu oslavu patnácti let, kterou máme 2. května v Azylu (představení Okamžik v Azylu 78, šapitó na Výstavišti v Praze-Holešovicích, pozn. red.), tu režíruje finský režisér Maksim Komaro. Díky zkušenostem, které mám za těch patnáct let za sebou, vím, že kdybych teď vstoupil do další režie, byla by to chyba, na kterou by doplatila moje rodina, já i tým. Takže jsem na rok ustoupil a snažím se připravit company na to, abychom dál mohli objevovat neobjevené.“
Z čeho se vlastně zrodil plán na vytvoření Cirku La Putyka? Jak se souboru podařilo překonat covidové období a ještě se během něj výrazně rozrůst? Proč si pro jedno představení doletěli pro účinkující do Rwandy mezi lidi bez domova? A jaké to je pracovat v jednom „podniku“ s oběma rodiči, bratrem, manželkou i dětmi?
Rozhovor s Rosťou Novákem ml. si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.
