Radkin Honzák: Žijeme v blázinci. Jsme chamtiví, nikdy nemáme dost

„Strašně nás poškodily dva roky covidu,“ říká doyen mezi českými psychiatry a popisuje, jak se psychiatrické diagnózy měnily v čase.

„Bývala třeba diagnóza hysterie, hysterický záchvat. Ten končíval tím, že člověk, většinou tedy dáma, byl v oblouku opřený patami a zátylkem a v tom vydržel deset patnáct minut. I to vymizelo. A ze všech pestrých příznaků se staly takové nemastné neslané deprese a různé úzkostné poruchy,“ říká Radkin Honzák v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

Depresí a úzkostí podle Honzákových slov v posledních letech přibylo všude po světě až o 30 procent. Na rostoucím trendu se podle něj výrazně podepsala pandemie covidu, která lidi uvrhla do sociální izolace.

„Děti a dospívající potřebují kontakt, potřebují se otloukat, získávat sociální dovednosti. A když jen sedí a z téhle polohy můžou zahájit i výuku, tak se naučí strašnému lemplovství a zaostávají,“ říká Honzák.

Radkin Honzák i ve svých 84 letech ordinuje a píše články, básně a knihy. V nich se snaží laické veřejnosti vysvětlovat podstatu duševních poruch a často volí různé metafory a vtipná přirovnání. Jako když před lety vyšel knižní rozhovor, který s ním vedla novinářka Renata Červenková, a nesl název Všichni žijem‘ v blázinci.

„Ten název byl nadsázka,“ říká Honzák v rozhovoru a vzápětí dodává, že si nežijeme špatně: „V podstatě to dobré je a bude. V životě tahle společnost nebyla na takové hmotné úrovni, jako je dnes. Ale dost si toho neceníme a děláme tu chybu, která je nám daná – jsme chamtiví. Co se týče peněz a statků, člověk nikdy nemá dost. I když má úplně nejvíc, tak chce ještě víc, pokud není moudrej.“

Radkin Honzák také jezdí po republice se svými dvěma přednáškami. Jedna se týká syndromu vyhoření: „Ti opravdu vyhořelí jsou většinou obětí toho, že sledují jen svůj cíl a pomalu odstřihují ostatní vazby. Napřed nemůžou jít mezi kamarády, pak nemluví s nikým doma a pak jsou najednou sami.“

Druhá přednáška, u lidí velmi oblíbená, je o psychopatech. Honzák totiž razí teorii, že psychopat je člověk beze strachu, páchající nejen zlé činy, ale vyčnívající nad ostatními i v cenných dovednostech. „Jde o to, jestli má víc agresivity, víc blbé vychování, blbé dětství, anebo jestli je jak tatíček Masaryk,“ vysvětluje Honzák. „Jak říká Kevin Dutton, to je oxfordský profesor, hranice mezi sériovým vrahem a neurochirurgem je velice křehká, protože neurochirurg musí být taky bez nervů.“

Měl někdy strach ze svého pacienta? Bojoval sám někdy se syndromem vyhoření? Jak vnímá vtipy o „Chocholouškovi“ a komedie, kde lidé končí ve svěracích kazajkách? A proč si myslí, že člověk vydrží víc než zvíře?

Rozhovor si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – celý přepis a videozáznam rozhovoru zveřejníme v sobotu.