Článek
Sopranistka Kateřina Kněžíková má za sebou veleúspěšný rok, který završila vystoupením s Českou filharmonií v newyorské Carnegie Hall.
„Po profesní stránce jsem zjistila, že zvládnu víc, než si možná sama myslím,“ říká operní pěvkyně Kateřina Kněžíková, držitelka několika prestižních mezinárodních ocenění, například BBC Music Magazine Awards. V loňském roce se představila nejen jako Rusalka v Dvořákově opeře v novém nastudování Národního divadla, ale i jako Jenůfa v Janáčkově Její pastorkyni či kněžna Libuše v koncertním provedení Smetanovy opery na Pražském jaru.
Rok plný úspěchů a premiér pak završila v newyorské Carnegie Hall při vystoupení s Českou filharmonií, kde zazpívala part z Janáčkovy Glagolské mše. „Tam jsem se vystřelila na Měsíc. Protože by mě nikdy nenapadlo, že budu mít možnost ukončovat Rok české hudby v tak slavné síni,“ nešetří Kateřina Kněžíková slovy nadšení v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
Byla jsem připravena dát v Národním výpověď
Vystoupení v Carnegie Hall pro ni také byla první pracovní zkušenost ve Spojených státech amerických, kam zatím bývala zvyklá jezdit s dcerami navštěvovat svého manžela, basbarytonistu Adama Plachetku při jeho vystoupeních v Metropolitní opeře.
„Manželovi vždycky říkám: Už jsi toho ‚narajzoval‘ dost, tak už buď doma,“ směje se Kateřina Kněžíková, ale vážně dodává, že se jejich rodině opravdu v poslední době daří trávit společně víc času než dřív. Je to i díky tomu, že Adam Plachetka čím dál víc vystupuje i na domácích scénách, včetně Národního divadla.
Kateřina Kněžíková a Jiří Kubík před natáčením rozhovoru ve studiu Seznam Zpráv.
Mimochodem – na jevišti této scény se pracovně poprvé potkali v roce 2005 při Mozartově opeře Don Giovanni, a setkání to bylo pro jejich další život naprosto osudové. Kateřina Kněžíková letos slaví dvacátý rok v Národním divadle a říká, že je oproti svým začátkům „rozhodně víc pokorná, má víc zkušeností a není tak drzá“.
„Já měla už na škole dojem, že musím mít ostré lokty a dávat to najevo, takže jsem pořád byla taková ta sólistka, která chodí po chodbách a neustále dává najevo, jak je důležitá. Že s tím člověk ale nikam nedojde, pochopí, až začne pracovat v divadle,“ říká v otevřené zpovědi.
V posledních pěti letech, od doby, kdy do pozice šéfa Opery Národního divadla nastoupil norský režisér Per Boye Hansen, je Kateřina Kněžíková nadmíru spokojena s velkými rolemi, které tu dostává. Momentálně jich má na repertoáru deset.
„Za minulého vedení jsem neměla takovou podporu, jakou mám teď, co se týče hlasového oboru. Vedení se mě pořád snažilo přesvědčit, že ten lyricko-koloraturní obor budu mít až do smrti,“ říká Kateřina Kněžíková a své role té doby nazývá diblicemi.
Silný hlas pro velké sopránové role u ní rozeznal až nový šéf Opery Hansen. „Uslyšel v mém hlasu něco, co já věděla, že tam mám. A mohla jsem se díky tomu posunout.“
Kdyby tato změna nenastala, byla připravena Národní divadlo opustit: „Musela bych dát výpověď, protože by se mi Národní zajedlo.“
Mařenka o berlích? Překonala jsem samu sebe
Kateřina Kněžíková je dnes mimo jiné Rusalkou, Jenůfou a také Mařenkou v posledním nastudování Smetanovy opery Prodaná nevěsta ve velmi originální režii Alice Nellis.
Osudný pád z beden od piva. Mařenka (Kateřina Kněžíková) v novém nastudování Prodané nevěsty je servírkou v hospodě na jednom sídlišti. Na snímku vlevo Ondřej Koplík v roli Vaška.
Ta inscenaci pojala jako „divadlo na divadle“, grotesku ze zkoušení Prodané nevěsty. A tak se na scéně odehrávají nečekané situace, jako například že představitelka Mařenky spadne z výšky a vyvrtne si kotník – zbytek představení má nohu v sádře a chodí o berlích.
„Tento nápad jsem na začátku vůbec nepřijala,“ vzpomíná Kateřina Kněžíková. „Říkala jsem: ‚Já tu celý život čekám na to, jak budu zpívat Mařenku a vy mi nachystáte takové pojetí.‘ Nakonec se ale nechala Alicí Nellis přesvědčit, proč volí tento netradiční způsob. „Mám ji strašně ráda, tak jsem překonala samu sebe a dělám takzvaně svoji práci.“
I tak si ale uvědomuje, jak provokativní představení to je. „Nikdy před tím jsem nezažila takovou atmosféru. Bylo to jako na fotbale: na jedné straně bravo, na druhé straně bučení,“ popsala Kateřina Kněžíková zvuky, které se po premiéře ozývaly z hlediště Národního divadla.
Jak zvládla nastudovat zpěv Rusalky při kutálení přes těla tanečníků, jak se do nové inscenace Dvořákovy opery vetknuli režiséři z tvůrčího tandemu SKUTR? Proč je pro zpěváka či zpěvačku tak zásadní vystoupení v Carnegie Hall? Jak se daří zvládnout dvoukariérové manželství operních pěvců s malými dětmi? A zbývá jí ještě něco na jejím seznamu vysněných rolí?
Rozhovor s Kateřinou Kněžíkovou si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.
