Přišla jsem o chuť psát, říká nejprodávanější česká spisovatelka

„Teď už si budu dávat pozor na každé slovo, abych se někoho nedotkla. Budu se ptát: ‚Tak z které strany teď přijde facka,‘“ říká Alena Mornštajnová k nedávnému obvinění, že v novém románu opsala příběh zveřejněný před pár lety.

Nejprodávanější česká spisovatelka, jejíž knihy patří tradičně mezi bestsellery, uvedla v dubnu na knižní trh román Les v domě. Drama toxické rodiny, v níž všichni lžou a předávají si zlo z generace na generaci.

Alena Mornštajnová byla dalším hostem v novém pořadu Seznam Zpráv Galerie osobností. Pozvání dostala ještě před vydáním knihy, a tudíž i před „melou“, která se strhla po zveřejnění kritiky v on-line deníku Alarm. V ní byla Mornštajnová obviněna, že se v knize nechala inspirovat případem výtvarnice Toy Box, která právě v Alarmu před čtyřmi lety popsala svůj příběh, kdy ji jako malou dívku sexuálně zneužil dědeček. (K případu jsme zveřejnili podcast 5:59 s kulturním editorem Seznam Zpráv Jonášem Zbořilem.)

Spisovatelka inspiraci zveřejněným případem popřela, vydavatelství Host i řada kolegů-spisovatelů se za ni postavilo. Toy Box ve svém posledním mediálním výstupu ale i tak uvedla, že si myslí, že Alena Mornštajnová „patrně použila“ její příběh. Poprask kolem knihy ovlivnil i téma rozhovoru v Galerii osobností.

„Moji čtenáři musí být zákonitě zklamaní tím, že vlastně vědí, o čem ta kniha je,“ říká Alena Mornštajnová. „Psala jsem ji dva roky a psala jsem ji opatrně, tak, aby čtenář objevoval téma té knihy. Ale teď stačí nahlédnout na sociální sítě, otevřít noviny a budou vědět… A to mě trošku mrzí. Protože na začátku byla jedna podle mě velmi nepodařeně napsaná kritika.“

Spisovatelka říká, že se na situaci, která nastala, nedalo vůbec připravit.

„Nikdy nevíte, kdo vás napadne. Mě jenom překvapilo, že si někdo myslí, že čtu Alarm. Že si někdo myslí, že se dělají rešerše (před psaním knihy, pozn. red.) na Googlu. Základem rešerše jsou vždycky knihy. Takže jsem o tom příběhu (Toy Box, pozn. red.) nevěděla.“

V rozhovoru říká, že ji obvinění z krádeže příběhu do jisté míry paralyzovalo a vzalo jí tvůrčí svobodu. „Muselo to vzniknout nějakým velkým nedorozuměním, protože já okolo sebe šířit to špatné nechci a nechci mluvit o špatných věcech. Ta kniha je řetězení zla a já nechci být součástí toho řetězu. Já prostě chci, aby spolu lidi žili nějakým smířlivým způsobem. A podle mě to jde.“

Události, které se kolem knihy rozvířily, jí prý vzaly i chuť k dalšímu psaní. „Vždy jsem si sedla k počítači a měla pocit, že to je ten můj prostor, ve kterém můžu dělat všechno. Ale teď už si budu dávat pozor na každé slovo, abych se někoho nedotkla,“ říká Alena Mornštajnová. Doufá, že až momentální emoce odezní, chuť k psaní se jí vrátí.

Jakou mívá Alena Mornštajnová motivaci, když se pouští do psaní románu? Co sama jako čtenářka považuje za dobrou knihu? Proč jí psaní trvá tak dlouho? A neuvažuje o tom, že by se vrátila k výuce angličtiny a překladatelství?

Rozhovor si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – celý přepis a videozáznam rozhovoru zveřejníme v sobotu.