Článek
Právník, který stál u vzniku české ústavy a ve vládách Václava Klause býval jedním ze tří klíčových politiků, se dnes zabývá spory klientů s českým státem.
„Občas slýchám, že je to nějaká moje tendence, nějaký revanš. Nevím, za co. Ale na mou duši – je to tak, karty tak padly, aniž jsem to chtěl,“ vysvětluje právník Jan Kalvoda v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
Mezi naprosto zásadní spory, které kdy vedl, patřila stížnost někdejšího poslance Miloše Melčáka (původně ČSSD) proti politické dohodě mezi ČSSD Jiřího Paroubka a ODS Mirka Topolánka o zkrácení volebního období a vypsání předčasných voleb do Poslanecké sněmovny na podzim 2009.
Kalvoda jako oběť plánovaného únosu
Jan Kalvoda tehdy dohodu označil za protiústavní a coby právník ve službách poslance Melčáka jel svůj postoj obhajovat do Brna k Ústavnímu soudu. A jak koncem loňského roku popsal časopis Reportér, ten den se málem stal obětí připraveného únosu.
„Dodnes o tom nechci příliš mluvit, je to událost, která je za námi, je pryč. Událost, která by se stále ještě mohla nějak dotknout konkrétních osob, které mi tehdy pomáhaly se dostat do Brna,“ říká v rozhovoru Jan Kalvoda.
Přesto se ale k dramatu, které se odehrálo v nočních hodinách ve středu 9. září 2009 na dálnici D1, vyjádřil.
„Podání stížnosti jsem odvedl do podatelny Ústavního soudu 1. září. V tu dobu jsem už dostal informaci o jakýchsi zájmech a operacích podsvětí, ale vůbec jsem netušil, čeho se týkají,“ vzpomíná Kalvoda a vzápětí dodává: „Bylo dalších deset dnů do onoho 10. září (na ten den bylo vyhlášení jednání Ústavního soudu za Kalvodovy účasti, pozn. red.) a já dostával zprávy, že se chystá něco strašidelného, agresivního.“
O co přesně šlo, popsal časopis Reportér s využitím několika zdrojů z bezpečnostní komunity, včetně tajných služeb: „Podsvětí dostalo zakázku na únos či likvidaci prominentního právníka Jana Kalvody. Objednávka patrně přišla z vysoké politiky. Motivem bylo zamezit mu, aby u Ústavního soudu zvrátil proces, který vedl k předčasným volbám plánovaným na podzim 2009.“
Jedním ze zdrojů zmíněného článku byl i boss podsvětí z Ústí nad Labem Elemír Slepčík, který k tomu řekl: „Já jsem tu nabídku na Kalvodu nedostal, ale vím, že si to tehdy všichni mysleli. Jenže byli vedle. Akce na Kalvodu mířila z výšin tehdejší ČSSD a vykonavatelé měli být světský. Konkrétní ale nebudu.“
Najatí únosci čekali ve třech autech na 105. kilometru dálnice ve směru na Brno a podle zjištění časopisu se šikovali na dálnici tak, aby vyhlédnutou oběť vybrzdili a pak zablokovali. Jenže k místu, kde se chystali ke krátkodobému zablokování dálnice, přijela dodávka, z níž vyskákali čtyři po zuby ozbrojení muži v černých kombinézách a v kuklách, na osádky čekajících vozů namířili samopaly a donutili je odstavit auta do vedlejšího pruhu, kde bylo malé odpočívadlo. Vůz s Kalvodou v klidu dojel do Brna. Ozbrojenci, kteří mu k tomu pomohli, patřili ke speciálním vojenských jednotkách. A i kvůli diskrétnosti této akce se případ následně nevyšetřoval.
Jan Kalvoda a Jiří Kubík před natáčením rozhovoru ve studiu Seznam Zpráv.
Ústavní soud za nezbytné účasti právníka Jana Kalvody 10. září rozhodl tak, jak si strůjci politické dohody – Jiří Paroubek a Mirek Topolánek – rozhodně přát nemohli.
Jan Kalvoda k tomu v rozhovoru říká: „Pokud jde o mě a výbušnost situace, mělo to všechny parametry pitomého rozhodnutí části české politiky a podsvětí, se kterou byla svázána. Trošku hloupý nápad. I když jistou racionalitu to mělo. Důležité je, že Ústavní soud tehdy rozhodl, že definice českého státu jako demokratického a právního není deklarace, ale je živou normou. A z hlediska této normy situaci posoudil a rozhodl. Rozhodl proti politické většině a rozhodl v intencích ústavních principů, což mi připadá hodně důležité.“
Soud ve zkratce rozhodl o tom, že není možné hlasy většiny poslanců rozhodnout o tom, že volební období Poslanecké sněmovny nebude trvat ústavou dané čtyři roky, ale kratší dobu. Volby se tak nakonec nekonaly v říjnu 2009, ale až v řádném termínu v květnu 2010. A Jiří Paroubek se svou ČSSD, původně pomýšlející na dvouciferný výsledek začínající čtyřkou, se mezitím sesunul na 22 procent, nebyl schopen sestavit vládu a jeho hvězdná politická kariéra byla v troskách.
Jen klubko červů v plechovce
Jan Kalvoda politiku opustil koncem roku 1996 doslova z hodiny na hodinu. Po zveřejnění informace, že neoprávněně používá u svého jména titul JUDr. (práva vystudoval, ale nesložil rigorózní zkoušku, pozn. red.), složil funkci ministra spravedlnosti a místopředsedy vlády a také předsedy vládní Občanské demokratické aliance. A vrátil se zpátky k advokacii.
V rozhovoru k tomuto kroku říká: „Bylo to moje osobní rozhodnutí. Myslel jsem si a myslím si dodnes, že obecenstvo má právo, když se v politice stane chyba, na nějakou katarzi a důsledek.“
Jan Kalvoda coby vicepremiér a Jiří Kubík coby reportér MF DNES v roce 1996.
Teď je tedy už téměř třicátým rokem mimo politiku a veřejné dění tu a tam a ostře glosuje. Vadí mu, že z politiky se vytratily ideje, nejde už podle něj o střet hodnot a principů, ale o mocenské tahanice.
„Český politický život je imunní vůči jakýmkoliv principům. Je to jen klubko červů v plechovce, kteří se těší na další volby a další posty,“ řekl nedávno.
A v rozhovoru dodává: „Politika dnes a politika tehdy je něco jiného. Poctivě musím říct, že jsme to měli snazší. Nebyly sítě. Skoro všechno bylo všem jasné. Jaké principy si chceme domluvit, sjednat do nejvyšší základní smlouvy - ústavy, bylo také zřejmé. Nikdo příliš neprotestoval, ústava byla schválena velkou většinou. Jenomže v těch 90. letech, řečeno s Poláčkem, už osud dával podkovu do boxerských rukavic.“
Domnívá se, že přelom, kdy najednou principy šly stranou, nastal v době opoziční smlouvy mezi Zemanovou ČSSD a Klausovou ODS (1998 až 2002). „Tehdy se ukázalo, že politika je chápána většinou a posléze politickými vítězi několika voleb skutečně jako mocenská operace. Neříkám, že politika není něco, co se děje v zákulisí, něco, co má nevyslovené motivy, ale politika bez jakýchkoliv principů je jenom mocenská rvačka. Degradace politiky jako takové je dnes, myslím, na vrcholu.“
Další ústup z principů spojuje s obdobím nástupu Miloše Zemana do funkce prezidenta republiky v roce 2013, kdy se Česká republika začala naplno odpoutávat od ideje Václava Havla, že demokracie je především univerzálním principem lidských práv. „Se Zemanem byly už v plné síle sympatie k Číně, čínské obchody… To, o čem mluvil tehdejší ministr (zahraničí Zaorálek, pozn. red.), bylo jako rána do stolu, jako když se rozbije váza. Očekával bych, že se zboří politický svět, ale Parlament si toho nevšiml,“ říká Kalvoda.
„To mě vedlo k přesvědčení, že u nás se politika vlastně do znační míry imituje. … Je to vlastně jen boj klanů o vliv a ohled na příští volby. A populista přijde a moc, která leží za nezájmu veřejnosti na ulici, si vezme.“
Co očekává od Andreje Babiše a hnutí ANO? Co by podle něj mohlo pomoci k větší síle dnešním vládním stranám? Proč sám sebe považuje za v politice už nepoužitelného „recykláta“? A jak vnímá svoje zastupování firmy Diag Human, která vede už třicet let spor s českým státem o vyplacení finanční náhrady za překažení obchodu s krevní plazmou?
Rozhovor s Janem Kalvodou si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.
