Článek
Uznávaná diplomatka působila od začátku 90. let do konce loňského roku v několika zemích Blízkého východu. Teď se těžce sžívá s českou realitou.
„Je to šok,“ říká ke svému návratu do vlasti lapidárně Eva Filipi v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností. „Je to strašlivý rozdíl, když jste někde třicet let, aktivně, pracovně, a pak jste zpátky ve své zemi, kterou ‚umíte‘, ale neumíte mnoho praktických, logistických věcí.“
Eva Filipi se těžko orientuje v tom, co se děje v české politice, ale také v řadě praktických věcí i v tom, jak se k sobě lidé chovají.
„Zjistila jsem šílený rozpor mezi tím, že se tu lidé mají dobře, ale nevědí o tom,“ překvapilo ji po návratu z Blízkého východu. „Je velký rozdíl mezi Sýrií a Českem: ti Syřané jsou autenticky laskaví a usměvaví. Tam ten ‚daily life‘ je i přes válku velmi příjemný. To mi hodně chybí. Tady jsou lidé do sebe zavření.“
Oceňovaná i zatracovaná
Poté, co jako diplomatka působila postupně v Iráku, Libanonu, Turecku a Sýrii a získala i mnohá mezinárodní ocenění, si uvědomila, že není v souladu s názory a přesvědčením i některých lidí v Černínském paláci, tedy sídle Ministerstva zahraničních věcí.
„Tady by mě opravdu pár lidí nejraději profackovalo,“ říká s otevřeností sobě vlastní k rozdílným pohledům na to, jak se měla coby velvyslankyně v Damašku stavět k jednání se syrským prezidentem Bašárem Asadem, obviňovaným západními státy z chemických útoků na civilní obyvatelstvo během občanské války, která v Sýrii vypukla v roce 2011, rok po nástupu Evy Filipi do úřadu.
„Pan Lipavský se asi rozhodl, že jsem to dělala všechno špatně, tak si radši dají odstup,“ říká dokonce Filipi na adresu ministra, který se s ní po skončení její diplomatické mise loni v říjnu ani nesešel.
Naproti tomu Eva Filipi získala ocenění od ministryně obrany Jany Černochové, letos v červnu pak cenu Arnošta Lustiga za rozvoj hodnot, jako je odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost, a Poslanecká sněmovna ji navrhla prezidentu republiky k udělení státního vyznamenání.
Eva Filipi a Jiří Kubík ve studiu Seznam Zpráv před natáčením rozhovoru.
„To nebyli mírumilovní Syřánkové“
Eva Filipi po dohodě s tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem zůstala v syrském Damašku i poté, co se v roce 2012 ostatní státy, včetně USA, na protest proti Asadovu režimu rozhodly zemi opustit a chtěly Asada sankcemi donutit k odchodu. Tento postup se ale podle Filipi ukázal jako neúčinný. Asad zůstal ve funkci, zatímco západní země podle ní mezitím podporovaly jeho oponenty, včetně islamistů a džihádistů.
„To nebyli mírumilovní Syřánkové, co chtějí svrhnout Asada. Ta opozice ho ani svrhnout nechtěla, ta chtěla reformy a důstojnost. Tam je mnoho mladých, úžasných lidí, kteří měli opravdu dobrá hesla a tak. Ale my jsme podporovali kohokoliv, kdo bude proti Asadovi, včetně islamistů, džihádistů. Proto říkám, že i my na tom máme podíl,“ říká k tomu, jak se Sýrie během jejího působení proměnila.
„To je smutný příběh. 2010: bezpečná země, lidé spokojení, všechny komunity. Pak to nastalo… 2023: chudá, devastovaná země, rozbombardovaná, pod sankcemi. Smutný příběh. A myslím si bohužel, že i zčásti ideologicky se na tom Západ podílel.“
Moje hovory s Asadem
Eva Filipi vyčítá západním státům, že podporou protiasadovské opozice se snažily naivně docílit v Sýrii demokratického režimu, respektujícího lidská práva. Na námitku, že sankce byly vyvolané mimo jiné tím, že syrský prezident Bašár Asad proti vlastnímu obyvatelstvu použil chemické zbraně, říká: „K tomu bych se nerada vyjadřovala, protože já mám trošku jiný názor, jestli to skutečně byl Asad, nebo nebyl.“
Zkusila se ho na to zeptat při jednáních, která spolu vedli?
„Tento druh hovorů jsem s ním nevedla. My jsme řešili konkrétnější věci v podobě zadání, co jsem potřebovala,“ odpovídá Eva Filipi v rozhovoru.
Jejím úkolem poté, co v Sýrii uzavřely svá velvyslanectví ostatní západní země, bylo zastupovat i jejich zájmy. Podílela se tak na vyjednávání o propuštění spousty vězněných lidí, různých národností. Za to získala i poděkování od americké strany.
Na závěr její diplomatické mise jí státní vyznamenání nabídl i syrský prezident Bašár Asad. Za rozvoj česko-syrského přátelství. Po třech dnech váhání vyznamenání přijala.
„Myslím, že za tu práci, co jsme tam jako celý úřad dělali a co jsme dokázali, tak to je patřičné. Ale už jenom to, že mi syrský ministr zahraničí při tom přijetí říkal: ‚Zvaž si to. My tě nechceme doma znemožnit.‘ To mě fascinovalo, že vnímali, jaká je moje pozice tady na ministerstvu. Čili oni tady mají svoji diplomacii, která informuje. A mě dodneška mrzí, že jsem neřekla ‚ano‘ hned.“
Ministerstvo: Neprofesionální postup paní Filipi
Ministerstvo zahraničních věcí, vedené Janem Lipavským (Piráti), se po jednom z předchozích rozhovorů Evy Filipi ohradilo proti jejím tvrzením, že se s ní po návratu z diplomatické mise nerozloučilo s respektem a úctou.
„Pan státní tajemník paní velvyslankyni při příležitosti ukončení služebního poměru v souvislosti s odchodem do důchodu osobně přijal. Tak jako každého jiného velvyslance ukončujícího svoji misi.
Česká diplomacie zároveň musí reagovat i na některé faktické výroky, které v průběhu rozhovoru zazněly. Důrazně odmítáme výklad okolností chemických útoků v Sýrii prezentovaný paní velvyslankyní a ohrazujeme se proti zpochybňování odpovědnosti syrské vlády za spáchání chemických útoků. Odpovědnost syrské vlády nezávisle na sobě konstatovaly tři mezinárodní vyšetřovací mechanismy: OPCW, Vyšetřovací komise RLP a Společný vyšetřovací mechanismus OSN a OPCW.
Ministerstvo dále hodnotí jako neprofesionální, že vedoucí diplomatické mise neinformuje ústředí o plánovaném přijetí vyznamenání od přijímající strany, jak ostatně sama paní velvyslankyně v rozhovoru uvedla.“
Jak fungovala v Damašku v doprovodu dvou ochránců z Útvaru rychlého nasazení? Proč se v Iráku ocitla na seznamu nepřátelských osob, kterým chtěli dát výbušninu pod auto? Jak prožívala loni v říjnu situaci, kdy Hamás zaútočil na Izrael a ona zároveň končila svou diplomatickou službu?
Rozhovor s Evou Filipi si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.
(rozhovor vznikl v červenci, před tím, než Izrael na území Íránu zabil vůdce Hamásu a na území Libanonu vysoce postaveného vůdce Hizballáhu, pozn. red.)
