Stále je to špatně, opravdová rovnost neexistuje, říká Olga Sommerová

Uznávaná dokumentaristka před čtvrtstoletím kopla do vosího hnízda: Natočila film a vydala sérii knih O čem sní ženy. Jak říká, snažila se „bořit předsudky o přirozenosti ženského otroctví v hlavách mužů i žen“.

„Od dětství jsem nesnesla nespravedlnost. Tak strašně se mě dotýkalo, když jsem viděla, že kluci jsou na tom líp než my holky,“ začíná Olga Sommerová své vyprávění dávnou vzpomínkou na nerovné příležitosti. „Film jsem natočila devět let po revoluci – s demokracií, se svobodou, s možností vzájemně šířit svobodné názory se nic nedělo. Tohle bylo úplně zapomenuté téma.“

O čem ženy snily tenkrát a o čem Olga Sommerová sní teď, bylo jedním z témat rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

„Věřila jsem, že s novou generací našich dcer se to změní. A je pravda, že se to změnilo. Ale pořád ještě opravdová rovnost neexistuje,“ říká Sommerová.

V rozhovoru mluví také o své krátké zkušenosti z Poslanecké sněmovny, riziku přímé volby prezidenta a samozřejmě i o své dokumentární tvorbě. Za 45 let, kdy se filmům věnuje, natočila 131 snímků, často oceňovaných doma i v zahraničí.

Celý rozhovor s Olgou Sommerovou si můžete pustit zde v audiozáznamu nebo nahoře jako video. Dále v textu pak nabízíme editovanou písemnou verzi.

Paní Sommerová, kromě toho, že jste filmařkou a vysokoškolskou pedagožkou, jste také bývalou poslankyní. Ve Sněmovně jste strávila pět měsíců před volbami 2021 v poslaneckém klubu TOP 09 jako náhradník. Nemrzí vás, že ta politická kariéra byla tak krátká?

To mě tedy opravdu nemrzí. (směje se) Když se stala ta událost s Dominikem Ferim (pod vlivem své kauzy rezignoval na mandát, pozn. red.) a já byla pod ním v pořadí, tak mě museli přemlouvat. V té době jsem zrovna stříhala film o Michaelu Kocábovi a strašně se mi do toho nechtělo jít. Ale pak jsem byla ráda, že jsem tam byla, protože jsem to poznala zevnitř - a na jedné straně to bylo poznání strašné. Na druhé straně se mi zase ti kolegové, co jsem s nimi byla v opozici, zalíbili. Takže dobrá zkušenost, za kterou jsem vděčná.

Na úvod ještě tradiční slovní ping-pong. Co vás napadne, když řeknu „Konkurz na rok 2000“?

To byl můj úplně první film v životě (z roku 1979, pozn. red.). Sledovala jsem, jak se dělá konkurz na dětské role do filmu Věry Plívové Brontosaurus. Ekologické téma. Studovala jsem na FAMU dramaturgii dokumentárního filmu. Stříhala jsem ho s geniálním střihačem Aloisem Fišárkem, který mi hrozně pomohl. Pak jsme s tím filmem měli i úspěch, tak jsem si říkala: „Hm, tak takhle to asi půjde celej život.“ Tak jsem se namlsala.

Další dotaz: Božena Němcová?

Božena Němcová, to je celý můj život, to je můj vzor. Žena, která svým významem nemá dosud v české společnosti obdoby. A to se narodilo a tvořilo mnoho senzačních žen. Ona i v té době, kdy žila, neměla vůbec srovnání ani se světem. To se prostě pánbůh rozhodl, že vytvoří nějaký ideální zázrak a vytvořil Boženu Němcovou. A já s ní jdu celý život. Když mi bylo ouvej, tak jsem na ni vzpomněla. Když člověk čte její dopisy, tam je tolik úžasných věcí, které pomáhají člověku žít. Také ten moderní jazyk, to je něco neskutečného. A Babička je prostě geniální kniha!

Medaile Za zásluhy od prezidenta Petra Pavla?

To mě potěšilo.

Má čestné místo u vás doma?

Ne, ne, dala jsem ji do truhly. Ale potěšilo mě to. Jen jsem přemýšlela za co.

Počkejte, vy, autorka 130 filmů, jste přemýšlela za co?

Přemýšlela, protože je tolik skvělých lidí, kteří se zasloužili o tuto zemi, o tuhle společnost a samozřejmě i o kulturu, kteří ten metál nemají… Ona je to vždycky taková náhoda. Takhle to myslím.