„Nechtěla jsem být jako mé kolegyně,“ říká Dagmar Pecková k odchodu z opery

Světově uznávaná mezzosopranistka opustila operní árie a v posledních letech jde z jedné činoherní role do druhé. Letos na podzim chystá novinku, kterou přímo pro ni napsal scenárista Marek Epstein.

„Na tento zlom v kariéře jsem se hrozně těšila. Co by mě asi tak za posun čekalo v opeře? Většinou už jsou ženy v mém věku obsazovány do podřadných, neřkuli malých rolí. A vy jste potom někde angažovaná, dejme tomu v Paříži nebo v Berlíně, musíte tam být těch šest neděl, co se ta opera studuje, jednou za čas jste pozvaná na zkoušku. Uvědomila jsem si, že bych chtěla dělat něco jiného,“ vysvětluje svůj přerod v činoherečku Dagmar Pecková v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

Její zatím poslední rolí je hofmistr – mužská postava, činoherní part hraný v němčině – v novém nastudování opery Richarda Strausse Ariadna na Naxu, uváděném od ledna ve Stavovském divadle. Předobrazem pro její postavu jí byli, jak sama říká, „event manažeři, kteří jedou na drogách, o tom, co dělají, nic nevědí, a dostávají za to strašné peníze. Kolik jich tu máme.“

Nová role v Ariadně umožnila Dagmar Peckové v novém nastudování opery, v níž sama v minulých desetiletích zpívala různé party, zůstat spojená s jevištním uměním – i když už sama nezpívá. V rozhovoru velmi otevřeně mluví o tom, jak si zpěvačka v jistém věku musí umět přiznat, že její hlas se opotřeboval a na zpívání už to není.

„Dřív jsem to pozorovala u svých starších kolegyň a říkala jsem si: Bože můj, ochraňuj mě před tím, aby musel někdo tohle poslouchat. Vždycky jsem dbala o to, abych byla dobrá, neřkuli nejlepší. A když jsem sama viděla, že už ty nervy selhávají… A když vám selžou nervy, tak vám selže hlas. A pak tam bylo taky vyhoření, což byla strašná věc. Nikomu to nepřeju. To k tomu rozhodnutí hodně přispělo.“

Dagmar Pecková oceňuje, že současný šéf Opery Národního divadla Per Boye Hansen, který přišel do Prahy z Norska, ukončil stálou spolupráci s několika zpěvačkami ve věku nad čtyřicet let: „Ještě donedávna bylo Národního divadlo takový skanzen, kde byly zpěvačky po čtyřicítce, měly by být v plné síle, ale už to nedávají. Všechny chodily kolem divadla a hrály třeba jednou, dvakrát, třikrát do roka a stát je živil. Příchodem pana Hansena se celá situace začíná měnit. A já říkám, zaplaťpánbůh za to.“

Dagmar Pecková si užila třicetiletou operní kariéru na mnoha scénách v Evropě i v zámoří. Za roli Carmen v pražském Národním divadle získala v roce 2000 Thálii. Nyní boduje v činohře – a krom vyprodaných sálů jí byla odměnou i širší nominace na Thálii za roli Marie Callas v představení Mistrovská lekce.

„Neříkám, že jsem klasická Maryša, chraň Bůh. Ale když se v činohře pro mě napíše nebo najde dobrá role a najde se režisér, který se mnou bude umět pracovat, jako je třeba pan Petr Mikeska, šéf mladoboleslavské činohry, tak se ze mě dají vykřesat docela slušné výkony.“

Novou příležitost dostala opět v Boleslavi – od letošního podzimu zde bude hrát roli Mileny Jesenské v nové hře Marka Epsteina: „Je to tak krásně, zvláštně napsané. Milena Jesenská se tam setkává se svou dcerou Honzou, obě jsou už po smrti… A víc už prozrazovat nebudu. Bude to úžasné!“ zachovává jistou diskrétnost Dagmar Pecková.

Jak zásadně ovlivnil v 80. letech její kariéru šéf opery Národního divadla, když ji odmítl s tím, že má zůstat u operety? Jak se ubránila dvěma vilným dirigentům, jednomu v Moskvě a druhému v Drážďanech? Jak reaguje na výzvy mecenášů, ať si na operní festival přizve kapelu Chinaski? A proč neváhala s účastí na demonstracích proti Zemanovi a Babišovi?

Rozhovor s Dagmar Peckovou si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.