Celá společnost je ve velkém konfliktu, říká šéf Ústavního soudu

Předseda Ústavního soudu vnímá masovou vraždu na filozofické fakultě jako příznak toho, jak hrubost prostoupila českou společností.

„To hrubnutí vidíme i ve veřejné debatě. Když už se tedy nemůžeme rovnou postřílet nebo mlátit klacky po hlavě, tak volíme čím dál silnější, expresivnější, agresivnější výrazy na adresu svých protivníků. A reakce potom bývají tomu odpovídající,“ říká předseda Ústavního soudu v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

Tragédie, při níž 21. prosince přišlo o život čtrnáct lidí z řad studentů a pedagogů, by podle Josefa Baxy měla zatřást hlavně těmi, kteří mají vliv na ostatní a mohou být z pozice svých funkcí vzorem. Také by měla přimět lidi víc přemýšlet nad tím, komu a proč ve volbách dávají své hlasy.

„Jde o to, jestli když hledáme někoho, kdo bude rozhodovat za nás a o nás, tak si vybereme spíš někoho, kdo je vzor, ke kterému chceme vzhlížet, anebo hledáme někoho, jako jsme my sami, protože s tím se identifikujeme, ten nám všechno promine a my před ním nemusíme klopit oči,“ uvažuje Baxa.

Za „odpudivý příklad politika“ v rozhovoru označil bývalého prezidenta Miloše Zemana, který se netajil svou zásadou oponenty permanentně urážet a štvát.

„I ve svých letech a se svou životní zkušeností kroutím hlavou, jak je možné, že takovýto hrubý styl může být populární a může získávat větší prostor. Ale nejde jenom o politiku.“

Události z konce prosince by proto podle Josefa Baxy měly společností zatřást. „Chtělo by se říci: Na co máme ještě čekat? Tohle přece bylo docela dost velké probuzení z té naší letargie. Jeden den nám něco vadí, druhý den si na to zvykneme a třetí ten to, co bylo excesem, se stane normou?“ ptá se šéf Ústavního soudu.

Podle něj je problémem i přesycenost všemožnými informacemi, kdy mají lidé problém rozlišovat, co je pravda a co někým záměrně šířená lež. „Bohužel prostředí, ve kterém veřejná debata často probíhá, je anonymní a neodpovědné. Lidé si nasazují různé masky, skrývají svou pravou identitu, a prostor pro zbabělce je tam velký.“

Za další příznak čím dál ostřejších debat ve společnosti a také neschopnosti uznat porážku při hlasování v parlamentu považuje i čím dál častější výhrůžky politiků, že něco „poženou k Ústavnímu soudu“.

Naposledy se tak poslanci hnutí ANO obrátili na soud se stížností proti novele zákona o valorizaci důchodů, kterou vládní koalice prosadila ve stavu takzvané legislativní nouze. Soud minulý týden po veřejném slyšení oznámil, že stížnost poslanců ANO zamítá.

„Nelze tvrdit, že parlamentní opozici bylo odepřeno právo se k návrhu zákona vyjádřit z důvodu nedostatku času, když čas, který k tomu dostala, využívala ke zjevným obstrukcím, tj. k něčemu jinému než věcnému projednání návrhu zákona,“ stojí mimo jiné v nálezu Ústavního soudu.

Josef Baxa nyní v rozhovoru říká: „Nehádají se jenom politici mezi sebou, celá společnost je ve velkém konfliktu. To všechno nekončí tak, jak by mělo: někdo vyhrál volby, sestavil vládu, získal důvěru v Parlamentu a vládne, menšina vládu kontroluje a říká, co je dobře, co je špatně…V posledních letech mám stále silnější pocit, že tady není ochota přijmout konec legislativního procesu a hledá se, kam by se to ještě dalo zahnat.“

Cítí se sám po 40 letech v soudním taláru svou profesí deformován? Vnímá jako hendikep, že v justici začínal už v době před listopadem 1989? Proč nebyli s pádem komunismu potrestáni i původci justičních zločinů? Platí s jeho příchodem na Ústavní soud, že „nové koště dobře mete“? A nedozrála společnost k nové úpravě některých trestných činů, případně trestních sazeb?

Rozhovor s Josefem Baxou si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.