„Měla jsem sílu a vášeň pro politiku.“ Teď Miroslava Němcová plánuje odchod

Nejvýraznější žena ODS bilancuje svou kariéru. Mluví o situacích, kdy už chtěla dávno odejít, proč přestala rozumět Václavu Klausovi a jaké citové strádání zažívají v politice ženy-matky.

„Jestli všechno s mým zdravím dobře dopadne, tak v politice skončím na podzim 2026,“ říká Miroslava Němcová. V tu dobu jí vyprší šestiletý senátorský mandát, a završí tak své téměř tři desítky let trvající působení v ústavních funkcích.

Němcová byla první ženou v čele Poslanecké sněmovny, v roce 2012 chvíli přemýšlela o možné kandidatuře na prezidentku v prvních přímých volbách, v roce 2013 po pádu Nečasovy vlády se málem stala premiérkou (nebýt rozhodnutí prezidenta Zemana vytvořit úřednickou vládu) a v roce 2014 aspirovala na funkci předsedkyně ODS.

Teď, v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností, říká, že v nejlepším se má přestat.

„Myslím si, že to je taková hezká věta, kterou použije každý, ať už je jeho profese jakákoliv. Cítím, že za ty tři roky je ta správná doba, kdy bych měla skončit. Už ve chvíli, kdy jsem kandidovala do Senátu (2020), jsem si říkala: ‚Těch šest let v Senátu je ještě doba, na kterou mám sílu, páru, energii, vášeň pro politiku.‘ A teď stejně silně cítím, že přichází doba konce.“

Během dlouhých let v politice prý zažila zhruba tři čtyři situace, kdy pochybovala, jestli chce zůstat. Naposledy to bylo v roce 2013, kdy za dramatických okolností padla Nečasova vláda a prezident Zeman si navzdory vůli Sněmovny prosadil vládu Jiřího Rusnoka, která nezískala důvěru.

„V takových chvílích jsem si myslela, že už je to nad moje síly a že platím daň, kterou už platit nechci, že už chci žít úplně svobodně, úplně o všem si rozhodovat sama, vést život tak, jak já budu chtít, a nebudu se muset ohlížet na to všechno, na co se ohlížet musím.“

Nakonec ji ale pochybnosti přešly, a i když ji v lednu 2014 porazil Petr Fiala při volbě předsedy ODS, vyrovnala se s tím a dnes jeho vládě drží palce. „Říkám si: ‚Tak to vydržte!‘ Tohle všechno by asi chtěl nést na zádech málokdo.“

V rozhovoru také komentuje velké téma zastoupení žen v politice. Sama je ráda, že do ní vstoupila až v době, kdy měla dospělého syna. „Já vím, že bych zůstala s malým dítětem doma. Ale nechci, aby to znělo jako apel na ostatní ženy, že to mají udělat také. Každý máme jiné podmínky, jiné možnosti zařídit si soukromý život,“ říká Miroslava Němcová.

„Měla jsem řadu mladých kolegyň a byly to matky malých dětí – a myslím, že je tam jeden faktor, který se málo zmiňuje, a to je citové strádání. Jestliže jste dlouho, týdny, málokdy doma, jste jenom víkendová manželka, víkendová matka, tak s odstupem času mi nejedna z nich řekla, že za to zaplatily daň v tom, že se s dětmi trochu odcizily. Že k sobě dlouho hledaly cestu. Že si to teď vyčítá a dává vinu sobě, že s nimi jako matka tehdy nebyla.“

Jaký byl život Miroslavy Němcové před vstupem do politiky? Jak se jí podařilo překonat rakovinu a nepodlehnout prognózám, že se nejspíš neuzdraví? Jaké konfliktní situace zažívá na ulici? A kteří kolegové v ODS jsou jí nejbližší?

Rozhovor si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – celý přepis a videozáznam rozhovoru zveřejníme v sobotu.