Článek
Spisovatel vyznamenaný německým i českým prezidentem a žijící střídavě v obou zemích říká: „To, jak tu funguje veřejná doprava, není žádná samozřejmost. Záchranný systém, zdravotnický systém. Je to na srovnatelné úrovni jako v Německu.“
Patří mezi nejúspěšnější české spisovatele, často píše v němčině a jeho knihy vycházejí nejdřív na německém knižním trhu. I tam patří ke špičce těch nejprodávanějších. Sudety, vyrovnání se s minulostí, vlaky a život na železnici, cestování Evropou. To jsou časté motivy jeho knížek. Anebo – tak jako v té zatím poslední Vánoce v Praze – poetické bloudění osamělých lidí magickými pražskými ulicemi a hospodami.
Doma se cítí ve vlaku. „Skutečně v tom vlaku mezi Berlínem a Prahou, v tom jídelním voze, který mám rád, a kde píšu, tvořím, a kam za mnou dorazila celá řada postav a příběhů. Ve vlaku se dokážu dobře zkoncentrovat. Někdy stačí hodina k napsání krátké povídky,“ popisuje dvaapadesátiletý Jaroslav Rudiš v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
Ve vlacích, ale třeba i v sauně, kam často a rád chodí, naslouchá hovorům ostatních lidí, občas se s nimi dá do řeči a snaží se leccos zapamatovat. Dialogy či krátké příběhy pak využívá ve svých knihách. Například v Českém ráji, Winterbergerově poslední cestě nebo veleúspěšném Návodu k použití železnice.
Spisovatel dostal za sbližování české a německé kultury a posilování dobrých vztahů v roce 2021 Záslužný kříž od německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera a v roce 2024 Medaili za zásluhy od prezidenta Petra Pavla.
Jiný Miloš Zeman za zavřenými dveřmi
V delegaci se Steinmeierem navíc zažil postupně dvě státní návštěvy u dvou českých prezidentů – Miloše Zemana a Petra Pavla. A v rozhovoru je srovnává.
„Samozřejmě jsou to rozdílní prezidenti, s trošku jinými názory na svět a politiku. Uvědomuji si, že při té první návštěvě byli všichni na Hradě z nějakého důvodu trošku nervózní. Podruhé už mi to přišlo všechno strašně uvolněné a mnohem víc bezprostřední. Z toho jsem měl radost. Jsem rád, že se Hrad stal z toho ‚nedobytného‘ místa místem, kam se dá normálně zajít, a kde se konají přednášky a literární čtení,“ říká Jaroslav Rudiš.
Jaroslav Rudiš a Jiří Kubík před natáčením rozhovoru ve studiu Seznam Zpráv.
Přidává vzpomínku na večeři na Pražském hradě, kde od Miloše Zemana směrem k německému prezidentovi zaznívaly jiné věty, než jaké říkal veřejně: „Tam nebyli novináři a musím říct, že pan Zeman měl skvělý projev. Velmi evropský. Mluvil velmi hezky o česko-německých vztazích. Když si vzpomeneme na prezidentskou volbu mezi ním a panem Schwarzenbergem (2013, pozn. red.), tak tam protiněmecká nota hrála velkou roli.“
Jaroslav Rudiš právě při tomto tématu přechází k úvaze, jak někteří politici dokáží do společnosti vnášet strach a negativní emoce. „Vůbec by mě nenapadlo, že to jde ve společnosti – u nás nebo vůbec v Evropě – tak rychle probudit. Spíš bychom si měli uvědomit, že potřebujeme politiky, kteří nám budou říkat: ‚Není to tak špatné, jak se máme.‘ I když si uvědomíme všechny problémy, které kolem nás jsou, tak se v tuto chvíli na tomto místě nemáme zas tak špatně. A když se bojíme a uzavíráme do sebe a chceme ten falešný mír – jenom abychom tady měli klid, tak ať si to (Ukrajinu, pozn. red.) ti Rusové teda vezmou – což od některých politiků zaznívá, tak mi to přijde strašně prázdné.“
Strach a frustrace ve střední a východní Evropě
Štve ho, že si lidé nechávají namluvit, jak se mají špatně: „Zrovna teď zažíváme takové vzedmutí strachu. Lidé věří, že ve volbách přijde spasitel a budou se mít strašně dobře, což je samozřejmě velká iluze.“
Vyvolávání strachu u voličů dle něj funguje napříč světem, ale jak si všímá při svých cestách Evropou a srovnává i východní a západní část Německa, tak větší strach a frustraci cítí v zemích střední a východní Evropy. „Hodně lidí si s listopadem 1989 spojovalo nejen svobodu, ale právě i konzum a rychlé zbohatnutí. Možná i ta očekávání byla trošku velká. Ale i tak si myslím, že se máme zatraceně dobře. Rád srovnávám, jak u nás funguje veřejná doprava. To není vůbec žádná samozřejmost. Nebo jak u nás funguje záchranný systém, to taky není samozřejmost. Nebo zdravotnický systém. Myslím, že zdravotnictví je na srovnatelné úrovni jako v Německu.“
O čem bude jeho nová kniha, která opět nejdřív vyjde v Německu? Čím Němce a další evropské národy okouzlily Vánoce v Praze? Je pro něj jednodušší psát v němčině, nebo češtině? A opravdu se chystá zdramatizovat staré jízdní řády?
Rozhovor s Jaroslavem Rudišem si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.
