Jiří Grygar: Negativní informace si nepřipouštím k tělu

Můj rok 2023. „Dokončil jsem svou autobiografii, na které jsem pracoval něco přes dva roky,“ říká sedmaosmdesátiletý astronom a astrofyzik.

Legendární popularizátor vědy Jiří Grygar byl letos jedním z hostů v projektu Seznam Zpráv Galerie osobností. Rozhovor o zaujetí vědou, kosmem i vyvracením obecně rozšířených bludů patřil k nejúspěšnějším. Jiřího Grygara jsme proto – stejně jako celou TOP 10 osobností v Galerii – požádali v polovině prosince o zhodnocení letošního roku a přání do roku 2024.

Co pro vás zůstane symbolem roku 2023?

Měl jsem velkou radost z účasti na udělování státních vyznamenání. Poprvé v dějinách tohoto udělování jsem se mohl radovat se všemi oceněnými, že každá a každý z jedenašedesáti oceněných si své ocenění v mých očích plně zasloužil.

Kdo je pro vás osobností roku 2023?

Zvlášť mne potěšilo in memoriam ocenění doktora Milana Rastislava Štefánika (od prezidenta Pavla získal Řád bílého lva, pozn. red.), který byl v první části svého života skvělým astronomem na světové úrovni a ve druhé části svého bohužel krátkého života využil svých kontaktů s nejdůležitějšími politiky Francie a Itálie, aby pomohl T. G. M. a docentu Edvardu Benešovi úspěšně jednat o vzniku Československa, když z českých a slovenských přeběhlíků vytvořil stotisícovou armádu.

Sám se stal generálem českých a slovenských legionářů, opatřil jim zbraně a byl politiky Dohody velmi oceňován v bojích. To byl hlavní argument pro vznik samostatného Československa. Po skončení války zasedal na mírové konferenci, kde pro ČSR prosadil Žitný ostrov a Podkarpatskou Rus. Nově vzniklý stát měl patnáct milionů obyvatel. Bohužel po skončení druhé světové války nám Stalin Podkarpatskou Rus ukradl a od roku 1948 jsme všichni svobodu ztratili na dlouhých čtyřicet let. Co považujete za svůj největší úspěch letošního roku?

Dokončil jsem svou autobiografii, na které jsem pracoval něco přes dva roky.

Z čeho jste letos čerpal nejvíc energie, abyste vyvážil příliv negativních informací?

Docela nepřetržitě dobíjím baterky studiem astrofyziky, která pádí kupředu čím dál tím rychleji. Negativní informace si nepřipouštím k tělu.

Co byste přál do roku 2024 sobě i ostatním?

Sobě si přeji radost z bádání, i když už nejsem tak výkonný jako před patnácti lety. Každému člověku bych přál, aby si našel svou parketu, ve které může vyniknout a být užitečný pro své okolí.

Připomeňte si i část rozhovoru s Jiřím Grygarem v Galerii osobností, zveřejněný letos v září.

Když jste začínal s popularizací vědy, tak to bylo v době, kdy informací pro běžného uživatele bylo hrozně málo: neexistoval internet, zahraniční literatura nebyla pro zdejší lidi dostupná, takže o to víc na vás viseli, sledovali vaše pořady a byli jimi fascinováni. Jak moc změnila dostupnost informací a jejich příliv vnímání lidí?

Záleží na tom, jakým způsobem k tomu přistoupí. Někteří lidé si myslí, že vědci jsou na nic. A to je hrozné. Potom jsou lidé, kteří jsou otevření a kteří se stali obětí mé popularizace. A myslím si, že jsem v tom něco dokázal. Protože já jsem začal popularizovat ještě jako kluk. Udělal jsem si dřevěný dalekohled a u toho místa, kde jsme v Brně bydleli, jsme měli lékárnu. A já jsem využil toho, že lékárna byla otevřená i v zimě docela dlouho, takže jsem si nosil svůj dřevěný dalekohled před lékárnu a lidi, kteří si tam přijeli pro léky, jsem lákal na to, aby se tím dalekohledem podívali. Tam to začalo.

Dneska jsme často svědky toho, že jsou lidé schopni šířit lecjaké nesmysly jen proto, že to někdo napsal a šířil internetem. Už jsme o tom mluvili ohledně vašeho klubu skeptiků Sisyfos. Sledujete ještě, jaké bludy a nesmysly někteří lidé šíří?

Vzhledem k tomu, jak to dopadlo, tak máme ten klub Sisyfos pořád aktivní. Každý rok dáváme „bludné balvany“ za mimořádné výkony pro matení české veřejnosti. Už Jan Werich říkal, že lidská hloupost je nekonečná a že nesmíme odstoupit od bojování s touto hrozbou, protože jinak by blbost zaplavila svět.

Nejsem asi jediný, kdo si vybaví vaše legendární vystoupení někdy před šesti lety v Českém rozhlasu, kde jste se ocitl v duelu s člověkem, který tam šel hájit názor o placaté Zemi. Od té doby časopis The Economist napsal, že se počet lidí, kteří věří v placatou Zemi, zhruba ztrojnásobil. Jak je to možné?

Já to nechápu. Dokonce dostávám poměrně dost pošty, tak to čtu. Řada lidí mi dokonce píše, že už dělají měření a zjistili, že Země je plochá. A že jsem úplný blbec, protože si myslím, že je kulatá.

Co k tomu ty lidi podle vás vede?

Myslím, že jsou to prostě lidé, kteří jsou trošku poškozeni.

Hloupí?

Ano, a zároveň chtějí být chytří.

Snažíte se je ještě přesvědčovat?

Pochopitelně. Tu poštu mám velikou, za týden takových tisíc mailů. A čtu je, takže to je docela fuška. A vidím tam, že jsou to lidé, kteří chtějí být takoví obrazoborci, aby byli slavní, že na to konečně přišli, že vědci jsou hloupí a oni mají pravdu.

Takže trošku marný boj…

Je to marný boj.

Proč se komunistům nelíbil jeho český termín „velký třesk“? Jak Jiří Grygar odpovídá na otázku, zda jsme ve vesmíru sami? A proč je podle něj jisté, že planeta Země zanikne?

Celý rozhovor si můžete přečíst nebo zhlédnout zde.