Helena Třeštíková: Prezident je mi sympatický, ale točit s ním jsem odmítla

Mezinárodně uznávaná režisérka dokumentárních filmů dostala ještě před nástupem Petra Pavla do funkce nabídku, aby svou časosběrnou metodou zachytila ve filmu jeho pětileté prezidentské období. Proč se do natáčení nepustila?

„Volal mi jeden kolega, producent. To bylo ještě v době, než se pan prezident ujal funkce, takže by se to dalo točit od úplného začátku,“ říká Helena Třeštíková v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

Důvody, které ji vedly k odmítnutí, shrnuje: „Řekla jsem, že je mi pan prezident sice hrozně sympatický, že by mě to hrozně bavilo a těšilo, ale že si myslím, že z podstaty své funkce nemůže být autentický a naprosto otevřený.“ Filmový štáb kolem něj a zapnuté kamery by podle ní nedovolily zachytit upřímné prezidentovy výpovědi a autentické situace.

Srovnání s filmem Občan Havel, který po dobu prezidentského mandátu prvního českého prezidenta natáčel dokumentarista Pavel Koutecký, sice Helena Třeštíková připouští, ale i tak má za to, že dnes je to jiné.

„Postava pana prezidenta Havla byla naprosto výjimečná, on byl opravdu absolutně upřímný a autentický. A byla dohoda, že natáčení končí posledním dnem jeho funkce a že deset let poté nebude ten materiál otevřen. Myslím si, že to už nikdy nikdo na světě nezopakuje. Pan prezident Havel s režisérem Pavlem Kouteckým měli strašně dobrý vztah, věřili si. A ten materiál byl celou dobu někde v trezoru.“

Helena Třeštíková patří mezi výjimečné a ve světě oceňované režiséry dokumentárních filmů zejména pro svůj typický rukopis – časosběrné natáčení. V rozhovoru mluví o řadě úskalí a rizik, které tato práce má. „Ale není to úplně obvyklé, a tím pádem všechny filmy tohoto druhu zaujmou.“

Letos v květnu převzala v Barceloně na mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů cenu za mimořádné celoživotní dílo. Pořadatelé ji tehdy uvedli slovy: „Úžasná a bohatá tvorba Heleny Třeštíkové je silně spjata s její domovinou - Českou republikou. Její filmy jsou dnes již dědictvím a dokumentem z první ruky o posledním půlstoletí historie této země.“

Helena Třeštíková poprvé časosběrnou metodu použila ve školním filmu na FAMU v roce 1974 Živá voda o stavbě přehrady na Želivce. K nejoceňovanějším dokumentům patří příběh delikventa „Reného“ nebo drogově závislé „Katky“.

Sama za svůj nejzásadnější projekt považuje Manželské etudy, cyklus o osudech šesti manželských párů, který začal vznikat v roce 1980. V natáčení dodnes, tedy více než 40 let od začátku, pokračuje.

„Když dnes vidím tu první, černobílou část Etud z osmdesátých let, tak si uvědomuju, jak jsme v tu dobu vůbec netušili, že to bude jednou nějakým způsobem unikátní. Jako například že lidé telefonují z budky. Nebo že mladí lidé, aby měli kde bydlet, si musí ten byt postavit nebo bydlet u rodičů, nemají jinou šanci. Spousta takových detailů, které jsme v tu chvíli nevnímali, protože to byla realita. A to bych právě chtěla, aby moje filmy zachytily - tady a teď, tuhletu dobu v téhle zemi,“ říká Helena Třeštíková.

Mezi filmy a projekty, které by měly přijít v řádu několika let do kin a na obrazovky, zmiňuje například portrét kdysi nejmladší politické vězeňkyně v Československu, která se ocitla za mřížemi za to, že „shodila pomník Klementa Gottwalda“. „V průběhu doby se nám ztratila – a teď jsme ji znovu objevili.“

Životní peripetie v běhu několika desetiletí natáčí Helena Třeštíková i u zpěvačky Báry Basikové. „Začali jsme v roce 1996. Je to dokument o ženě, která tvrdě bojuje se životem – a náhodou je to zpěvačka. Určitě to není mramorizační portrét celebrity,“ uvádí režisérka. Dokument řadí mezi ty, které jsou před dokončením. „Bára Basiková je krásný příklad autenticity. Vždycky mi strašně upřímně říká různé věci, které by bulváru, myslím, neřekla.“

Jak se jí daří hrdiny svých filmů získat pro natáčení? Jak se jí v polovině 90. let natáčelo s Lídou Baarovou, v tu dobu těžkou alkoholičkou? Jak snáší kritiky od některých kolegů i svých studentů na FAMU, že je málo aktivistická? Budou v jejím díle pokračovat její děti? A jak s odstupem šestnácti let vzpomíná na svou dvoutýdenní „kariéru“ ministryně kultury?

Rozhovor si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – celý přepis a videozáznam rozhovoru zveřejníme v sobotu.