Všechny ceny skončily u popelnic, vzpomíná Bára Basiková

Dokumentaristka Helena Třeštíková dokončuje svůj další časosběrný portrét. Od roku 1996 na kameru zachytila také množství dramatických situací ze života populární zpěvačky. Bára Basiková k tomu říká: „Občas tam dnes místo sebe vidím cizí paní.“

„V tom dokumentu je pravda, síla a absolutně necenzurovaná autenticita,“ popisuje Bára Basiková v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností. „Z nás s Helenou se posléze staly kamarádky. Když jsem přistoupila na to, že budeme točit všechno, tak jsem si musela uvědomit, že tam opravdu nebudou jen hezké věci.“

Film, který by měl do kin vstoupit na jaře 2025, zachycuje mimo jiné i období krachu postupně tří zpěvaččiných manželství, neúspěchy v kariéře i zdravotní problémy. „Je to o přešlapech, chybách, o životě… Jaká jsem máma, jaká jsem v civilu, v soukromí. V kontextu filmu to má jiné vyznění, než když někdo vytrhne nějakou informaci a dá ji do bulváru. Ten film je pravdivý a můžu díky němu ukázat, jak je to doopravdy,“ vysvětluje Bára Basiková, proč si filmovou kameru na tak dlouhou dobu pustila k tělu.

První fáze natáčení Heleny Třeštíkové začala v roce 1996, kdy zpěvačka měla čtyřleté dcery-dvojčata a její tehdejší manžel byl s nimi na rodičovské. „Já jsem pracovala, vydělávala a rodinu živila. To Heleně přišlo jako zajímavé téma a začaly jsme točit,“ vzpomíná Bára Basiková.

Teď, když před dokončením filmu občas přijde do střižny, často je zaskočená: „Spousta věcí se mi vytratila z paměti, zapomněla jsem je. A najednou koukám na místy cizí paní, která říká nějaké věci, které už nejsou pravda. Nebo to nakonec dopadlo úplně jinak. Je tam spousta dobrého, ale i špatného. Je to totálně nastavené zrcadlo. Je to natvrdo, tak, jak to člověk žije.“

Poslední záběry Bára Basiková s Helenou Třeštíkovou dotočily letos, film zachycuje i období, kdy zpěvačka s třetím manželem čekala narození syna, kterému je teď patnáct let.

V rozhovoru Bára Basiková zdůrazňuje, jak je pro ni v životě důležitý skvělý vztah s dětmi. „Někde vám pán Bůh přidá, někde ubere. Odžila jsem si nějaký kus života, vzpomínám na to dobré, a život jde dál. Ale ty děti, to je navždycky. Já sama neměla úplně idylické dětství, měla jsem velmi nešťastný vztah s maminkou. Proto si to pro sebe vynahrazuji a myslím si, že moje děti jsou se mnou jako s matkou šťastné. Nemyslím si to, já to vím. Ony mi to někdy i říkají.“

Bára Basiková odmala ráda zpívala, televizní kamery dokonce v jejích dvanácti letech (v roce 1975) zaznamenaly její zpěv písničky Markétka v pořadu Zpívá celá rodina. Její matka ale pro tuto zálibu neměla pochopení – zpěvu říkala kdákání a Báru přiměla, aby šla studovat „normální“ povolání. Po absolvování střední ekonomické školy se stala hospodářkou v lidové škole umění… a záhy, v 80. letech, začala zpívat s kapelou Precedens Martina Němce, později se Stromboli Michala Pavlíčka.

Začala její hvězdná kariéra. Hity jako Souměrná nebo Soumrak bohů zpívá dodnes. Legendární se stala i její role Máří Magdaleny v kultovním představení muzikálu Jesus Christ Superstar.

Mnohá ocenění a uznání, která v průběhu let nasbírala, včetně předních míst v anketě Zlatý slavík nebo v hudebních cenách Anděl, ale jednoho dne vzala a odnesla v pražském Karlíně na ulici k popelnicím. „Bylo to na jaře 2012, kdy jsem se stěhovala z šestipokojového bytu do malého. Takže se muselo vše radikálně redukovat,“ směje se dnes Bára Basiková. „Nebylo v tom žádné pohrdání z mé strany, prostě jen úklid. Nechci být nevděčná, pro mě je ta cena hlavně potěšení, děkuju za to, že někdo vyjádřil nějaký posudek na mě nebo pochvalu, ale na mé práci to nic nemění. Když cenu nedostanu, tak stejně dál budu dělat, co dělám.“

Sama sebe Bára Basiková označuje za „totálně nezařaditelnou zpěvačku“, a to proto, že každou chvíli zpívá něco jiného. Rock občas proloží muzikálem, svého času i gregoriánskými chorály v moderním hávu, v poslední době pro změnu nazpívala album s metalovou kapelou Pačes, teď vydává album vánočních písní…

A když nemůže zpívat – jako v době covidové pandemie – jde dělat práci úplně jinou. „Bylo potřeba platit složenky. Já jsem zrovna takový člověk, který moc nešetří a když vydělám peníze, tak je ráda utratím, protože si myslím, že život se má žít.… Nejdřív jsem tedy pomáhala v domově seniorů, a pak v dětském domově,“ říká a v rozhovoru vysvětluje, co jí tyto zkušenosti daly.

V té době se také vrátila ke psaní, které ji bavilo už jako studentku střední školy. Na svůj román Rozhovory s útěkem, vydaný v roce 1990, tak v roce 2021 navázala knihou deníkových poznámek z doby covidu Když skočíš, já taky.

„První dny covidu jsem chodila a držela si hlavu v dlaních, co s námi bude, co budeme dělat… Moje dcery mi říkaly: ‚Mami, prosím tě, tak si sedni a piš. Vždycky jsi psala a neměla jsi na to čas, tak teď je ideální příležitost.‘“

Jak vzpomíná na dobu, kdy začínala profesionálně zpívat a proč musela znát, kdo je prezidentem v Mongolsku? Co pro její kariéru znamenal konec komunistického režimu? Jakou roli v jejím životě sehrál Bohumil Hrabal? A proč má pocit, že zpěvačky v soukromém životě přitahují „šmejdy“?

Rozhovor s Bárou Basikovou si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.