Pořád si myslím, že Miloš Zeman je šovinistické prase, říká Petra Buzková

Šestnáct let byla přední tváří sociální demokracie, teď už je osmnáctým rokem advokátkou, čerstvě i nestraničkou – z ČSSD nedávno vystoupila.

„Ukažte mi někoho, koho politika psychicky nevyčerpala. To by musel být úplný psychopat,“ říká někdejší nejpopulárnější politička v zemi, která se v roce 2006, po čtyřleté zkušenosti ve vládě coby ministryně školství rozhodla změnit kariéru.

A od té doby „žije život, se kterým je spokojená“. Věnuje se korporátnímu a obchodnímu právu, oboru, jehož studia dokončila rigorózní zkouškou v říjnu 1989. 

Vzápětí přišla sametová revoluce a Petra Buzková, jejíž pradědeček František Modráček byl meziválečným poslancem a senátorem sociální demokracie brojícím proti spolupráci s komunisty, šla v rodinných šlépějích – podílela se na obnovení České strany sociálně demokratické.

To, že nyní nová předsedkyně sociálních demokratů Jana Maláčová připustila, že by strana mohla spolupracovat s komunisty, Buzkovou dovedlo k definitivnímu rozhodnutí stranu opustit: „Jinak by pradědeček mohl vylézt z hrobu a nafackovat mi,“ říká s nadsázkou v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

Petra Buzková byla jako poslankyně, místopředsedkyně ČSSD i Poslanecké sněmovny u zlomových politických okamžiků novodobé historie – u přijímání česko-německé deklarace, vstupu Česka do NATO i při podpoře vstupu země do Evropské unie.

„Jsem hrdá, že jsem u těchto věcí byla a že jsem pro ně mohla hlasovat. Stejně tak ráda vzpomínám na období, kdy jsme připravovali českou ústavu… Poslední znění se chystalo v Lánech na zámku, tehdy ústavně-právnímu výboru předsedal Míla Výborný, dnes ctihodný ústavní soudce. To byly opravdu hezké okamžiky,“ zasnila se Petra Buzková v rozhovoru a vzápětí se smíchem dodala: „Myslím, že některé historky nejsou interpretovatelné.“

Petra Buzková byla významnou političkou devadesátých a nultých let, která se po vládní zkušenosti v roce 2006 rozhodla politiku opustit. Říká, že se jí po moci a vlivu nikdy nestýskalo.

V obou profesích – jako exponovaná politička i jako advokátka a spolumajitelka právní kanceláře – si prý musí dávat pozor na to, co a jak říká: „V politice jste samozřejmě mnohem víc vidět. Ale i v té právní praxi je to odpovědná práce, u které jednáte s lidmi, jednáte jejich jménem a když řeknete nějakou pitomost, tak jim vlastně můžete hrozně uškodit. Takže si na to taky musíte dávat pozor.“

Na červnové konferenci pořádané časopisem Forbes ale Petra Buzková, při vzpomínce na léta v politice vedle předsedy ČSSD Miloše Zemana, překvapila ostrým výrokem: „Miloš Zeman byl, je a ještě chvíli bude šovinistické prase. To o něm dnes asi vědí úplně všichni.“

Nyní v rozhovoru se sice podivila, že řekla „ještě chvíli bude“, ale jinak na výroku nic nemění: „To, že je Miloš Zeman šovinistické prase, to jsem určitě řekla, a to si taky pořád myslím. Mám v podstatě pocit, že Miloš Zeman má do značné míry pokřivený vztah k ženám. A když se podíváte zpět na některé jeho výroky, tak to tam určitě najdete.“

Miloš Zeman a Petra Buzková byli společně ve vedení ČSSD od roku 1993 do roku 2002 a byla to doba neustálých sporů. Zeman Buzkovou opakovaně označoval za línou, Buzková se zase odmítala bezpodmínečně podvolit jeho politickým návrhům.

„Miloš Zeman vyžadoval absolutní poslušnost a všichni si museli myslet přesně to samé, co si myslí on. A nesměli mít proti ničemu námitky. Já jsem byla tehdy mladá holka a nikdo mi nevysvětlil, že nesmím mít na věci vlastní názor.“

Nejostřejší fáze jejich vztahu vypukla v roce 2000, kdy Buzková odmítla podepsat další dokument posilující opoziční smlouvu mezi ČSSD a ODS, takzvaný toleranční patent, a u poradců na Úřadu vlády premiéra Zemana začal vznikat dokument s návodem, jak a čím Buzkovou na veřejnosti zdiskreditovat.

Kvůli akci, která vešla ve známost pod označením Operace Olovo (chemická značka Pb odpovídá iniciálám Petry Buzkové, pozn. red.), se tehdy skoro zhroutila, vzpomíná po letech. Přesto ani na okamžik v tu dobu nepřemýšlela o tom, že z politiky odejde. „Tehdy určitě ne, protože to ten Miloš Zeman přece chtěl. Byla jsem mnohem mladší než dnes. Nevím, jestli by mi to v dnešní době stálo za to, ale tehdy jsem byla rozhodnutá, že takhle snadno se mě nezbaví.“

V rozhovoru Petra Buzková vzpomíná i na stranický život v ČSSD, kdy jí někteří kolegové vyčítali její vizáž a zálibu v dlouhých, červeně nalakovaných nehtech: „Někteří kolegové měli určitou představu, jak má sociálně demokratická žena vypadat a možná jsem se jim do té kolonky prostě nevešla.“

Ač sama působila v politice v době, kdy v ní bylo žen mnohem méně než dnes, vzpomíná si, jaká řevnivost mezi ženami straničkami propukala kvůli takzvaným kvótám, zaručujícím místa ve vedení strany.

„Tehdy začala strašná bitva, nikoliv o to, aby se co nejvíc žen dostalo do různých funkcí, ale o to, které ženy tu kvótu obsadí. Ty ženy spíš bojovaly vždycky mezi sebou. To je problém těch kvót,“ říká Petra Buzková.

Po všech zkušenostech, které v politice udělala a které ji v roce 2006 dovedly k odchodu a návratu k původně vystudované profesi, přesto dnes doporučuje ženám, aby do politiky vstupovaly.

„Je to potřeba. Je potřeba, aby byli v politice obecně normální lidé, kteří by se k něčemu podobnému (jako byla Operace Olovo, pozn. red.) nesnížili a které by ani nenapadlo něco takového udělat. Myslím si, že politika se dá do značné míry dělat čistě, s otevřeným hledím. A je potřeba, aby tam takoví lidé byli.“

Proč je možné dělat politiku čistě jen „do značné míry“? Na co doplatili někteří předsedové sociální demokracie? Vážně ministři propadají pocitu, že „vědí všechno“? Jak vnímala doporučení Václava Havla, aby kandidovala na prezidentku? A proč se nechtěla věnovat trestnímu právu?

Rozhovor s Petrou Buzkovou si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.