Dana Drábová: S klidnou myslí a otevřeným srdcem v roce 2024 obstojíme

„Všem, i sobě, bych přála, abychom nepodlehli únavě a stále pamatovali na ty, kteří jsou v daleko horší situaci než my,“ vyslovuje své přání do dalšího roku Dana Drábová.

Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová byla letos v květnu prvním hostem v projektu Seznam Zpráv Galerie osobností. Rozhovor o její životní cestě, názorech na věci veřejné i politicích, s nimiž se ve své funkci za dlouhých 23 let potkala, patřil k nejúspěšnějším. Danu Drábovou jsme proto – stejně jako celou TOP 10 osobností v Galerii - požádali v polovině prosince o zhodnocení letošního roku a přání do roku 2024.

Co pro vás zůstane symbolem roku 2023?

Na jedné straně čistokrevné bestiální zlo, kterého je člověk schopen ve jménu něčeho, co považuje za víru či poslání. Na druhé straně pak prosté hrdinství, se kterým lidé dokážou s tímto zlem bojovat a chránit sebe i své blízké.

Kdo je pro vás osobností roku 2023?

Každý člověk, který dokázal projevit soucit a solidaritu. Který neváhal, často i z mála, pomoci potřebnějším, než je on sám.

Co považujete za svůj největší úspěch letošního roku?

Nenechala jsem se jen tak strhnout k rozčilení a nespravedlivému odsouzení lidí kvůli jejich výrokům a činům. Někdy mi to dalo dost práce.

Z čeho jste letos čerpala nejvíc energie, a vyvažovala tak příliv negativních informací?

Jako vždycky. Z procházek v přírodě, knížek a šansonů. Také z pozitivní energie mých blízkých lidí.

Co byste přála do roku 2024 sobě i ostatním?

Všem, i sobě, bych přála, abychom nepodlehli únavě a stále pamatovali na ty, kteří jsou v daleko horší situaci než my. Prosím všechny, kteří se již cítíte vyčerpaní a zvažujete další možnosti své pomoci, abyste vytrvali a pomáhali dále všem potřebným, dětem, seniorům, rodinám či komunitám tuto nelehkou dobu překonat. Věřím, že i v této zkoušce, jako v mnohých předtím, obstojíme. S klidnou myslí a otevřeným srdcem.

Připomeňte si i část rozhovoru s Danou Drábovou v Galerii osobností, zveřejněný letos v květnu.

Miloš Zeman po deseti letech opustil funkci prezidenta, vystřídal ho Petr Pavel. Mimochodem – váš čtvrtý prezident, protože ve funkci předsedkyně úřadu jste už od dob Václava Havla. Srovnáváte „své“ prezidenty?

Nikterak zvláště a musím říct, že každý z nich je osobností. K některým osobnostem můžete mít i emoce, ať už kladné, nebo záporné. Ale já jsem byla vychována trochu masarykovsky, takže k úřadu prezidenta republiky já chovám velký respekt. O úctě bych možná až tak nemluvila, ale o velkém respektu. Protože období první republiky bylo obdobím, kdy se prezident stal takovým svorníkem, a to je to, co já bych od prezidenta čekala. Pan prezident Havel bezesporu takovým svorníkem byl. Důstojnou osobností, ale hlavně osobností byli i pan prezident Klaus, pan prezident Zeman. I když v druhém prezidentském období pana prezidenta Zemana…? Poznámka pod čarou: Jak už jsem vzpomněla několikrát moji maminku, ona mi vždycky říkala: „Víš, holka, to stáří, to je blbé. Všecky dobré vlastnosti mě postupně opouštějí a všechny špatné narůstají.“ A ono to tak asi s tím věkem bude, já to pozoruji i na sobě.

Máte pocit, že vás opouštějí dobré vlastnosti?

Bezesporu.

Abychom nezamluvili nového prezidenta Petra Pavla. Co si od něj slibujete?

Nemám nikterak velká očekávání. Já jsem to – doufám, že se pan prezident neurazí – definovala tak, že dobře vypadá, umí říct českou větu, která má podmět a přísudek, orientuje se v problematikách, které by pan prezident znát měl, s největší pravděpodobností se vejde do ústavy a nebude se v ní cítit nekomfortně. A jestli tohle tak bude, tak už udělal víc, než bych očekávala.

Myslím, že to, co jste řekla, si slibuje asi hodně lidí, proto i ten jeho volební výsledek byl tak výrazný.

Obávám se, že řada lidí do prezidenta republiky vkládá očekávání, která nemůže naplnit, protože on ovlivní poměrně málo věcí napřímo. Druhá věc však je, že může spoustu věcí ovlivňovat jako takzvaný opinion maker. A také může v těžkých dobách, a ony ty těžké doby ještě zdaleka nemáme za sebou, sloužit i jako nosič naděje prostě tím, jak vystupuje. A to Petr Pavel umí.

Proč myslíte, že právě vás, paní Drábová, tolik lidí lákalo, ať taky jdete do prezidentské volby?

Nevím.

Potěšilo vás to?

Tak nemáte ego, pane Kubíku? (směje se)

Vím, že jste to striktně odmítala, ale nevím, jestli vás to nerozčilovalo.

Nerozčilovalo mě to a vážila jsem si toho, ale odpovídala jsem na to, že ze svého ustrojení bych to dělat nemohla. Mě by to zabilo. Tato ceremoniální funkce s velmi přísným protokolem a všemi náležitostmi okolo je něco, co já bych bytostně dělat nechtěla. A když chcete být výborným prezidentem, tak to musíte chtít. Musíte to chtít, to je základní předpoklad, který já nemám.

Prý jste velkou fanynkou televizního seriálu Simpsonovi.

No, ano.

To mě zajímá. Protože hlavní postava Homer Simpson, kontrolor bezpečnosti v jaderné elektrárně ve Springfieldu, je taková postava spíš líná, ne úplně bystrá. Nedíváte se na něj trochu s úsměvem a nepoznáváte v něm třeba někoho ze svých kolegů? Nebo některé lidi z Temelína nebo odjinud?

Že by se do Homera Simpsona vtělil někdo tak jako otisk, to určitě ne. Ale jsou tam některé vlastnosti, se kterými se potkáváme. Ale to asi není úplně specifické pro jadernou elektrárnu. To je prostě to, že Simpsonovi jsou obrovská nadsázka ještě postavená na vyšší úroveň tím, že se odehrává ve Springfieldu a na jaderné elektrárně.

Evidentně vás to baví, máte to ráda.

Baví mě to, protože mám obecně ráda nadsázku.

Za jakých okolností se seznámila s Andrejem Babišem a proč jeho výzvu ke kandidatuře do Sněmovny označila za velký omyl? Proč si původně myslela, že v čele Státního úřadu pro jadernou bezpečnost vydrží tak sedm let? A proč si vůbec na škole zvolila za svůj obor jadernou energii?

Celý rozhovor si můžete přečíst nebo zhlédnout zde.