Babišův svazek StB na divadle: Šlo mi hlavně o otázku svědomí, říká režisér

Herec, dramatik a režisér Jiří Havelka ve svých dílech nutí diváka přemýšlet o světě, který nás obklopuje, a lidech, kteří vládnou. Jeho nový film Zahradníkův rok, alegorie boje člověka s rozpínavým ruským sousedem, je nominovaný na Českého lva.

Na úvod rychlý přehled několika úspěšných děl Jiřího Havelky: Film Vlastníci jako přehlídka egoistů žijících v jednom domě, kteří se nedokážou shodnout ani na vybudování výtahu.

Inscenace Slovenského národního divadla Elity jako zdramatizované svazky Státní bezpečnosti a hledání odpovědi, kdo z těch, co podepsali spolupráci, po roce 1989 hledali výmluvy a kdo se podíval pravdě do očí.

A do třetice nový film Zahradníkův rok jako zpráva o síle jednotlivce v boji se zlem, zde reprezentovaným ruským sousedem usilujícím brutálními metodami o zahradníkovy pozemky.

„První verze scénáře je z roku 2012 a začalo se točit až v roce 2022. Uzrávalo to a nějak se v tom začaly otiskovat věci, které se měnily: ve mně, ve světě, v geopolitické situaci. Je to o tom, jak je člověk zakotvený ve své existenci, kde bere sílu na to pokračovat v tomto dost absurdním žití. A napětí je tu dané tlakem, které vytváří soused,“ říká Jiří Havelka o Zahradníkově roku v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.

„Postupně nám připadalo zajímavější sledovat jen hlavní postavu a ptát se, kde bere jistotu, že když bude dál dělat to, co dělá, že to povede k dobrému konci. Pro mě ta otázka byla, co je to naplňující v životě,“ uvádí Jiří Havelka.

Naději, že člověk opravdu dokáže vyhrát nad zlem, vidí Jiří Havelka v tom, co nás přesahuje – a co ve filmu ilustruje cyklicky se opakujícími pracemi zahradníka během jednoho roku: „Je tady nějaký řád, který přesahuje naše lidské pinožení, a my můžeme jet v jeho toku. V tom spatřuji naději. Cykličnost je ve filmu znázorněna mnoha věcmi a dá se na ni napojit – od toho, že se to odehrává od března do března, přes cyklus jednoho dne, až po zdánlivě banální věci, jako je rotavátor, který se pořád točí a obrábí zeminu.“

Zahradníkův rok už získal cenu Trilobit od Filmového a televizního svazu (FITES), Oldřich Kaiser v roli zahradníka byl oceněn Cenou české filmové kritiky – a tuto sobotu se Jiří Havelka jako autor filmu i Oldřich Kaiser jako herec v hlavní roli dozvědí, zda uspějí i při vyhlašování filmových cen Český lev.

Jiří Havelka, který už získal Českého lva za scénář k filmu Vlastníci, v rozhovoru uvádí, že sedět jako nominovaný v publiku jsou větší nervy, než když byl během dvou nedávných ročníků moderátorem slavnostního večera: „Musím říct, že pro mě je asi složitější sedět, čekat a toho večera se tak nějak účastnit z hlediště, když zároveň figuruji v nominacích.“

Zahradníkův rok se v kategorii nejlepší film utká mimo jiné i s dalšími oceňovanými snímky, jako jsou například Vlny Jiřího Mádla nebo Amerikánka Viktora Tauše. Jiří Havelka říká: „Tento rok jsem viděl strašně moc dobrých českých filmů, takže si vážím už té samotné nominace.“

Jiří Havelka je představitelem autorského divadla, má rád různé experimentální formy a improvizaci. To se od začátku jeho kariéry projevuje nejen v jeho domovském souboru Vosto5 (kde vznikla inscenace Společenstvo vlastníků jako předobraz úspěšného filmu), ale i na další scénách. Už v roce 2008 také získal divadelní Cenu Alfréda Radoka jako Talent roku.

Před osmi lety jej ke spolupráci pozvalo Slovenské národní divadlo – a vzniklo představení Elity, s podtitulem Minulost je před námi: „Na začátek zkoušek jsme přinesli takový fascikl skutečných záznamů Státní bezpečnosti, nezpochybnitelné svazky lidí, kteří jsou nebo v tu dobu byli stále ve veřejných funkcích. Do svazků jsme nijak nezasahovali a vytvořili jsme dramatickou strukturu od roku 1968, přes období po okupaci, kdy se to začalo lámat… Dovedli jsme to až do roku 1989 – a pak jsme z devadesátých let vytahovali rozhovory konkrétních lidí,“ vzpomíná Jiří Havelka.

Tímto způsobem se z jeviště Slovenského národního divadla ozývaly i autentické výroky Andreje Babiše, v tu dobu českého ministra financí, jak si je ze schůzek s ním v osmdesátých letech zaznamenávala Státní bezpečnost.

„Těch postav tam ale bylo daleko víc. Například lidé z dnešní Penty (velké investiční skupiny, pozn. red.). Mě vlastně nezajímá, proč podepsali spolupráci s StB. Tam byla důležitější otázka svědomí: kam mě to vede, jestli mám tendenci to upravovat a dělat takzvané kognitivní zkreslení a hledat alibi, proč se to stalo. Nebo jestli jsem ochoten se s tím konfrontovat a zjistit, co to byla za okolnosti. Těch lidí, kteří byli ochotni k té konfrontaci s tím, je minimum,“ říká Jiří Havelka a dodává, že podle něj mezi ně Andrej Babiš nepatří.

Kromě jednoho hostování slovenského divadla v Praze na Nové scéně se Elity českým divákům nepředstavily, dnes už na jejich uvádění podle Jiřího Havelky není ten správný čas: „Myslím, že by to působilo možná moc na objednávku nebo už lacině antikomunisticky. To tabu se otevřelo dávno a už je to dost rozstřílený terč. A asi bych měl dnes tendenci to dělat daleko víc o druhé půlce devadesátých let.“

Mezi Havelkovy divadelní experimentální formy patří i úspěšná inscenace Dejvického divadla Vražda krále Gonzaga z roku 2017, v níž zkombinoval Shakespearova Hamleta s dokumentárním dramatem o zavraždění bývalého agenta KGB Litviněnka a zároveň – jak zaznělo v jedné dobové recenzi – tu „poukázal na smysl herecké profese, schopnost umělce probouzet z letargie a působit silou svého mistrovství na společenské vědomí“.

Jiří Havelka k tomu v rozhovoru říká: „Alegorie obrazu vraždy krále Gonzaga, kterou Hamlet používá na to, aby usvědčil Claudia, nám byla odrazovým můstkem. Pro herce je strašně těžké, jaká je ta správná morální pozice k tomu, co se děje kolem nás. A to ztotožňování, ke kterému dochází, role, jaké hraji, a jaký jsem opravdu občansky, to je zvláštní prostor, který mě hodně zajímá.“

Podle něj mají herci působit na společenské vědomí jako kdokoliv jiný: „Každý občan by měl působit na společenské vědomí a pomáhat formovat architekturu mentálního prostoru, ve kterém se pohybujeme.“ Zároveň ale chápe, že někteří herci k tomu ochotní nejsou. „Dneska se každý vyjadřuje ke všemu a ono to taky může jít k nějakému extrémnímu zbanálnění.“

Od ledna 2025 je Jiří Havelka novým uměleckým šéfem Dejvického divadla. Jaké jsou jeho plány? A co podle něj udělá v příští sezoně s dejvickým souborem vynucené roční působení (po dobu rekonstrukce divadla) v prostoru bývalého multikina Galaxie na pražském sídlišti Háje?

Rozhovor s Jiřím Havelkou si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.