Aneta Langerová: Naději a dobrou náladu potřebujeme i v těžké době

Můj rok 2023. „Osobností roku je pro mě každý, kdo se navzdory všemu, co se kolem nás děje, snaží v sobě i ostatních podporovat naději a dobrou náladu. Tak jak to dělala Olga Havlová.“

Zpěvačka Aneta Langerová byla letos v létě jedním z hostů v projektu Seznam Zpráv Galerie osobností. Rozhovor o její životní cestě, úspěšných momentech v kariéře i pohledech nejen na svět šoubyznysu, patřil k nejúspěšnějším. Anetu Langerovou jsme proto – stejně jako celou TOP 10 osobností v Galerii – požádali v polovině prosince o zhodnocení letošního roku a přání do roku 2024.

Co pro vás zůstane symbolem roku 2023?

Nejsilnějším symbolem je pro mě vědomí, že mám kolem sebe rodinu, přátele a spolupracovníky, se kterými si můžu otevřeně a beze strachu povídat o čemkoliv, se kterými mám možnost pracovat, kterým záleží více na kvalitě než na kvantitě. Je to radost, když je člověk obklopen takovými lidmi. Jsou to „srdcaři“. Stále přichází nové výzvy a člověk se pořád něčemu učí. V lidech kolem sebe mám oporu, bez které by každý můj krok byl o mnoho těžší.

Kdo je pro vás osobností roku 2023?

Každý, kdo zůstal pozitivně naladěn a snažil se podporovat v sobě i v ostatních naději a dobrou náladu navzdory všemu, co se kolem nás děje. Tak jako to dělala například Olga Havlová, která by se tento rok dožila svých devadesátých narozenin. Letos jsem se zúčastnila hned několika akcí věnovaných Výboru dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové a na vlastní oči jsem viděla, že i když už tu s námi není, její odkaz stále žije.

Co považujete za svůj největší úspěch letošního roku?

To, že jsem ho spolu s ostatními spolupracovníky „přežila“ ve zdraví, jelikož jsme se tento rok sotva zastavili. Byl to velmi náročný rok, nakupilo se v něm mnoho krásných projektů, které se odsouvaly kvůli době, která předcházela. Ať už to byla spolupráce s kapelou Korben Dallas nebo s tvůrčím duem Šťastný Žáček. K tomu ještě přibyla spolupráce s Igorem Orozovičem a v neposlední řadě spolupráce s Výborem dobré vůle – Nadací Olgy Havlové. Do toho jsme koncertovali v Čechách i na Slovensku s mou milovanou kapelou a smyčcovým triem a připravovali se na příští rok, kdy společně oslavíme mých dvacet let na hudební scéně.

Z čeho jste letos čerpala nejvíc energie?

Z koncertů. Hudba a zpěv je pro mě bezpečím a jedním z největších zdrojů radosti a energie. Když můžu sdílet témata a pocity s lidmi, kteří na koncert přijdou. A naopak, když byla chvíle klidu, ponořila jsem se zase do ticha a zhluboka dýchala. Zjistila jsem, že je to nesmírně léčivé a člověk během chvíle, kterou věnuje sám sobě, získá o mnoho více energie, než by čekal. Tato kombinace mi vyhovuje nejvíc a když se k tomu ještě dobře vyspím, nebo se projdu po krajině, cítím se doslova jako nová.

Co byste přála do roku 2024 sobě i ostatním?

Abychom všichni stále nacházeli radost z každého dne. Ač není každý den posvícení, někdy je život veselejší, jindy naopak, ale vždy se najde třeba i maličkost, proč byl ten či onen den krásný. Myslím, že to je základ spokojenosti. To vědomí, že máme dar života, a pokud nám slouží zdraví, můžeme s ním naložit tak, jak uznáme za vhodné. Sny se mají plnit a není čas, ztrácet čas čekáním, že to udělá někdo za nás. Přeju nám všem hlavně pevné zdraví, nadhled a také čas na seberozvoj, vzdělávání a odpočinek. Přeju nám odvahu a sílu překonávat těžké situace a také to, abychom neztráceli smysl pro humor.

Připomeňte si i část rozhovoru s Anetou Langerovou v Galerii osobností, zveřejněný letos v červenci.

V jedné své divadelní roli jste se stala mladším alter egem Marty Kubišové, obě v roli baronky Sidonie Nádherné. Bylo to v muzikálu Touha jménem Einodis, kterou jste několik let hráli na letní scéně divadla Ungelt. Co pro vás toto setkání s legendou Martou Kubišovou znamenalo?

To pro mě znamenalo hodně. Teď mě napadají tisíce vět a nevím, kterou mám říct dřív, což svědčí o tom, že Marta Kubišová je pro mě nejen obrovskou ikonou, zpěvačkou, která je naprosto nezaměnitelná, kterou mám ráda odmala. My jsme si doma zpívali její písně a měli jsme ji v naší rodině vždycky hrozně rádi. A druhá stránka věci je to, že Marta je naprosto přímý a velmi laskavý a srdečný člověk. To se jen tak nevidí.

Vy jste také měla už několikrát možnost veřejně zpívat její Modlitbu pro Martu. Například u příležitosti oslav výročí 17. listopadu. Co při zpěvu „ať mír dál zůstává s touto krajinou“ cítíte?

Obrovskou lásku k této zemi. Je to tak. Vždycky cítím obrovské poděkování té generaci, která pro nás, moji generaci a generaci mladších, vybojovala krásný prostor, ve kterém můžeme žít svobodněji než oni. To všechno mi nabíhá. A strašně velká touha po tom, aby nám tady bylo dobře, abychom se tu cítili všichni svobodně a hezky.

Také jste nazpívala dvě nebo možná i víc písniček Karla Kryla. Vím o Salome a Nevidomé dívce. Dokážete si sama sebe představit, že byste byla autorkou protestsongů, tak jako byl ve své době Karel Kryl?

Úplně ne.

Není na to doba, anebo na to nejste stavěná?

Já jsem hodně zaměřená na emoce. Protestsong má samozřejmě spoustu emocí, ale ne takové ty emoce sebepoznávání, poznávání okolí, jak se lidé chovají, jak se vnímají, toho, co je ovlivňuje. Protestsong je pro mě už opravdu velmi jasný názor, o kterém musí být člověk absolutně přesvědčen. A já vzhledem k tomu, že věčně o všem pochybuji a našlapuji po špičkách, protože ne vždycky je všechno černobílé, tak se snažím najít všechny parametry, abych si mohla vytvořit svůj názor. Takže si myslím, že jsem na to velmi váhavá. Až moc váhavá na to, abych šla takhle rovnou a řekla: Tohle to se mi nelíbí, to je špatně.

A není v tom i pocit, že byste tím mohla společnost rozdělovat a upozorňovat na něco, co každý vnímá jinak?

Kdyby se dělo něco hrozného, tak na tohle ani nepomyslím. Zároveň ale respektuji názor společnosti a nechci do něčeho vstupovat a ovlivňovat, manipulovat s nějakými lidmi, aby si mysleli to samé, co já. To mi opravdu nenáleží.

Věří Aneta Langerová tomu, že lidé v sobě nesou „světlo dobré vůle“, jak zpívá v Písni pro Olgu? Kdo ji v hudbě nejvíc ovlivnil? Jak prožívala, když po dvou letech vítězství v Českém slavíkovi vracela žezlo Lucii Bílé? A kdy a proč se otevřeně přihlásila k LGBT+ lidem?

Celý rozhovor si můžete přečíst nebo zhlédnout zde.