Článek
Jedna z nejúspěšnějších českých hereček, která se chystá na premiéru svého filmu do Cannes, představuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy sérii novinek, které pustila do svého života.
„Všechno dodělávám, dokončuji, dotáčím, čistím… Dělám si prostor, abych se příští rok mohla zaměřit i na jiné věci než jen na herectví,“ říká Aňa Geislerová v projektu Seznam Zpráv Galerie osobností. Zároveň ale nabízí svůj čas k filmování londýnskému agentovi, který pro ni vyhledává herecké příležitosti v zahraničních produkcích.
Vedle hraní ve filmu se nyní Aňa Geislerová věnuje taky pořádání hereckých workshopů a přednášení na Filmové akademii múzických umění: „Takže k tomu všemu jsem ještě paní učitelka,“ směje se v úvodu rozhovoru. Pokračuje také v psaní knížek: „Začala jsem psát román, ale přichází víc povídkových nápadů,“ doplňuje autorka úspěšných knih P. S. a Co tě nezabije.
Navíc si teď nově přidala ještě studium na soukromé Pražské psychoterapeutické fakultě. „Je to víkendové vzdělávání, člověk si vybere ze seminářů, které mu vyhovují. Mě zajímá psychologie, v mé profesi ji využiju. V psaní knih ji využiju. Možná i ve svých traumatických chvílích ji využiju. Přijde mi to jako fantastická možnost, o které jsem dřív nevěděla.“
Online výuka za covidu a velké poznání
Aňa Geislerová v rozhovoru popisuje, jak už jako dítě získala jistou averzi ke způsobu výuky na školách a že to byl také důvod, proč nedokončila ani středoškolská studia na konzervatoři. Poté, co se jí narodily tři děti a začaly chodit do škol, doufala, že dnešní školství už je jiné – že už se k dětem přistupuje jako k regulérním lidem a ne jako k podřadným bytostem.
„Říkala jsem si, jak je to krásné, jak se ty školy proměnily, protože první stupeň, to je všechno aspoň snaha o výuku pomocí kritického myšlení. Ty metody jsou jiné, ty paní učitelky jsou jiné… Ale na druhém stupni nastalo to samé, co jsem znala já,“ líčí Aňa Geislerová.
Vadí jí, když učitel před žáky předstoupí a před tabulí jim odříkává, co on sám si o dané látce přečetl.
„To podle mě není vzdělávání. Ale umět si udělat vlastní názor, svůj kontext, svůj příběh, co jsem se naučila, to mi přijde důležité. Jedno dítě mám na anglické škole. A tam přišlo velké poznání, obzvlášť za doby covidu, kdy jsem měla všechny ty tři školáky doma a sledovala, jak probíhají online výuky, jaký je ten jazyk k dětem, jaké jsou osnovy, jaké je to celé. Tam mi nejvíc došlo, že je neuvěřitelné, co všechno znamená vzdělávání. Že to nejsou jenom vědomosti, informace, ale to, jak se k sobě lidé chovají navzájem, učitel a žák.“
Aňa Geislerová a Jiří Kubík před natáčením rozhovoru ve studiu Seznam Zpráv.
Právě změnu systému vzdělávání zahrnula Aňa Geislerová při svém nedávném vystoupení na konferenci časopisu Forbes do nutných podmínek pro „lepší Česko“.
„Základ, kdy se opravdu lidé mohou v dobrém slova smyslu ovlivnit, vyživit, posílit, je už v dětství. Stráví strašně moc let v systému, který je má nějakým způsobem formovat, a já si myslím, že je aktuálně spíš deformuje,“ říká z pozice matky dvacetiletého a jedenáctiletého syna a sedmnáctileté dcery.
Přála by si, aby školy děti dokázaly vzdělávat i v tom, jak funguje společnost a jak je důležitá solidarita mezi lidmi. „Jde zkrátka o to, že dřív, než se lidé začnou rozdělovat svými inklinacemi, než se rozhodnou pro jiný politický názor, nebo jestli je jejich směřování umělecké a tak dále, tak by se měli stát dobrými malými občánky, chápajícími, že žijí v komunitě, ve společnosti. Aby rozuměli světu, kde jsou sice individuality s originálním přístupem, ale zároveň jsou součástí něčeho většího – to je škola, to je třída, to je stát, to je rodina,“ popisuje v rozhovoru Aňa Geislerová. A dodává, že je díky osobním zkušenostem tohoto tématu plná.
Nový film? Myslela jsem, že už mě nic nepřekvapí
Herečka, která má na svém kontě mimo jiné pět Českých lvů a hlavní roli ve filmu, který byl nominován na Oscara (Želary), se v rozhovoru s velkým zaujetím vyjadřuje i o novém filmu Karavan režisérky Kateřiny Kirchnerové, který bude mít příští rok premiéru v Cannes. Aňa Geislerová je koproducentkou filmu. Jedná se o příběh ženy a jejího dospívajícího syna s Downovým syndromem.
„Úplně se mi to tady (v hrdle) sevře, to je zvláštní. To je pro mě zásah přímo do srdce. Točím od čtrnácti let, zažila jsem leccos a člověk si myslí, že ho třeba už nic nepřekvapí nebo že už všechno zažil. A toto mě opravdu překvapilo: co jsme prožili, jakým způsobem jsme pracovali. Zase to bylo úplně nové. Točili jsme měsíc, pak dva měsíce v Itálii. Měli jsme úžasný program naplánovaný tak, aby ho zvládal můj filmový syn, který je s Downovým syndromem. Ukázalo se, že on opravdu nepotřeboval nic speciálního, spíš my všichni okolo. Protože jeho energie byla nezničitelná. Fakt se mi svírá krk, protože to bylo náročné, těžké, nádherné,“ popisuje Aňa Geislerová.
V čem byl pro její herectví zlomový film Želary? Proč se nevěnuje divadlu? Byla by ochotná se zapojit do politiky? A proč před časem skončila se zveřejňováním politických názorů na facebooku?
Rozhovor s Aňou Geislerovou si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.
