Článek
Prezident už nemá k dispozici páky, kterými dříve trápil nebo omezoval vládní koalice.
V nedělním rozhovoru na TV Prima působil Miloš Zeman dojmem, že se celkem úspěšně zotavil ze zdravotních potíží a vrací se do role starého mazáka, který rád pozlobí ostatní politiky v podhradí. Ať už nějakým slovním pošťouchnutím, nebo rozpínavým přístupem k prezidentským pravomocím.
Takové zdání však klame. S nástupem vlády Petra Fialy se Zemanův politický rádius podstatně zúžil. V zásadě poprvé musí jako prezident koexistovat s poměrně silnou vládní koalicí, která na něm není závislá a není ani zatížená zemanovským traumatem z minulosti.
Stručně si připomeňme, jak silné pozici se Zeman těšil dříve. Už pár měsíců poté, co na jaře 2013 nastoupil do prezidentského úřadu, se mu otevřel nebývalý mocenský prostor, když po policejním zásahu na Úřadu vlády padl koaliční kabinet Petra Nečase. Zeman si následně bez okolků vyjmenoval vládu podle svého výběru v čele s Jiřím Rusnokem.
Následující vládní koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL sice měla spolehlivou většinu v Poslanecké sněmovně, díky historickému vlivu v sociální demokracii se ale Zemanovi dařilo průběžně deptat zejména jejího předsedu a premiéra Bohuslava Sobotku. Tím nepřímo přispěl i k propadu ČSSD v následujících volbách v roce 2017.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.
Po nich se Hrad stal ještě aktivnějším a přímějším hráčem. Zeman si na jednu stranu zajistil podřízenost šéfa ANO Andreje Babiše tím, že ho plnou vahou podpořil jako premiéra menšinové vlády a předem odmítl jiné alternativy. Za to prezident dostal ve vládě hned několik míst pro spřízněnce – ministra obrany Lubomíra Metnara, ministra zemědělství Miroslava Tomana a později i ministryni spravedlnosti Marii Benešovou.
Výsledky letošních voleb do Poslanecké sněmovny však Zemanův vliv citelně oslabily. Ukázalo se to už během jeho podzimní hospitalizace. Vítězové voleb dali jasně najevo, že mohou Zemana odstavit od výkonu pravomocí hlavy státu. Druhá pomyslná lekce následovala u sporu o jmenování pirátského kandidáta Jana Lipavského ministrem zahraničí. Prezident nejdříve ohlásil „veto“. Když se ale ukázalo, že by mimo jiné riskoval kompetenční žalobu a porážku u Ústavního soudu, ustoupil.
Do konce druhého funkčního období Zemanovi zbývá ještě asi rok a čtvrt. Pokud současná koalice do té doby vydrží, bude se muset nynější prezident v závěrečné fázi svého prezidentství smířit nejen se zhoršenými zdravotními handicapy, ale také s výrazně omezenější rolí na politickém hřišti. Páky, kterými si dříve vydobyl širší vliv, mu tentokrát prostě chybí.
