Glosa: Zeman je dezorientovaný spolujezdec

Evropská politika podle Miloše Zemana jako by se dělila na tu před napadením Ukrajiny Putinem a po něm. Jenže tak to není.

Nebýt tohoto víkendu, už bych málem zapomněla, kdo je hlavou našeho státu. I když – skutečně hlavou? Miloš Zeman je spíše náhodným generátorem citátů usvědčujícím sebe sama z naprosté dezorientace v domácím i světovém dění.

Miloš Zeman nám všem přiznal, že respektovanou hlavou státu už být nemůže snad ani pro ty, kteří mu i přes opakované prokázaní opaku věřili pověst dobře orientovaného politika. V době války definitivně ztratil respekt a ocitl se na místě spolujezdce. Vysvětlím proč.

Bylo to v sobotu, kdy mi klidnou jarní procházku zničehonic narušilo houkání policejních vozidel. Oznamovalo kolonu projíždějící pražským Vítězným náměstím. Hned na začátku štrúdlu aut jsem zahlédla hlavu prezidenta Zemana. Seděl na místě spolujezdce a mně došlo, jak příhodné jeho usazení vlastně je. Spolujezdec. Nic víc, nic míň.

Když jsem si následující den chtěla spravit chuť, narušila mi ji další nepříjemná prezidentská záležitost. „Prima rozhovor“ se Zemanem z Lán, v němž přiznal, že se absolutně neorientoval a neorientuje ve světovém dění.

S humorem přiznal, že je sám důkazem svého oblíbeného Churchillova citátu „Jen idiot nemění názory“. A to v souvislosti s tím, že špatně četl ruskou politiku před 24. únorem tohoto roku. Něco jiného je ovšem měnit názory a něco zcela odlišného je záměrně ignorovat zprávy BIS o ruském nebezpečí, ke kterým měl jako prezident jednoduchý přístup, zpochybňovat práci kontrarozvědky a nazývat její příslušníky „čučkaři“. A pak dělat překvapeného, jak velký agresor Rusko je.

Evropská politika podle Miloše Zemana jako by se dělila na tu před napadením Ukrajiny Putinem a po něm. Jenže tak to není. Ke konfliktu na Ukrajině se schylovalo dlouhé roky před samotnou invazí, a pokud to Miloš Zeman neviděl, pak bychom se měli ptát, proč měl tak dlouho zavřené oči.

Nechápu, že prezident na jednu stranu nazývá novináře neinteligentními tvory, kteří si nezaslouží jeho respekt, ale hned vzápětí sám sebe usvědčuje z toho, že si neumí – na rozdíl od mnoha novinářů – spočítat, kolik je jedna a jedna.

Tedy že Rusko roky nemohlo být věrohodným partnerem k diskusi, že tamní prezident Vladimir Putin, Zemanův někdejší „přítel“, už řadu let naplňuje definici odporného diktátora. Ostatně kdyby Zeman respektoval novináře a nedělal si legraci z jejich likvidace, mohl by i díky jejich práci prozřít dřív. A Hrad by pak třeba neměl pověst detašovaného pracoviště Kremlu.

Až Zeman vystřízliví ze smutku způsobeného Putinovou zradou ideálů, snad si uvědomí, že nesedí v čele evropské politiky, jak si asi pořád mylně myslí. Ale že sedí jen na místě spolujezdce, který kouká z okénka a nemá sebemenší vliv na to, jakým směrem se jízda ubírá. V takovém případě bych mu snad i zamávala.