Glosa: Železnice skoro zadarmo. Ani Němci na to nemají dost miliard

Kdo zažil noční expresy Gerlach, Hornád nebo Košičan, které před rokem 1990 křižovaly Československo, nikdy nezapomene na nekonečné stání na chodbičce, přes kterou se ostatní cestující prodírali k záchodkům. Silné povahy si teď mohou zkušenost oživit v sousedním Německu, někdy v ještě drsnější podobě.

Regionální expres Norimberk–Cheb provozovaný Deutsche Bahn měl minulou sobotu zpoždění 39 minut. Hlavním důvodem byl fakt, že se cestující, zpravidla němečtí občané mířící do Prahy, nevešli do vlaku, který byl zhruba stejně velký jako v Česku využívaná souprava RegioPanter.

Snažili se sice dlouho srovnat v chodbičkách, zablokovali jakýkoli přístup k jediné funkční toaletě, mnozí však stejně zůstali venku. Za další zdržení mohly technické problémy, které expres donutily projíždět tunely dvacítkou.

Kromě nostalgické vzpomínky na vlaky komunistického Československa přinesla sobotní cesta z Norimberku zkušenost s tím, co Süddeutsche Zeitung den předtím označil za „jeden z mála úspěchů dopravní politiky spolkové vlády“. Tím myslel, že vláda v květnu zavedla „Deutschland-Ticket“, který umožňuje za 49 eur jezdit celý měsíc po Německu kterýmkoli druhem veřejné dopravy s výjimkou vlaků ICE.

Plán vyšel a cestující od května zaplnili vlaky, ovšem úroveň služeb šla prudce dolů. Cesta norimberským expresem totiž podle zkušenějších pasažérů či železničářů z Chebu nebyla ničím neobvyklým.

Potíž je stejná jako u každé v zásadě bezplatné veřejné služby. Provozovatelé autobusů, vlaků či metra dostanou od státu a spolkových zemí doplatek tři miliardy eur ročně. To však nestačí, aby třeba železničáři z Norimberku vypravili druhou soupravu.

Proto dopravní firmy žádají další miliardy, ministr dopravy Volker Wissing však v rozpočtu na příští rok žádné nemá a Süddeutsche Zeitung mu radí, aby tedy začal rychle hledat. Už jenom svým otálením škodí „prestižnímu projektu“ a pověsti koalice.

Veřejná doprava dostupná každému je skvělý plán, jen vědět, jak na to. Češi v časech komunismu poznali, jak se to nemá dělat a co všechno se může přihodit při tak nepromyšlených akcích, jako je Deutschland-Ticket.

Proto na cestující z našlapaného norimberského expresu čekal v Chebu rychlík, ke kterému České dráhy připojily pár vagonů navíc, a cesta pokračovala na slušné úrovni. Pravda, za zpáteční lístek druhé třídy z Chebu do Prahy si dráhy účtují skoro stejnou cenu, jakou stojí měsíční Deutschland-Ticket.