Glosa: Zachraňujeme demokracii? Jeden scénář pro všechny visegrádské volby

Široká a ještě širší koalice svobodomyslných stran proti jednomu populistovi, který hodlá zničit samotný demokratický systém. Parlamentní volby v zemích Visegrádu probíhají podle jednoho scénáře.

Demokraté v Polsku pokořili populismus. Tři volební koalice – liberální, středová a levicová – svrhly počátkem října rukou společnou nacionálně-konzervativní vládu pod dohledem Jarosława Kaczyńského, který dosud držel všechny mocenské páky v zemi. Měsíc předtím ovšem šest levicově i pravicově liberálních, konzervativních i křesťanských stran podlehlo na Slovensku v boji s levicovým populistou Robertem Ficem, který se podle jejich lídrů chystá rozložit tamní demokratický systém.

V dubnu 2022 dopadl v Maďarsku souboj „Orbán versus demokracie“ porážkou demokratů, tedy koalice osmi stran složené z liberálů, nacionalistů, postkomunistů či zelených. Populistický a autoritářský premiér Viktor Orbán tak může další čtyři roky posilovat svůj vliv v zemi, kde kromě parlamentu a exekutivy ovládá justici, ekonomiku a média.

Několik měsíců předtím naopak dvě české koalice složené z pěti stran zabránily levicovému populistovi Andreji Babišovi „uchvátit stát a postupně orbanizovat Česko“, tedy zlikvidovat svobodu médií, občanskou společnost a demokratické strany, jak hodnotila volby z října 2021 některá média.

Pokud jsou každé visegrádské volby nesmiřitelným bojem proti jednomu autoritáři za záchranu demokratického systému, pak to může signalizovat, jak je demokracie v zemích Visegrádu zranitelná.

Existuje ovšem i druhý výklad, podle kterého je boj proti personifikovanému zlu prostě šikovný mobilizační nástroj, zvláště když se široká koalice nemůže dohodnout na programu.

V obou případech to znamená nepříliš vysokou kvalitu zdejší politiky, jak ostatně visegrádské volby obvykle hodnotí západní média.

Kritiku však není třeba přehánět. Politici Visegrádu opakují model volebního boje, který poprvé využil ve Spojených státech roku 1896 republikánský kandidát William McKinley proti lídrovi Populistické strany Williamu Bryanovi.

Bryan se obrátil především na široké vrstvy amerického „lidu“, trpícího tehdy ekonomickou depresí, a slíbil rozsáhlou finanční výpomoc. McKinley sázel na „vyspělou společnost“, která se skládá z různých vrstev od kvalifikovaných dělníků přes učitele a živnostníky až po bankéře. Včetně menšin, kterými byli tehdy míněni hlavně Irové a Němci. Sázel tedy na všechny, kdo se obávali, že „anarchista a náboženský fanatik“ Bryan rozvrátí hospodářský systém. McKinley tehdy vyhrál.